Plážový povaleč

Svět floridských marihuanových pábitelů předestřený optikou Harmonyho Korina má v sobě něco uhrančivě opulentního i výsměšně absurdního. Podobně jako ve Spring Breakers, ale ostatně i všech předchozích svých filmech nám režisér předkládá vychýlené figury a jejich světy, které lavírují na hraně reality a fantazie oněch hrdinů. Proto také The Beach Bum obsahuje až nadreálné sekvence i občasný náraz s realitou, stejně jako zde blyštivá estetika videoklipů dostává ušmudlaný a sešlý nádech obnošených hadrů a vrásčitých neupravených tváří. Na první pohled, obzvláště po formálně dravých Spring Breakers, překvapí nečekaná stylová konvenčnost Korineho novinky, tuplovaná opětovným angažováním jindy okázale formalistického Benoîta Debieho. Jenže právě ona formální usedlost dává o to víc vyznít přirozené opulentnosti a přemrštěné vnějškové stylizaci postav. Ta je ostatně natolik pestrá a excesivní, až vlastně připomíná postapoklayptické autorské vize George Millera posledních dvou Šílených Maxů. Jen tentokrát se před našimi zraky nerozprostírá vize post-civilizace, ale naopak obraz vyšinuté reality floridského Dědictví aneb Kurvahošigutntág. (04.05.2019)

Za Matthewa, který si to evidentně vážně užil, dávám 4 hvězdy, ale do výborného filmu tam přeci jen něco chybělo. Možná víc humoru, možná víc empatie (když už do komedie vrznou smrt, měli by aspoň na chvíli sakra zvážnět). Celé to bylo pojato jako mega oslava svobody, což by se snad i povedlo, kdyby tam ovšem nezařadili tu otřesnou scénku s okradením vozíčkáře - tam tedy dostala svoboda pěkně na frak. (03.05.2019)

Ten film nemá nic k čemu bych se mohl vztáhnout. Všude pustoprázdno a drogový vlak vlastně jen defiluje kolem mě, aniž by o mě zavadil pohledem. Pak už jen nezúčastněné sleduji hruď Matthewa McConaugheyho a v duchu se sám sebe ptám, jak tahle vypitá a vyfetovaná troska k takto vypracovanému hrudníku přišla? Lyrika vysvalených ztkrostonanců. (06.05.2019)

Totálně svobodný a osvobozující film, lehčí a vtipnější než Spring Breakers, v němž (nikomu) o nic nejde a praktický jediný „dějový“ vývoj spočívá v tom, že duchem nonstop nepřítomný Matthew McConaughey v poslední třetině začne nosit ženské šaty a štěkat (což vám ale vzhledem k založení většiny postav a množství bizarních situací přijde celkem normální). Dokonalý klystýr mysli a jediný film Febiofestu, po němž jsem se cítil skutečně odpočatý. 85% (29.03.2019)

M. McConaughey si už párkrát nějaký ty ztroskotance zahrál a troufám si říct, že to bylo určitě lepší než tady. Jako jo, uznávám, že natáčení mohla být celkem sranda, ale jinak to je asi všechno. Nabízí se paralela se seriálem Californication - tam byl hlavní hrdina taky úspěšnej spisovatel, kterej se nebál zapařit a lítat za ženskýma. Hlavní rozdíl je ale ten, že Hank Moody měl styl! Tady to chybí, tady se Moondog chová jako totální pomatenec, kterýmu nevadí ani to, že mu žena lítá zá jeho kámošem, kupodivu to nevadí ani jejich dceři. A takových podivností je tam víc, krom toho se tady příběh nikam nesune, je to furt jedna velká párty, hlavní hrdina se taky nevyvíjí a ten konec se zapálením lodi, to bylo jedno velký WTF! Škoda no, třeba si Matthew příště vybere líp. (03.01.2020)