Kapitán

Tohle byla opravdu válečná lahůdka. Filmu moc pomohla jeho nebarevnost, která vždy alespoň u mne umocňovala sychravost a zimu jara 45. I ta krev ve snímku černá tak nějak vypadá brutálněji než ve své přirozené rudosti. Příběh je to značně neuvěřitelný, o to větší div, že se stal. Ač má skoro 2 hodiny, divák se nenudí ani minutu. Při sledování mne mimoděk napadla replika z Richarda III od W. Shakespeara - ,,Jak divně k cíli! Vinou všech svých vin dál musím kupit zločin na zločin,“. Kam až opravňuje záchrana vlastního života zajít? Willi Herold si s nějakým svědomím hlavu nelámal ani s důsledky svých činů. V tom je celá ta zrůdnost. Bestie s lidskou tvářičkou, tak se mu po válce říkalo. Na svém kontě měl smrt skoro 200 lidí. Němci konečně bez příkras a dost naostro natočili válečné drama mapující konec války v Německu a zvěrstva s tím spjatá. Měl bych tam pár výhrad, například hned v začátku filmu to krásně osvícené město pouličními lampami... Zatímco štábní vozidlo má krytá světla kvůli zatemnění, město šajnilo do dálky... Pak ten jeden výstřel na ten Thunderbolt či co to bylo... Základní pravidlo v roce 45 když se objevilo letadlo, bylo utíkat od auta do lesa a co co nejdále. Spojenecká letecká převaha byla zdrcující a letectvo útočilo i na povozy! Ten jeden výstřel si koledoval o opakovaný přesnější nálet... I to tažení auta poté co mu došel benzín... mno... Ale to jsou detaily a nic nebrání tomu abych po téhle pořádné válečné hutné porcičce dal 5 lahví šnapsu! Škoda jen těch závěrečných titulků, přeci jen by se Němci měli držet krapet více u země... to závěrečné šacování lidí... no nevím... * * * * * (04.10.2018)

Executioner of Emsland, aneb když šaty zapříčíní, že přestanete být člověkem.. Černobílá Schwentkemu po všech těch hollywoodských pubertálních sračkách sluší, stejně jako zoufalé době, kdy úpadek morálky rozhodil pověstný německý ordnung a spánek rozumu plodil monstra. Snahu o podobenství lze vnímat jako varování. Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, uniformě či v saku a kravatě zpoza řečnického pultu. Cílem moci vždycky bude moc.. (05.02.2019)

S velkou mocí přichází i velká zodpovědnost. Spidermanovské rčení, které si ale každý může vyložit po svém. Například takový desátník Herold v podání vynikajícího a velmi přesvědčivého M. Hubachera to vzal opravdu od podlahy a svérázně a i když není z filmu tak úplně jasné, proč vládl vzal zkrze mušku zbraně, alespoň nám to dokazuje, že moc kazí charakter a šaty dělaj člověka. Výlet středoproudařského R. Schwentkeho do artové krajiny nedopadl vůbec špatně. Pohled do Třetí říše takřka na pokraji zhroucení je vcelku ojedinělý a o to víc díky průvodci v těle kata s dětskou tváří. (21.09.2018)

Dvacetiletý svobodník Willi Herold je pronásledovaný zběh. Ovšem v posledních týdnech války panuje v Německu takový chaos, že úplnou náhodou najde opuštěné auto s kapitánskou uniformou. Od té chvíle je ze svobodníka Williho kapitán Herold, který bude mít dost drzosti na to, aby si založil svou vlastní jednotku a převzal velení v celé jedné oblasti. A ač je to celé neuvěřitelné, fakt se to skutečně stalo. Celý snímek je stylizován ala Schidlerův seznam. Podobná kamera i černobílý formát. To nejpozitivnější na celém příběhu je jeho originalita. Mnoho podobných válečných snímků jsem neviděl. Němci zde skutečně natočili působivé historické drama (jedno z nejlepších od nich v moderní době), které jde až na dřeň a mapuje nejen příběh jednoho člověka a jednotky, ale i motivy toho, jak se z určitých lidí stali bestie nejhrubšího zrna. Jak chaos dokázal zrodit z obyčejných lidí monstra. Herecky je to geniální a režijní vedení naprosto áčkové. Škoda, že tento snímek nebylo možné vidět v širší kinodistribuci u nás, pozornost si rozhodně zaslouží. Už teď mohu říci, že se Der Hauptmann řadí mezi TOP válečné snímky, které jsem měl tu čest vidět, a že vedle Pianisty, Schindlerova seznamu, Zachraňte vojína Ryana a Nepřítele před branami se tu pro mě zrodilo nové kvalitativní žánrové drama, které mile rád dám do své TOPky a oceňuji ho plným počtem. Jednoznačně si ho zaslouží. 85% (11.01.2019)

Hauptmann je přesně takový, jaký jsem si ho představoval. Znepokojující kapitolou v závěrečném dění 2. sv. války, která velmi autenticky prezentuje náturu jak vysoce postavených důstojníků tak řadových vojínů. Proslulý německý ordnung se hroutí, morálka upadá a na povrch vyplouvají dodatečné zvrácené rozkazy a nařízení. Němci bezskrupulózním způsobem natočili ve věrohodném světle svou vlastní historii. V tomto případě není moc prostoru pro hledání chyb. 80% (23.06.2019)