Zlý chlap spí dobře

Film, který ukazuje šíři mistrova záběru a jeho schopnost strhujícím způsobem rozvinout jednoduchý příběh. Kurosawův rukopis je tentokrát trochu jiný, ale nedovedu přesně definovat čím. Korupce a sobectví mocných (mají co ztratit) je jen jedním z velkých témat snímku, příběh je veskrze negativní a na konci zbyde trpká pachuť. Výborné! Hezkou roli má Takashi Shimura. (23.01.2008)

Tři roky po Krvavém trůnu se Kurosawa vrací k Shakespearovi, byť tentokrát ne přímou adaptací některého z děl, ale zakomponováním jeho klasických témat do tragédie z prostředí japonských zkorumpovaných syndikátů. Jakkoli to zní lacině, tak to funguje na výtečnou. Scénář je skvělý a v nejlepším odkazu Shakespeara. K tomu skvostní herci v čele s tradičně excelentním Toshiro Mifunem v roli zdánlivě šedé myšky držící se spíše v pozadí dění. A jelikož jde o Kurosawův klasický film se vším co k tomu patří, tak jeho již bohužel tradiční chybou je přílišná rozvleklost v určitých pasážích a z toho pramenící zbytečně nadsazená stopáž. (09.02.2007)

Samozrejme, jedným z neodškriepiteľným faktom, prečo Kurosawa bol na západe prijatý najvľúdnejšie pre svoje schopnosti z ostatných japonských režisérov, bol aj jeho západne príťažlivejší spôsob rozprávania východných príbehov. Demaskoval skôr motívy a pohnútky postáv, s ktorým sa západný človek vedel individualisticky lepšie stotožniť, ale stále si uchovával silný rukopis na to, aby ostal nezávislý. V Zlý chlap spí dobre využil hneď niekoľko netypických formálnych vychytávok: umele svetlo (podobný vo Felliniho Sladkom živote), hĺbka obrazu rozpoznateľná z amerických noirov, či shakespearovský námet, z ktorého v celku neobyčajne a nepozorovane vychádzal. Ale dodal mu opäť trochu inší rozmer, zápletka je náročná na okamžité pochopenie a postavy ťažšie "vcucnete". Strieda sa tu typická nátura expresívnosti, spoločenského rozvratu, široké pole mimiky a sklesnutých tvárí atď. Ale akosi som nevstrebal majstrovo dno síl a jeho zámer natoľko, ako v podaktorých jeho dielach, ktoré považujem jednak za vrchol kinematografie (zbytočné všetko menovať), alebo za silno osobné (Dersu). (13.02.2016)

Zpočátku jsem se velmi špatně orientovala ve změti postav, které konaly dle nevysvětlených pravidel. Po hodině se začal příběh konečně rozplétat a Kurosawa zasvětil i diváka do tajů velké korupční aféry. A pak již to začal být tradiční Kurosawa, který lapil diváka do svých tenat a až do závěrečných titulků ho odmítl pustit. Škoda jen toho zdlouhavého a velmi komplikovaného začátku. (02.11.2014)

Po zhlédnutí některých filmů se mi po těle rozlévá příjemný pocit hrdosti nad tím, jak úpadkové se jeví být vedle nás mnohé země, o kterých si bůh ví proč světová veřejnost myslí, že představují pupek světa. Akira Kurosawa natočil snímek o korupci na nejvyšších postech dvou významných společností propojených se státním aparátem. Kvůli bezvýznamným třem miliardám se opakovaně skáče z okna, bezohledně vraždí a vznikají nesmyslně velké emoce. Kupodivu nezasáhne šéfprokurátorka Vesecká, aby kverulantského prokurátora řádně klepla přes prsty. Děkan Kindl nenapíše posudek o tom, že jde pouze o lehce nestandardní obchod, který se nijak nevymyká běžným obchodním praktikám, a ministr vnitra neumožní obžalovanému urychleně vycestovat do zahraničí. U nás by podobný případ rychle skončil k všestranné spokojenosti. Tolik peněz se dá přece efektivně rozdělit mezi potřebné. Snímek trpí několika lehčími nelogičnostmi, je ale slušně zahraný a vypovídá ledascos o japonské kultuře a politice. Celkový dojem: 80 %. (25.10.2009)