Nocturama

Naprosto fascinující začátek s turbo střihem byl postupně zapomenut ve stále se opakujících schématech. Skoro to vypadá, jsko kdyby první půlhodinu točil někdo jiný, někdo neskonale invenční a schopný vybudovat téměř zázrakem fsntastickou atmosféru. Ta se s přibývajícími minutami postupně vytratí. Velikànská škoda začít točit film, když mám materiál s potenciàlem jen na jeho čtvrtinu. Ovšem dlužno dodat, že půlhodinu naprosto úžasnou, snad ještě nikdy jsem u filmu nebyla tak napjatá. (21.09.2019)

O filmu je lepší předem si nic nezjišťovat, jelikož pak Vás první polovina zcela "semele". Všechno zde funguje na 100%, od atmosféry, přes napětí, konče u pocitu nejistoty, kam parta výrostků míří a co má v plánu. Bohužel, tato skvěle nastavená laťka poněkud zakolísá u poloviny druhé, která s odehrává v obchodním domě. Zde se začne často vyskytovat jev hluchých míst a scén, což kazí jinak dobrý výsledný dojem. Tomu všemu je ale naštěstí konec u finále, které se nese v podobném syrovém a šokujícím duchu jako první polovina. Nocturama na svém důrazném vyznění přidává i faktem, že něco podobného se v Paříží vážně odehrálo. Šokující a vtahující filmařina, kterou vřele doporučuji. (12.02.2017)

Na úvod je třeba říct, že v Cannes jsou pěkný moče a nyní můžeme k filmu. Dlouhé kamerové jízdy, mlčenlivé postavy, nevyřčené motivace a jen nárazově definované postavy napovídají, že Bonello pracuje se záměrnou odtažitostí, aby vytvořil neuchopitelnou a obecněji aplikovatelnou, bezútěšnou společenskou reflexi. A v určitých aspektech mu to vychází, protože ono odhadování motivací, nemilosrdné chování postav, hermetická klaustrofobie figurínového obchodního centra i problematický policejní zákrok v závěru nepříjemně provokuje a vzbuzuje otázky. Problém však není primárně v tom, že na ně není ochotný odpovídat, a to ani mimo rámec filmu, ale to, že nepochopil, že natáčí čistý thriller a ten, chtě nechtě, má svá pravidla, aby dokázal mít patřičný náraz. Zatímco v mnoha úsecích Nocturama může připomínat Van Santova Elephanta (který je však ve své kategorii "film prostor" někde jinde), tak spíše dojíždí na to samé, co loňská jednozáběrová manýra Victoria, a tedy to, že není schopný nebo ochotný využívat formálních zkratek. Victoria měla ten problém, že prostě musela být jednozáběrová, takže se s tím nedalo moc co dělat, Nocturama se takto rozhodla dobrovolně a proto jakkoli film má veškeré thrillerové propozice (film se odehrává během několika hodin, postavy jsou vytrženy ze svého světa, jednají extrémně a zejména lidsky chybují a nechovají se racionálně, což je vzhledem k situaci ale pochopitelné), odmítá tento žánr přijmout, asi, aby se ve svých očích nedevalvoval. Tím se z něj však často stává nabubřelá nuda s iritujícími protagonisty, kde se není koho a čeho zachytit. (01.08.2017)

... takže pamatujte, děti, terorista klidně, ale za žádnou cenu nepřítel státu! --- Přesně takovou svůdnou podivnost jsem si od Nocturamy sliboval. Všechny tři pasáže, na který se dá film celkem úhledně rozdělit, mají svý zvláštní kouzlo; Dannyho parťáci na úvod, absurdní skoro-až-komedie na zaplácnutí času v prázdnym obchoďáku, a konečně ryzí mučírna... právě za ten třetí element potom dávám trochu benevolentní a vrchovatě masochistickou pátou hvězdu. Pořád to rozdýchávám. [19. Festival francouzského filmu] (26.11.2016)

Těšil jsem se na velkou stylovku, jak tu někteří tento film označili. Prvních půl hodiny jsem ale pozoroval nezávisle na sobě řadu různých postav, které se nenápadně prochází po Paříži a nevytváří vůbec žádné hodnoty. Po té první půl hodině jsem opravdu měl co dělat, abych se probral z mrákot, protože to, co mělo vytvořit atmosféru, a opravdu to tu řada lidí tak označila, mě v podstatě uvedlo do strašného smutku, protože to nepřineslo nic hodnotného. Následný průběh už byl daleko zajímavější, protože jsem začal chápat to, kam tvůrce vůbec míří a na co v dnešní době naráží. Ono francouzský filmový tvůrce a dnešní imigrační politika trošku jde k sobě a Nocturama na to naráží z jiného, ale opět zajímavého úhlu. Nakonec jsem byl překvapen, kam až tvůrci dokázali zajít, ale že bych z toho musel být vysloveně vydřený, to ani ne. Nezvládli to úvodem, který ve mě měl umocnit lidské pachtění za západním životem, ale přitom mi bylo líto předchozího času, který jsem mohl využít úplně jinak. Nakonec ale OK, jen se připravte na 130 minut, u kterých si nejsem jist, že za tu myšlenku vlastně stojí. Ale když nad tím přemýšlím, tak možná trošku i jo. (26.06.2017)