Reklama

Reklama

Kdyby ulice Beale mohla mluvit

  • USA If Beale Street Could Talk (více)
Trailer 2

Kdyby ulice Beale mohla mluvit, intenzivní milostný příběh o nerozbitném poutu zamilovaného páru, který musí za své štěstí tvrdě bojovat, se odehrává na počátku sedmdesátých let v černošském Harlemu. Jeho vypravěčkou je devatenáctiletá Tish Riversová. Tato dcera a budoucí manželka zde živě vzpomíná na vášeň, respekt a důvěru, která ji spojovala s jejím umělecky nadaným snoubence Alonzem Huntem, jemuž se přezdívá Fonny. Tish a Fonny se spolu přátelí od dětství. Sny o společné budoucnosti se ale rozplynou ve chvíli, kdy je Fonny zatčen a křivě obviněn ze zločinu, který nespáchal. (Cinemax)

(více)

Videa (5)

Trailer 2

Recenze (58)

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Barry Jenkins je pro Akademii vážně požehnáním. Ve chvíli, kdy od intimního dramatu v Moonlight přešel k důslednější ilustraci systémového rasismu, milosrdně utekl do minulosti a umožnil tak divákům obrnit se hradbou časového odstupu - i když by se takový příběh klidně mohl odehrávat dnes. Fakt je skoro legrační, s jakou úpěnlivostí americký mainstream dokola objevuje, že v 60s a 70s byl v USA fakt rasismus - a s jakou elegancí se vyhýbá současnosti. Je to tak pohodlné. Stejně jako je naprosto jasné, že Jenkins hodně chce mainstreamové uznání a zatímco věřím, že minule šlo o upřímný střet oscarové poptávky a jeho tvůrčí nabídky, If Beale Street Could Talk už působí jako film od prvního písmene scénáře koncipovaný pro ceny a dojímání. A to nebývá dobré. ()

lamps 

všechny recenze uživatele

V součtu jde rozhodně o dílo lepší než Moonlight nebo podobně ambiciózní a upovídané Fences Denzela Washingtona, neboť představuje uvěřitelnější aktéry, zajímavěji konfrontuje své myšlenky v intimním světě hlavních postav a nabízí několik silných momentů, které uvíznou v paměti a neupadají k sentimentalitě. Avšak pořád je to film přespříliš ubrečený a hnaný vstříc potlesku tak okatě, že mu navzdory neoddiskutovatelným formálním kvalitám a stále chvályhodným myšlenkám tleskat prostě nemohu. O to více, když závěr pochází z ranku těch nejočekávanějších a nejobyčejnějších - možná to byl záměr, ale mě bohužel neoslovil. Více zde. ()

Reklama

Psema 

všechny recenze uživatele

If Beale Street Could Just Shut Up. Aka sbírka klišé o rasismu natočená jako hladivé melodrama seroucí mramor a obhajující psychicky nestabilního floutka, který uměl krást, kopat do lidí a zasunout do 19ky bez gumy, ačkoli měl na cigára. Jenkins se 2 hodiny dojímá a doslovně snad pětkrát zopakuje hlavní myšlenku, jež je stejně mdlá a oscarově nanicovatá jako trapně stereotypní momentka s bilým uslintaným fízlem, jež je na neumětelské úrovni jako stbácké role Ondry Malého v českých flácích o komančích. Afroameričané na straně ústřední dvojice jsou samozřejmě 100% hodní, ačkoli se nejedná o svatoušky. Kdokoli je proti jejich lásce, je automaticky zlý, protože chraň bůh aby se o rasismu jen trochu polemizovalo v šedé sféře a ne jen prvoplánově připomínalo, že to minority nemají snadné. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Chápu, že pro diváky vyžadující silný a originální příběh, může být Jenkinsova serenáda zklamáním (pakliže tím skutečným důvodem není kombinace nízké emoční inteligence, latentního rasismu a neochoty jít dílu trochu vstříc, něco si o něm předem zjistit a zkusit pochopit jeho vyjadřovací prostředky). Ta nejlepší melodramata, s jejichž konvencemi film nápaditě pracuje, ale vždy vyprávěla hlavně hudbou a barvami (Jenkins k tomu po vzoru Claire Denis přidává lidské tváře a těla, dotyky a pohledy, způsob, jakým spolu lidé verbálně i nonverbálně komunikují), byla doslovná, v lecčem naivní a svou pozornost alespoň navenek zužovala na vyjadřování citů ve vztahu. If Beale Street Could Talk nestojí na překonávání konfliktů a dramatických zvratech. Dává nám v nechronologickém sledu zakoušet (procítit, prožít a dotknout se) různé situace. Svou skladbou s pravidelným rytmem, cyklickými návraty a překrývajícími se scénami připomíná bluesovou píseň nebo lyrickou báseň. Cílem není realismus, ale skoro hmatatelné navození určitého okamžiku, nálady a emocí, často protichůdných (láska, bolest, smutek, smích). Skrze city se ale do filmu dostává také politika - protože chceme (vidět) uspokojivou love story, společně s mladým párem prožíváme bezradnost a zklamání ze světa, který je opakovaně zrazuje, který je oslovuje jen proto, aby jim připomněl, že kvůli jiné barvě pleti nemají stejný nárok být bezstarostně zamilovaní jako ostatní. If Beale Street Could Talk je uhrančivý film neobyčejné křehkosti, výlučný v kontextu dnešní filmové produkce mimo jiné nadstandardními požadavky na vnímavost diváků (mj. proto, že pro svůj taktilní charakter zjitřuje i ty smysly, jejichž existenci si při sledování jiných filmů ani neuvědomujete). 90% ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Kdo chcete poznat a pocítit Baldwinovo strhující citové, smyslové, alchymické, zoufalé i dojemné, kruté, bezvýchodné a skrze všechny instance milující, životu loajální a každopádně veskrze lidské prožívání nečernobílého světa, střetů, průniků a dorozumívání černých i bílých tehdy a tam, pusťte si Stíny Johna Cassavetese z téže doby jako Baldwinovy romány (více a uhrančivěji v mém komentáři k Shadows: https://www.csfd.cz/film/44065-stiny/komentare/?comment=10268290). Tohle uhlazené, líbivé, slušňoučké melodrama pravidelně frázující kýče a klišé obrazem, slovem i myšlenkou a čpící neproblematickým zobrazováním i herectvím, se má k Baldwinově i Cassavetesově syrové a pravé, tklivé i drásavé, harmonické i skřípavé melodramatice tehdejšího kvasu jako omalovánky s Makovou panenkou k plátnům Edouarda Maneta, například. Aťsi takový film jako tento jest, ale s Baldwinovým jménem se nikdy neměl spojovat. *~ ()

Galerie (32)

Zajímavosti (4)

  • První trailer k filmu byl vydán na den narození autora předlohy Jamese Baldwina, 2. srpna 2018. (Delock)
  • Název odkazuje na píseň „Beale Street Blues“ od Williama Christophera Handyho, která je pojmenovaná podle ulice v centru Memphisu v Tennessee. (Delock)

Reklama

Reklama