Mandy - Kult pomsty

Nie som si istá, čo som videla v poloplnej kinosále, ktorá sa, prosím pekne, zvažovala smerom nadol, čo mi teda ešte pridalo na divnom pocite, ale to som chcela, že no a čo že je tam súboj s motorovými pílami a jedna z nich je XL a že scenár robil Ahn ale že kde som to bola? Odišla som z kina dosť zmätená, úplne som tie libry za lístok neľutovala, ale nič by sa nestalo, keby som Mandy neuvidela. Hoci asi raz alebo aj dvakrát som sa nahlas zasmiala a bolo také milé/smutné počuť v kine posledný Jóhannov soundtrack. (Prince Charles Cinema, Londýn - 25.10.2018) (04.11.2018)

Úděsná póza zahleděná do sebe, při které má divák chvílemi obtíže najít samotný děj. Brutálně přepálená stopáž sloužící pouze k onanii s barevnými filtry a jakémusi pokusu o kůl retro art, až člověk chvílemi proklíná tvůrce Stranger Things, že svým dětským seriálem motivovali každého druhého diletanta k jejich neoriginálnímu kopírování. Nic tak bolestivě nudného jsem dlouho neviděl, scény, dialogy a samotný způsob vyjadřování postav jsou šité na míru pro insomniaky a chvílemi jsem měl podezření, že znudit diváka do spánku byl hlavní záměr filmu. Ta strašně skromná akce, která přijde na řadu po polovině filmu (tu první s klidným svědomím přeskočte, vůbec nic se v ní nestane), je tak stupidní, že jen dokresluje tu prázdnotu, ve které se film od první minuty plácá. Vážně podaný souboj motorových pil by mě dostal do varu možná tak v patnácti, dnes se tomu nuceně zasměju, zvláště když je to natočený tak šíleně špatně. Mandy je dvouhodinové ASMR video bez pěkné youtuberky, což je jediná definice hororu, kterou splňuje. Film rozhodně není ani vzdáleně podobný projektu Grindhouse, který je zde nepochopitelně zmiňován, takže se nenechte zlákat takto mylným očekáváním. 20 % (16.09.2018)

Audiovizuálně neuvěřitelná mrda a v některých momentech neskutečně silné/omračující/působivé (za všechny budiž zmíněna scéna souboje motorovými pilami), ale jako celek pro mě osobně bohužel nesnesitelně nudné - prvních cca 65 minut je fakt utrpení, a teprve když Cage nastoupí na svou pomstu, je to trochu lepší, ale přesto mě celý film stál neuvěřitelné úsilí, abych vydržel do konce. Je to škoda, protože herecky je to bezchybné, a Cosmatosův první film Beyond the Black Rainbow se mi kdysi líbil moc, ale tohle na mě přes všechnu tu dokonalou hudbu, obraz a drastičnost už nezabralo. (29.03.2023)

Panos Cosmatos konečně našel pro své svébytné a vizuálně extravagantní LSD experimenty vhodný námět - dřevorubeckou noční můru na špatných drogách s brutálně krvavými orgiemi, motorovými pilami a motorkáři z pekel. První rozjezdovou polovinu a její mimořádně rozvolněné tempo zachraňují jen halucinogenní pasáže a démonicky psychedelická hudba Jóhanna Jóhannssona, ale pak se rozjede takový sektářský trashmetalový nářez, že je těžké tomu nepodlehnout, byť nutným předpokladem je odolnost vůči extrémnímu násilí. Šílený výkon Nicolase Cage je z kategorie guilty pleasure na tripu. Mandy je krutý a zlý film, avšak výrazný a osobitý je stejnou měrou. (30.06.2018)

Mandy sa hodnotí ťažko a človek nevie, ako k nej pristúpiť a ako ju uchopiť – a táto záhadnosť (ktorou si je ten film sám dobre vedomý) je spolu s o herecký výkon sa snažiacim Nicolasom Cageom asi jediný plus. Tu sa už nejedná ani tak o kinematografiu (hoci po štrukturálnej stránke sa Panos až prekvapivo presne drží trojaktovej štruktúry), ani o autorský experiment (experiment voči čomu? autorstvo čoho?), ani o postmodernu (v dobe po Tarantinovi, Korinem, Gasparovi Noem). Je to ako keby niekto natiahol youtubové videjko na dve hodiny. Je to prvoplánová oslava farieb, defilé neopodstatnených a prekvapivo dosť neinvenčných postprodukčných trikov. Tá kultovosť okolo toho je midkult. Dokonca ani ako guilty pleasure to nemôže fungovať, lebo je to aj málo guilty aj málo pleasure. / Mandy je geniálne dielo. Jeho genialita je ukrytá a veľmi hlboko pochovaná v pomalom tempe a jednoduchosti, skoro až primitívnosti námetu, spracovaného tiež akoby banálne, povrchne. Ale zalezie vám to pod kožu a už spod nej nevylezie. Je to opulentnosť, ktorá ústi do minimalizmu, je to gýč, z ktorého vyviera nové umenie. Tká celkom nenútene a akoby samozrejme úplne nové pradivko, mieša mysticizmus s profánnosťou, vytvára celkom modernú neo-mytológiu založenú na okrajových žánroch a prísne ukotvenú v pozemskosti či dokonca prízemnosti. Sto-krát zo všetkých strán vyobracané klišé ukazuje z novej strany, ktorú doteraz všetci prehliadali. Takže je to akýsi filmový jin-jang, kde jin je pulpový brak a jang autorská kinematografia. (09.05.2020)