Hotel Mumbai

To, čo pre New York znamená 9/11, to isté je pre Mumbai neslávne známy dátum 26.11.(2008). A presne na tento čierny deň v Mumbai sa zameriava tento film. Na úvod musím povedať, že filmy podobného žánru neobľubujem, takže namiesto neúnavného strieľania a teroru ma oveľa viac zaujal úžasný vizuál a skutočne kvalitná výprava a kulisy. Samozrejme, dej zasadený do impozantného hotela Taj Mahal Palace, bol priam srdcervúci. Obzvlášť, keď som sa mnohými mumbaiskými lokalitami, ktorými otriasli útoky, prechádzal aj osobne. Filmové spracovanie tejto tragédie bolo zaujímavé. Na jednej strane sa mi zdalo, že ten teror v podobe nekonečného strieľania a prenasledovania hostí, dostal predsa len príliš veľa priestoru, no na druhú stranu sa mi páčilo ako tu bol krásne vykreslený kontrast medzi útočníkmi a hrdinskými ochrancami z radov samotného hotelového personálu. Tí sa pokúsili zachrániť katastrofálnu situáciu, ktorú ešte viac umocnilo totálne zlyhanie NSG. Film bol naozaj na úrovní, hoci ja by som určite ocenil viac priestoru venovaného konverzačnej zložke a menej tej streleckej. P.S. Indické aktivity organizácie Lashkar-e-Taiba sú maximálne úbohé a odsúdeniahodné! (14.06.2019)

Zírala jsem na film a v hlavě se mi honily myšlenky nepěkné a ještě horší o tom, jak člověk člověku vlkem, odpad zabalený do Koránu, byť nelze vyloučit jinde ani odpad zabalený do Bible, jak lidstvo degeneruje a přitom by si mohlo slušně žít, jak v tom zase jedou chlapi s vymytými mozky a tak vůbec, jak se nám tohle množí kolem nás a určitá města s fabrikami nabírají tmavý nádech, jak se už někde lidé i bojí chodit nakupovat do velkých center, protože tam chytnete černý kašel - osobně znám případ - či otevřenou TBC, žloutenka je ještě fajn, a naproti tomu se staví ty nádherné a upřímné oči poctivého Deva Patela, který to staví všechno vzhůru nohama. Takže, o tomhle útoku jsem věděla jen pár strohých vět, kterým jsem mnoho pozornosti nevěnovala, neboť dálka veliká a ať se pobijou, když jsou fanatici. Bylo to blbě, blíží se to. No. Film byl velmi dobře koukatelný, děj odsýpal a úplně jsem zírala, jak jeden Allahovec se samopalem měl vizáž o dvacet let mladšího Elona Muska s tmavšími předky. Nejsem odborník, abych poskytovala odborné recenze, jsem člověk, který na závěr brečel. (16.07.2019)

I když Deva Patela nějak extra nemusím a jeho posledních pár filmů bylo pro mě jedno veliké utrpení, tady musím objektivně uznat, že trefil do černého. Ruku na srdce, když by Vám dnes kdokoliv řekl, víš, co se stalo v Bombaji, v roce 2008, asi jen málokdo by si vzpomněl. Za prvé je to už hodně let a za druhé, Indie je přece jen kout světa, která málokoho (bohužel) zajímá. A tenhle film s "milionářem z chatrče" v jedné z hlavních rolí nám dal zavzpomínat, že na taková zvěrstva, co se tehdy staly by jsme neměli zapomenout nikdy. Je to natočeno velmi precizně, autenticky a na konci mě po těch všech hrůzách a stresu úplně vyhrkly slzy do očí. Jednak úlevou, že už je konec, ale hlavně, jak aspoň s některými aktéry ve finále dopadlo. A teď mám samozřejmě na mysli i ty zmrdy, kvůli kterým nakonec padlo tolik lidí. (12.06.2019)

Teoreticky jsme všichni o těch chlapcích s A. v hlavě poučeni, ale je lepší to i vidět. Kdo má samopal, je král. Divit se, že ani ten nejluxusnější hotel široko daleko nemá pořádnou ochranku, je asi zbytečné, když jsme mohli sledovat tu naprostou impotenci bezpečnostních složek jako celku. Těch střelců bylo jen pár, nevylodila se žádná armáda o tisíci hlavách a člověk by řekl, že Bambaj snad není žádný zapadákov, aby museli více než 12 hodin čekat na posily z Dillí...přesto čekali. (21.02.2020)

Zemřelo bezmála 170 lidí. Série útoků naprosto paralyzovala západoindickou Bombaj. Po třech dnech indické bezpečnostní složky dobily zpět všech 12 napadených míst. První útoky měly za úkol odvrátit pozornost. Pákistánští (velmi mladí) teroristé pak využili situace a obsadili důležitá místa, včetně luxusního hotelu Taj Mahal, v jehož prostorách se odehraje většina děje. Seznámíme se s několika postavami a jdeme rovnou na věc. Snímek rekonstruuje dané události, zároveň zdůrazňuje, že polovinu obětí z hotelu tvořil personál, který zůstal, aby chránil své hosty. Samotný hotel plní spíš úlohu jakési kulisy, v níž „bojuje“ jedna hrstka lidí proti druhé. Tvůrci pochopitelně muslimský útok neschvalují, ale spíš na sebe nechávají narážet protikladné postoje a různé pohledy na svět dvou skupin. Na jedné i druhé straně ukazuje zoufalé a zdrcené jedince, oddané své věci: jedni chtějí přežít, druzí chtějí pro „cosi“ popravovat. Atmosférou je to velmi hutné, několik „ústředních“ (v případě Rusa s tváří Jasona Isaacsa nebo šéfkuchaře hotelu solidně charismatických) postav dokáže strhnout a v závěru tvůrci ženou slzy dojetí (i bezmoci) až na pověstný krajíček. (12.06.2019)