Lelíček ve službách Sherlocka Holmese

Několik společných let, strávených po boku zkušeného přítele, připravilo tehdy třicetiletého Martina Friče, Lamačova oddaného žáka, k prvním samostatným režijním výkonům. A i když se zpočátku zdálo, že uchopit neovladatelný gejzír improvizace a poťouchlosti v osobě Vlasty Buriana nebude jednoduché, dokázal si Frič záhy získat nejen výsadní postavení mezi domácími tvůrci, ale zejména navázat úzké osobní přátelství s králem komiků. Výměna stráží, kdy se před kameru postavil Frič a za ní naopak opět usedl Lamač, nebyla nijak častá, oběma režisérům ovšem poskytovala určitý pocit sounáležitosti. Fričova holmesovská etuda, prosta nepostradatelného Watsona, je navíc výrazně satirickým výjevem, utahujícím si tak trochu z obecně formulovaných představ o tomto světoznámém detektivovi. Burianova triumfální cesta napříč falešnými identitami a nevyčerpatelným fondem filmových kostýmů zde ovšem našla stoprocentního uplatnění jak v postavách energického portorického krále a jeho ustrašeného předchůdce, tak v roli dluhy pronásledovaného moravského občánka s poněkud komickým příjmením. Obsazení Lídy Baarové bylo jakousi mediální vějičkou, na niž se ostatně nachytal jak Lamač, tak Burian. Začínající herečka, tehdy sotva osmnáctiletá, okouzlila svým půvabem jindy sebejistého krále komiků a i když z tohoto chvilkového poblouznění dnes zbylo jen několik hezkých vzpomínek a nevinných polibků, erotický náboj ve společných scénách z královské ložnice má až magickou sílu. Jistý formální přesah lze ve filmu vnímat také prostřednictvím neustále připravovaného odstranění fiktivního španělského panovníka, souvisejícího až příliš s reálnou situací ve Španělsku o šest let později, kdy se k moci dostal diktátor Franco. (06.10.2008)

Čekal jsem třeskutou Burianovskou veselohru, ale čekání mě příslo nekonečné, nakonec se pamětihodné scény vyskytly, ale spíše až ke konci filmu. Scénář je dost slabý a hluchý a Lída Baarová je tu neuvěřitelně krásná, ale co je to platné, když tady hraje jako beznadějná ochotnice a její role je tak patetická, až se člověk stydí. Nebýt její dvojnice, myslel bych si, že je tak "stupidní" jako jí hraná postava královny. (21.11.2006)

Rozhodně jedna z nejlepších komedií Vlasty Buriana, které se mi líbí víc než úředničtí Hadimrškové, Ducháčci či Bormani. Lelíčka miluji od nejranějšího dětství, vždycky jsem se mu hodně nasmál. Jednu z prvních svých rolí tu zahrála mladičká Lída Baarová, kromě Martina Friče stáli ostatní herci jen v pozadí příběhu. Vtíravou melodii portorické státní hymny si člověk musí prozpěvovat ještě dlouhé hodiny podobně jako Hadimršku nebo C. a k. polního maršálka. Prostě příběh o náhradním králi Portorika je českou komediální klasikou z počátků zvukového filmu. (20.11.2014)

Tímto filmem jsem byla velmi mile překvapena. Ačkoli ničím nevyniká, najde se v něm spoustu okamžiků, které stojí za to. Ať už to je počítání Lelíčkových účtů, píseň o Rositě (či Maryšce?!), Vlasta Burián v krátké, ale neobvyklé roli pravého krále, ubožáčka Ferdinanda XXIII. či pro mě poprvé okouzlující Lída Baarová jako věrně milující královna. Na filmu jde určitě díky grimasám herců poznat, že se jedná o přechod mezi němým a zvukovým filmem. To však neberu jako negativum, ale spíše naopak. Pohled na ministry v podání Čeňka Šlégla či Theodora Pištěka je neodolatelný! Za ojedinělé považuji i samotný konec filmu, ta romantika není pro Vlastu Buriana vskutku obvyklá! 75% (13.08.2008)

Překvapivě největší atrakcí není Burian, ale Martin Frič v úloze Sherlocka Holmese (tedy Holmesa) a jeho kombinace charismatu, suché věcnosti a britského klidu, občas narušeného Lelíčkovou osobností. Burian tentokrát v dvojroli idiota a ...idiota, ale našeho, který se s vervou a praktičností chopí role monarchy a zanedbávané královny. Baarová umí smyslně ležet na lůžku. Vyskytují se dobré i nucené fóry včetně několika hluchých míst, kde se film zasekne a scéna se bezdůvodně protahuje (i když tehdy to tak asi diváci nevnímali), ale i tak je tu dost skvělých nebo zábavně ujetých momentů: Úvodní počítání splátek („Dvě stě devadesát sedm ...a kolik je padesát? ...a nic je padesát.“), jízda vlakem, tanec ženy pod balkónem a strhující akce, kdy Holmes drží v šachu protivníky dvěma pistolemi a další při tom likviduje „zadovkou“ (viz Rychlé šípy), či napínák s posledním nábojem. *** a půl (12.01.2013)