Lelíček ve službách Sherlocka Holmese

Příběh se - jako ostatně často u Buriana - rozpadá na sled více či méně humorných scének proložených písničkami. Vypořádání se s věřiteli je vtipné, podobně jako posléze záměny v královském paláci včetně královny. Ze všech burianovek ale tahle drží celou dobu nějaký styl, a to i díky postavě Sherlocka v podání Martina Friče. Pravda, Sherlock zde vlastně nic nededukuje, a má jen jednu akční scénu, ale bohatě stačí, jak působí jako vážná protiváha ukecanému Lelíčkovi. (20.01.2016)

Slavný detektiv Holmes je pověřen portorickým králem, který se z obav o atentát uchyluje do exilu, aby zajistil jeho dvojníka. Toho nachází v Lelíčkovi, kterému se jeho role natolik zalíbí, že ji odmítne opustit i po smrti krále v exilu...Skvělé, ale možná až příliš exhibicionalistické představení Vlasty Buriana, kde se střídají vtipné a nápadité situace se slabšími a někdy až trapnými. Jeden ze slabších filmů legendárního komika. 60%. (02.02.2018)

Je nutno přiznat, že tohle je Burianův slabší film. Rozhodně znám lepší. Navíc Fričův výkone není oslnivý a podobně se to dá říct i o Lídě Baarové, ale ta dostala málo prostoru. Vtipné situace a momenty tu jsou, ale není jich mnoho. Burian se snaží seč mu síly stačí oživit to svým přispěním, ale jde mu to ztěžka. Jsou zde i hluchá místa. Hudba je vcelku kvalitní i když ještě chci dodat, že si nemůžu pomoct, ale v některých ohledech mi silně připomínala tu z Přednosty stanice. Myslím, že trojka je zaslouženým vyjádřením. Film nenadchne, ale taky neurazí. V menším procentu chvílemi nudí, ale pak je pár situací, kdy pobaví. (23.10.2017)

Čekal jsem třeskutou Burianovskou veselohru, ale čekání mě příslo nekonečné, nakonec se pamětihodné scény vyskytly, ale spíše až ke konci filmu. Scénář je dost slabý a hluchý a Lída Baarová je tu neuvěřitelně krásná, ale co je to platné, když tady hraje jako beznadějná ochotnice a její role je tak patetická, až se člověk stydí. Nebýt její dvojnice, myslel bych si, že je tak "stupidní" jako jí hraná postava královny. (21.11.2006)

Několik společných let, strávených po boku zkušeného přítele, připravilo tehdy třicetiletého Martina Friče, Lamačova oddaného žáka, k prvním samostatným režijním výkonům. A i když se zpočátku zdálo, že uchopit neovladatelný gejzír improvizace a poťouchlosti v osobě Vlasty Buriana nebude jednoduché, dokázal si Frič záhy získat nejen výsadní postavení mezi domácími tvůrci, ale zejména navázat úzké osobní přátelství s králem komiků. Výměna stráží, kdy se před kameru postavil Frič a za ní naopak opět usedl Lamač, nebyla nijak častá, oběma režisérům ovšem poskytovala určitý pocit sounáležitosti. Fričova holmesovská etuda, prosta nepostradatelného Watsona, je navíc výrazně satirickým výjevem, utahujícím si tak trochu z obecně formulovaných představ o tomto světoznámém detektivovi. Burianova triumfální cesta napříč falešnými identitami a nevyčerpatelným fondem filmových kostýmů zde ovšem našla stoprocentního uplatnění jak v postavách energického portorického krále a jeho ustrašeného předchůdce, tak v roli dluhy pronásledovaného moravského občánka s poněkud komickým příjmením. Obsazení Lídy Baarové bylo jakousi mediální vějičkou, na niž se ostatně nachytal jak Lamač, tak Burian. Začínající herečka, tehdy sotva osmnáctiletá, okouzlila svým půvabem jindy sebejistého krále komiků a i když z tohoto chvilkového poblouznění dnes zbylo jen několik hezkých vzpomínek a nevinných polibků, erotický náboj ve společných scénách z královské ložnice má až magickou sílu. Jistý formální přesah lze ve filmu vnímat také prostřednictvím neustále připravovaného odstranění fiktivního španělského panovníka, souvisejícího až příliš s reálnou situací ve Španělsku o šest let později, kdy se k moci dostal diktátor Franco. (06.10.2008)