Dodeskaden
Dó desu ka den
Dodes'ka - den
Dodes'ka-den
Dodes'ka-den
Režie:
Akira KurosawaKamera:
Takao SaitóHudba:
Tóru TakemicuHrají:
Jošitaka Zuši, Kin Sugai, Júko Kusunoki, Hisaši Igawa, Džicuko Jošimura, Tacuo Macumura, Acuši Watanabe, Tomoko Naraoka, Kamatari Fudžiwara, Toki Šiozawa (více)Obsahy(1)
I ti nejchudší mají své zářící sny a bydlet se dá v lecčem. Mozaika osudů obyvatel jedné z předměstských kolonií Tokia koncem šedesátých let minulého století.
Film byl natočen v roce 1970. Během pětileté odmlky po filmu Rudovous (v němž naposledy spolupracoval se svým kmenovým hercem Toširóem Mifunem) jen těžko sháněl peníze na další projekt. Nebyl v tom však sám, což nakonec vedlo čtyři nejvýznamnější japonské režiséry Kinošitu, Ičikawu, Kobajašiho a Kurosawu k vytvoření tzv. Projektu Jonkinokai, volně přeloženo jako Sdružení čtyř rytířů, které se mělo vzájemně podporovat a zaštiťovat své projekty.
Prvním filmem a vlajkovou lodí této společnosti se stal film Dodes'ka den. Pro Kurosawu měl tento film v mnoha ohledech zlomový význam. Po dlouhých letech to byl první film, v němž nehrál ani Toširó Mifune ani Takeši Šimura, pro nějž nesložil hudbu Masaru Sató a který nenatočil černobíle. Pro režiséra, který si pečlivě vybíral spolupracovníky, a poté jim zůstával věrný, to byla značně složitá situace. Zůstal mu kameraman, šéf výpravy a především věrný scenárista Hideo Oguni, musel se však vyrovnat se zcela jinými možnostmi barevného materiálu i s řadou dosud neznámých, či málo známých herců.
Film je adaptací románu Šúgoróa Jamamoty a líčí v mozaice osudy obyvatel nejchudší předměstské kolonie Tokia. Lidí, jimž z různých důvodů nezůstalo skoro nic a přežívají jen silou vůle, podobně jako jejich zchátralé příbytky.
Název filmu Dodes'ka den není žádné konkrétní slovo. Vyjadřuje rytmické skandování, jímž retardovaný chlapec Roku čan napodobuje zvuk milovaných vlaků, jež denně míjejí zchátralý slum a pro něj představují zpodobení všeho luxusu a krásy, již je schopen si představit. Podobně jako Roku čan mají i ostatní obyvatelé své sny a naděje uprostřed své dennodenní bídy.
Trudný námět filmu se netrefil do nálady tehdejšího publika, které se chtělo především bavit, a tak, ačkoliv natočil Kurosawa film se sobě vlastní poezií, porozuměním a režijním mistrovstvím, film u publika propadl.
Kurosawa se odmlčel na dalších dlouhých pět let, v nichž se pokusil o sebevraždu, překonal ji a nakonec nabral druhý dech filmem Děrsu Uzala (1975). Ten pak odstartoval Kurosawovo další tvůrčí období, v němž následovaly filmy jako Kagemuša (1980) a Ran (1985), který posbíral dlouhou řadu cen, včetně amerického Oscara.
