Vlk z Královských Vinohrad

Jan Němec si sám napsal a natočil film o sobě a také pro sebe. Z pohledu někoho, kdo je jeho osobou takřka netknutý, je to poměrně divácký oříšek. Na první pohled je sice vidět, že i když peněz na film vyloženě mnoho nebylo, tak si natáčení hlavní protagonisté velmi užili. Neubírám Janu Němcovi, že byl jednou ze stěžejních osobností českého filmu, ale jeho Vlk z Královských Vinohrad šel hodně kolem mě a nezanechal hlubší dojem. (06.08.2019)

Jan Němec snad nikdy netočil filmy klasického ražení, ale tuhle jeho sebeprezentační labutí píseň si překvapivě zařadím k té části Němcovy tvorby, která mě dokázala pozitivně oslovit. S Němcovým věkem zřejmě rozrostlo i jeho sebestřední ego natolik, že ho dává neustále do popředí, ale dokáže si ze své povahy (třeba hned v úvodu) trochu vystřelit a přes všechny ty mystifikační úlety (já si vážně musel dohledat, zda náhodou Němec nedostal toho Oscara za dokument, protože mě to skutečně zmátlo!) občas i hravě vyprávět a připravil mi tímto filmem větší zážitek, než v jakým jsem doufal. Např. scéna z výslechu na téma Kafkova díla, spravedlnosti a svobodného myšlení má silnou hloubku a trefně ukazuje střet komunistického režimu s myšlenkovou opozicí, směřující do náhlé pasti. Příhoda z amerického úřadu má v sobě až absurdní podtón a potěšilo i vtipné autentické setkání s Jiřím Menzelem. Je to stále Němec, který zůstává po celou svou tvorbu svůj, naprosto svobodný a holt mu ani nevadí, když ve scéně zasazené do 60. let projede s již tak amatérským ztvárněním „dobových“ reálií současný automobil, nedělá mu problém ani vložit do filmu delší záběry beze zvuku či nechat jindy běžet do tmy pouze hlas. Ale kupodivu mu ve výsledku vznikla skládanka, která funguje, má co sdělit, stále něčím jiným upoutat a v níž Němec většinou zdařile zakomponoval různé ukázky ze svých filmů hraných, dokumentárních i amatérských a osobních. I více filmařských nápadů a experimentů s kamerou (záběry rybího oka ve městě) se mu povedlo a funkčně obohatilo vlastní filmovou zpověď. [75%] (04.09.2022)

Nějak nevím, alibisticky se tedy přikláním ke třem hvězdám. Jan Němec prostě nepochyboval, že je někdo - a já o tom bohužel docela pochybuji. Mádl se na něj nehodil a Roden tam vyloženě překážel - poprvé jsem si všimla, že artikulace není zrovna jeho silná stránka, kolikrát mu nebylo ani rozumět. Nebyl do ani film, ani dokument, taková zvláštní směska všeho. Od načechraného narcismu až po skutečné okouzlení filmem. (10.09.2019)

Je mi jasný, že většina filmových intelektuálů bude stříkat hvězdičky blahem, ale já se, až na pár vtipných vyjímek, spíš nudil. Refence zajímavé, ale k čemu to, když je ne každý postřehne. Účelově odporná kamera mě dost mrzí. Takže asi tolik k té jejich metamorfóze. ad. Kulturní vsuvka. Během prémiery sebou dva tvůrci málem švihli o zem, dalšímu se to nakonec podařilo, a dva se málem propadli oponou. Bžunda #kvík2016 (03.07.2016)

Svérázná filmová tečka za životem výrazné postavy českého filmu a solitéra Jana Němce, k němuž jsem na sklonku jeho života začal chovat nefalšovaný obdiv - a to jak za formální invenci jeho snímků, tak i např. za jeho postoj, kdy vrátil medaili za zásluhy na protest proti Zemanovi. Zcela jistě to není film pro každého, ale mně osobně dosti pobavil, a považuji ho za důstojné zakončení Němcovy velice zajímavé filmařské dráhy. Trio Mádl, Roden a Pauhofová mě tam vyloženě potěšilo, a ještě teď se musím smát při vzpomínce na to, jak se v tom filmu Mádl proháněl ve žluté Felicii Fun po Karlových Varech během filmového festivalu. Btw. český film s nejzábavnějším trailerem za hodně dlouhou dobu! (12.07.2016)