Underground

Uzasne dielo srbskej kinematografie. Hlavna trojica Manojlovic, Ristovski a Jokovic su skvelo zohrati, kazdy charizmaticky a jedinecny svojim sposobom. Film zaujimavo sumarizuje celu povojnovu historiu Srbska. Na to, ze sa jedna o viac-menej vojnovy film s roznymi vaznymi temami, som sa necakane dobre zabavila. Tradicna temperamentna srbska hudba umocnuje hlbsi filmovy zazitok a celkovy dojem. (15.03.2015)

Kusturicův temperament z filmu naprosto čiší, nečekaně se ale ve změti hudby, tance a střelených akcí hrdinů objevují i vážná témata, historické výpovědi, přesah do natáčení filmu, klonování hrdinů jako ve filmu Forrest Gump, válka, úniky jako ve filmu Kanály... prostě směs všech žánrů, témat a prostě všeho, zamíchané do Eintopfu, který zblajznete jako grepfruit a v ústech vám pak zůstane jen nahořklá chuť. (01.08.2011)

Pro mě vzhledem k velkému očekávání, které vyvolaly nadšené ohlasy, komentáře a vysoké hodnocení, asi největší zklamání z Kustoricovy tvorby, kterého mám jinak docela rád. Tohle podobenství mi jednoduše nesedlo, zápletka i v rámci hry s divákem mi přišla příliš absurdní a na můj vkus byl film zbytečně dlouhý, s přehrávajícími charaktery. Celkový dojem: 45 %. (22.06.2006)

Underground je živelnou variací Všech dobrých rodáků po balkánsku (koneckonců Kusturica měl Jasného film velmi rád). Rozdíl tkví v tom, že zatímco "Rodáci" jsou filmem natočeným v pomalém, lyrickém, tak trochu nepřítomném duchu kulturní tradice západně-slovanské, Underground je hypertenzní, bláznovstvím, magií a jihoslovanskou horkokrevností protřenou epikou, kdy s hrdiny prožíváme nejen celé životy, ale předně celé dějiny. Kusturica ovšem netvoří nacionalistický pomník, nýbrž velkolepý, po felliniovsku postavami napěchovaný ohňostroj, který od začátku do konce skvěle baví, budí úžas, kolik nápadů a poetična v tom je, a v závěrečné sekci přirozeně jímá. Underground, nejspíš vůbec nejdrásavější vítěz Zlaté palmy, zkoumá přitom věčnou otázku, zda přátelství dokáže obstát bez ohledu na proměny doby. (29.01.2024)

Podobenství o jedné nešťastné zemi, jejích roztodivných obyvatelích a bratrovražedných válkách. Udržet masivní metaforu Jugoslávie 20. století pohromadě vyžadovalo veškerý Kusturicův um a ačkoli je na několika místech zřejmé, že to bylo nad jeho síly, přesto Underground uspokojivě funguje v obou rovinách: jako film o lidech i jako podobenství. Komedie i drama splývají v v unikátní Kusturicově poetice v jedno, za každým vtipem dříme špetka tragiky... Bregovičova hudba je naprosto nezbytná, je to právě ona, která dokonale souzní s náladou příběhu a ještě umocňuje jeho vyznění. Jeden z největších evropských filmů všech dob, doslovně i přeneseně... (28.01.2004)