Tragikomické epizódy zo života obyvateľov žobráckej štvrte v povojnovom Tokiu sú smutnokrásnym vyjadrením lásky a obdivu k ľuďom, ktorým sny pomáhajú v každodennom boji o prežitie v nehostinnom svete. Príbeh posplietaný z osudov viacerých obyvateľov slumu zachytáva retardovaného chlapca, ktorý celé dni riadi imaginárnu električku, deti, ktoré kradnú, aby priniesli rodičom peniaz (oficiální text distributora)
(více)Recenze (56)
Moje prvni setkáni s mistrovou tvorbou a dopadlo výborně. Co dokáže dobrý režisér vykouzlit na tak malém prostoru, to jsem neměl ani tušení. Zdánlivě nudný příběh o obyčejném životě obyčejných japonců v obyčejných slumech je vyprávěn s neprostou lehkostí a s humorem jaký bych v takovémhle filmu rozhodně nečekal. Co mě překvapilo byl hlavně vtip a nadsázka, kterého bylo tohle dílo plné. ()
Je to o lidech žijících ve zvláštních světech, které si vytvořili, aby mohli lépe snášet svou realitu. A v této jiné realitě jsou šťastni, i když to ostatní nechápou. Každý by měl mít odvahu žít si svůj sen a ve své realitě, a ostatní by měli být citlivější a pokusit se někdy tuto realitu pochopit a proniknout do ní. (vyjádřit někdy myšlenky je tak těžké...:) ()
Zvláštní, jak u jedné scény se zasměte nad "dode's-ka den", u druhé scény zakroutíte hlavou nad otčímem a jeho nevlastní dcerou, která se kvůli němu div nesedře a u třetí scény vám přeběhne mráz po zádech kvůli dvěma žebrákům, co každý den žebrají o jídlo a přesto si na nic nestěžují a jsou se svým osudem "smířeni."Střídá se to s děsivou pravidelností a když se na to člověk dívá, s plným břichem, se střechou nad hlavou a normálním sourozencem po pravé ruce, říká si: "Co mi chybí? Nic." ()
Skutočne zaujímavé vykreslenie chudoby a útrap bežných ľudí, ktorý prežívajú smutný ale zároveň v istom slova zmysle idylický život. Film vám vykresľuje osudy hlavných hrdinov nezávisle jeden od druhého. Napríklad dvojica "staviteľov" ktorý spia vo vraku starého auta a pri to si v hlave budujú svoj vysnívaný domov z bazénom je očarujúca. Alebo podarená dvojica kamarátoch, ktorý sa deň no denne opíjajú a tak si vymieňajú medzi sebou manželky. Taktiež nesmiem zabudnúť na prekrásnu hudbu, ktorá akoby bola vypožičaná s nie akého československého filmu a i napriek tomu sa tam bravúrne hodila. Každopádne je to film, ktorý treba vidieť. ()
První Kurosawůw barevný snímek a nade vší pochybnost také jeho největší průser. Sledovat dvě a půl hodiny bizarního panoptika kdesi v tokijském slumu, kde půlka velmi nezáživně kušní a rádoby filozofuje a druhá půlka je vyloženě retardovaná, to není opravdu žádný med. Ani jedna postava mě nebavila a její životní bolístky tím pádem také ne. Nuda od začátku do konce. Jedna umolousaná hvězda z úcty k mistrovi. ()
Nějakým těžko popsatelným způsobem mi tahle smutná i drsně laskavá příběhová mozaika připomíná Felliniho Amarcord. Krátké výseky ze života několika jedinců i rodin v někdy skoro přízračném prostředí předměstského slumu spojuje snaha vyrovnat se s nepřízní osudu, životními tragédiemi i běžnými starostmi. Metody hrdinů jsou různé, někdo si ve svých představách staví (doslova) vzdušné zámky, někdo svoje bolesti uzavírá do neprostupného mlčení, někdo rezignuje, ale jiní vítězí humorem (muž vychovávající nevlastní děti), vnitřní silou (rytec) nebo jenom prostomyslností ("výměna manželek"). Každý z těch drobných obrázků má svojí vlastní náladu, ale dohromady to ladí a celek je hořký i smířlivý zároveň. ()
Můj první fim od Kurosawy, na který jsem jen tak náhodou na CT2 narazila. Nevím, co dodat. Zůstala jsem u TV sedět bez dechu až do konce. Mám v plánu vidět i další režisérovy filmy, takže jednu hvězdičku si nechávám v záloze pro případ, že mistr stvořil ještě něco silnějšího. ()
Obraz bídy a špíny. Bídy těla i duše. Dítě sbírající zbytky jídel, chlapík, který v nejhorší bídě sní o nejlepším bydlení, kamarádi, kterým je alkohol útěkem ze světa... Měním hodnocení - dříve mi něco chybělo. Teď mi jen mrzí, že tento film má konec... ()
