Slávko nedej se!

Další z komedií třicátých let, které si daly za cíl ukázat, že mladá, moderní žena nemusí být jen pradlena a kuchařka. Zdrojem největší zábavy je částečný flamendr Jára Kohout. Věru Ferbasovou a hraní její roztomilosti prostě musíte mít rádi. Škoda jenom je, že ona v řadě filmů hraje vlastně pořád stejně. Na druhé straně se jedná o docela krátký snímek a docela oddychovou komedii v níž i Theodor Pištěk nepředvádí nic výjimečného, ale svůj standart. Jenže jeho standart je pořád nadstandard jiných herců. (01.11.2023)

Ve zdravém těle zdravý duch. Proměna starosvětské kudlanky nábožné, která si po večerech čítá v květomluvě v atraktivní, temperamentní dívku s nezanedbatelným sex-appelem je plná jemného, decentního humoru. Ten má na svědomí jak Ferbasová, která se v podobných převlekových legráckách ponejvíce cítila jako ryba ve vodě, tak především živelný Kohout, jehož operetní výstupy a bezprostřední fórky sem kupodivu bez problémů zapadají. Lamačův film, kromě jiného, vzdává hold zdravému životnímu stylu a sportu, který od dob Tyršova sokolského hnutí prošel rapidním vývojem: velký boom tehdy slavil nejen volejbal, ale také plavání, šerm, kanoistika a lehká atletika. A láska? Ta se nedá vynutit dávnými přísahami, jen opravdovostí citů. (06.10.2008)

Stejně, nejúžasnější pocit je, když člověk přijde na něco velkého, na něco, co ještě nikoho předtím nenapadlo. Bohužel, 99,9% lidí tohle nemá šanci prožít, na rozdíl od několika málo nás vyvolených. Takže podobně jako se ocitl v rauši Einstein po vymyšlení teorie relativity, Pavel III. po vynálezu inkvizice a Kolumbus po postavení vejcete na špičku, tak i já jsem zaplesal, když jsem jako první objevil, že název tohoto Lamačova filmu skrývá jinotaj. Slávka, to je jako Slávie, tj. jiný název pro naši republiku, a nedej se, to v souvislosti s hrozící německou okupací snad ani nemusím vysvětlovat. Pištěk pak zahrál nevděčnou roli našeho rozpínavého souseda, který pod záminkou ochrany a mravnosti utiskuje každého okolo, Kohout pěkně ztvárnil domácí partyzánský odboj a Novotný nějakého spolehlivého spojence, tedy asi Sovětský svaz, který v té době nedostal příležitost nás zradit. No a když se dívám na "model 1939", který se nachází i na plakátu k tomuto filmu, pořád mi vrtá hlavou, jak to ty ženský dělají? Že se vždycky dokážou přizpůsobit ideálu krásy, který je v té které době moderní. Ve třicátých letech měly všechny široké boky a pas, silné nohy a malá prsa, v devatenáctém století větší bříško a baculaté končetiny, v letech šedesátých pak zase prsa špičatá. Takže jak říkám, zatím jsem na to nepřišel, ale až to jednou vymyslím, budu už mít objevy dva! a Einsteina tak nechám daleko za sebou. (14.12.2014)

Film sám o sobě stojí vcelku za houby, ale jedna věc je na něm zajímavá. A to je postavička strýčka dvojí tváře, kterou tam hraje Jára Kohout. Po shlédnutí tohohle filmu totiž musí ve vás vyvstat dojem, že paní Náhlovská se zapomněla s Járou Kohoutem a zpolodila Josefa Aloise. Stejná mimika, stejná dikce, stejné brejličky a účes na blbečka... Josefe Aloisi Náhlovský, už vím, odkud máš svůj image. (04.06.2002)

Film plný hezkých blondýnek (body plus), od titulní postavy až po ty zcela přebytečné. Brunetka ani jedna. Ačkoli je děj nesen dobovým étosem pokrokovosti a modernity (body mínus), je celý jen záminkou pro řadu estrádních, komických a sportovních(!) čísel (další body mínus). Strašně dlouho čekáte, než se něco vůbec začne dít, potom ještě nějakou dobu čekáte a nakonec to proběhne jako ta nejzrychlenější fraška ever (o bodech přestává mít smysl mluvit), v jejímž finále makarenu tančí už i přemožený  zpátečnický tatíček Zvonimír. Zábavné ale je pod naivní zástěrkou "moderní dívky"  sledovat onu klasickou představu, k čemu má vlastně taková dívka být. Vedle Ferbasové, která tady není ve své obvyklé póze úplně zajetá (body plus), tudíž její projev místy pěkně prokoukne, zaujal a potěšil zejména Jára Kohout v roli strýce Ambrože. Jemu především vděčí toto dílo za tři hvězdičky, jinak by nemohlo pomýšlet víc než na dvě. (25.10.2023)