Co říct o tomto filmu, abych nic neprozradil :). Prostě se na něj podívejte, je v něm hodně životní pravdy. ()
Mozaikovito vyrospravany pribeh o obyvateloch jednej chudobnej štvrte v povojnovom Japonsku.Film sa v čase uvedenia do kin stretol so slabov divackou odozvou a Kurosawa dalši film natočil až o 5 rokov neskôr(oscarovy Dersu Uzala) a niet sa čo čudovat filmy o ludoch ktory niekedy nemaju ani čo jest(spoiler maly chlapec zomrie od hladu) nelakali masove publikum v tedi a nelakaju ani teraz.Nevadi pre par zasvätencov je aj tento film vyborny a mnohom poučny.Vyborna je scena v ktorej sa muž stažuje starcovy aky ma tažky život a že by chcel zomriet a pyta si od starca jed ked mu ho ten ta a muž ho vypije začne panikarit že ešte nechce zomriet a chce od starca protijed ten mu potom povie že mu dal len prehanadlo žiadny jed.Ak vam nevadi pomalšie tempo ktorym je Kurosawa znamy tak si film užiete. ()
Námět vypadal v prvních deseti minutách slibně, ale neustále se opakující děj ten dojem rychle pokazil. Film má pomalý spád a je příliš dlouhý. Sny vyšly na sucho. Pointa? Nijaká. Výsledek je velice, velice nudný. ()
Príbeh je príliš nudný, príliš nezaujímavý a Japonsko je príliš ďaleko aby nás takýto príbeh mohol osloviť. Európska kinematografia má podobne ladené snímky, ale v nich je minimálne jedna postava okolo ktorej sa točí svet, je plná elánu a získa si priazeň diváka, tu žiaľ nie je nič. Vysoké hodnotenie je podľa môjho názoru skreslené osobou režiséra, nemyslím si že ľudom sa príbeh páčil a diskutovali v hospodách celý mesiac o ňom. ()
Velmi ponurý a deprimující film, u kterého mě ani nepobavila část se žluto-červenými kamarády. Jsou to jen epizody, chybí mi tam příběh. Nemám rád takové smutné snímky. Na Kurosawu trochu slabší - 65%. Po pár dnech musím opravit svůj názor, protože film mám stále v mysli, což něco o kvalitě vypovídá. Zvyšuji na 70%. ()
Posílat film oblíbeného režiséra do odpadu, to se asi jen tak nevidí. Každý by mu asi alespoň tu jednu hvězdičku dal. Přesto musím říci, že tento kousek byl pro mě Akirovo nejhorším dílem. Je mi jasné, co tímto snímkem chtěl režisér ukázat, ovšem obávám se, že v tomto ohledu je takovýto film vyhraněn doopravdy velmi úzce specifickému publiku, a osobně se domnívám, že i pro to, musel být tento kousek jemným utrpením. Příběh podávaný způsobem schizofrenik mě vážně velmi ubíjel. Domnívám se, že tomuto filmu značně škodí i velmi vysoký počet postav. Ještě bych si dovolil pár komentářů k faktům. Docela škoda, že se produkční čtyřspolek režisérů po tomto neúspěchu filmu rozpadl. Mohl by to být velmi zajímavý počin. Docela mě překvapuje, že se na tomto snímku chtělo obecenstvo bavit. Ať jsou snímky Akiry jakkoli výborné, zábavou na mě moc nedýchají. Vnímám je spíš v hloubce jejich ducha a hodnoty sdělení. No a nakonec si myslím, že se Akira s barvami docela dobře vypořádal; možná by tomuto filmu však více slušela černobílá kamerka. ()
Na mě tenhle film depresivně nepůsobil (oproti většině komentátorů). Je to velmi zajímavý pohled do života obyvatel slumu, ale vyhýbá se podle mě nějakým skutečně drsným depresivním výjevům. Spíš se jedná o určitou poetickou stylizaci. Jako u všech Kurosawových filmů jsem měl dojem, že se dívám spíš na zfilmovaný záznam divadelního představení, což mi ale ani v nejmenším nevadí. O té pomalosti...mám rád pomalé scény, pokud jsou "prosycené duchem" tak mě ani v nejmenším nenudí - spíš naopak - mnohdy akční "reklamní" střih moderních filmů působí daleko únavněji a neponechává prostor k přemýšlení. Ostatně takový Tarkovskij je ještě daleko pomalejší - tohle je ve srovnání s tím rychlík.:) Je to jeden z filmů, ke kterým se můžete vracet mnohokrát a stále vám bude mít co říct. ()
Související novinky
Začíná festival EIGASAI
Ve čtvrtek 22. února začíná v pražském kině Lucerna 11. ročník festivalu japonského filmu a kultury EIGASAI 2018. V letošním roce uplyne 20 let od chvíle, kdy se do filmového nebe odebral Akira… (více)