poster

Beze stop

  • USA

    Leave No Trace

  • USA

    My Abandonment

    (pracovní název)
  • Slovensko

    Nezanechať stopu

    (festivalový název)
  • Nový Zéland

    Leave No Trace

  • Velká Británie

    Leave No Trace

  • Austrálie

    Leave No Trace

Drama

USA, 2018, 119 min

Režie:

Debra Granik

Předloha:

Peter Rock (kniha)

Střih:

Jane Rizzo

Scénografie:

Chad Keith

Kostýmy:

Erin Aldridge Orr
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • T2
    ***

    Rozpočet $-miliónovTržby USA $6,046,104Tržby Celosvetovo $7,661,000▐ Príhody z lesa, ktoré aj mali slušný potenciál na úvod, však účasť Bena Fostera si pýtala aj trocha väčších psycho výkyvov ale nakoniec to ostalo len pri komornej dráme, čoraz viac komplikovaného vzťahu medzi otcom a dcérou. Ostáva to len pri náznakoch a nikam to priamo nesmeruje, ani z voza ani voz. /60%/(22.12.2018)

  • luka4615
    ****

    Snímek Leave No Trace zaujme vyjma nádherných reálií portlandských lesů i svou nosnou myšlenkou, která se zabývá existenčními problémy a otázkou, jestli to, co je dobré pro mne, je dobré i pro mé potomstvo. Režisérka Debra Granik se s těmito atributy "popasovala" více než obratně. Ukazuje nám totiž život z obou stran, avšak činí tak bez nějakého kritizování či "nadržování" jedné nebo druhé straně. Je tedy čistě na divákovi, ke které části a zvyklostem společnosti se přikloní. Snímek rovněž nabídne skvělé herecké výkony, soundtrack, který precizně lícuje s poklidným tempem a krásné závěrečné titulky. Jen škoda té stopáže, která bohužel nabídne několik hluchých míst. Až na tento detail je Leave No Trace výbornou oddechovou záležitostí, jíž byste si neměli nechat ujít. Skvělá práce! „I don't have the same problem you have.“(8.10.2018)

  • Matty
    ****

    Krátce po Šťastném Lazzarovi další film, na jehož konci jsem měl chuť utéct do divočiny a zbytek života strávit mezi vlky. Ty filmy jsou sice zásadně odlišné, Beze stop je například mnohem intuitivnější - události prostě jako v časosběrném dokumentu následují jedna za druhou, aniž by byly dopředu exponovány (celá první polovina Šťastného Lazzara je oproti tomu přípravou na tu druhou), děj volně nedramaticky plyne, některé podstatné informace se nedozvíme, k mnohým postavám a situacím se vyprávění nevrací (o matce například dozvíme pouze to, že měla ráda žlutou barvu). Překážky musejí hrdinové překonávat zejména kvůli tomu, aby lépe poznali jeden druhého a sami sebe, ne kvůli dosažení určitého cíle. Při bližším pohledu lze v Beze stop stejně jako v Lazzarovi odhalit předivo motivů provázaných s tématem vztahu člověka k vlastní přirozenosti. Oba snímky obracejí naši pozornost (zpět) k přírodě (či obecně k tomu dobrému a nezkaženému), resp. nás nutí k zamyšlení nad vztahem člověka k ní. Myslím, že se jim to daří ještě lépe než „čistým“ přírodopisným dokumentům, na které je vzhledem k absenci lidského elementu obtížnější se emocionálně napojit. V Beze stop tomu napomáhá fakt, že ve filmu není jediné záporné postavy. Jde čistě o střet systému (vůči němuž se Graniková nestaví vyloženě kriticky) s lidmi, kteří chtějí (potřebují) žít mimo něj. Jejich situaci chápeme, ale zároveň nejsme návodně vedeni k přijetí stanoviska, že waldenovský způsob existence je jediným správným. Podobně ambivalentně se film staví k otázce svobody. Civilizace sice stanovuje závazné normy (vztahované zde i na vánoční stromky, které musejí všechny vypadat perfektně) a každého se snaží nějak zaškatulkovat (jako Tom ukládá do šuplíků v novém domě košile), ale hlavní hrdinka je zase v lesích pod neustálým patronátem svého otce a nemůže se spolehnout na základní životní jistoty. V dobrém i zlém připomínají pár mořských koníků, které je zpřítomněn dívčiným přívěskem nebo pomerančovou slupkou připomínající právě tohoto živočicha, který zůstává v páru po celý život a v jehož případě mláďata vyrůstají v břišním vaku samce, nikoliv samičky. Dát někomu svobodu přitom může nejzazším vyjádřením lásky. Film tak sice svým příběhem zviditelňuje určitá témata, ale rozhodnutí, co je lepší, nechává na nás. Podobnou volnost ovšem nechává Will při výchově své dceři. Nevede ji k přijetí jednoho dogmatického pohledu na svět (na její zmínku o tom, že Bůh stvořil žáby, jak se dočetla z letáku rozdávaného místní křesťanskou komunitou, reaguje s úsměvem, ale ne odmítavě), ale podněcuje její zvědavost. Díky této volnosti, kterou nám film poskytuje, má o to větší váhu názor, k němuž dojdeme. O to déle také film po odzbrojující, přitom nanejvýš prosté předposlední scéně doznívá. 85%(14.7.2018)

  • F.W.Colqhoun
    ****

    Daddy I'm hungry. Into The Wild bez Eddieho Veddera a s zádumčinou holčičkou resp. tatínkem na krku. Protloukání se otce, sužovaného válečnými traumaty, a jeho dcerky, kteří se pokoušejí nezadat si civilizací víc, než je nezbytně nutné, rezonuje s eko-panikou, která se nutně vkrádá do myslí těch, kteří se nedokáží odříznout od toho, co lze těžko nenazývat fakty. Když už ne v kinematografii, na těchto útlocitných stopu jistě zanechá. Film více po-citový než přemýšlivý uvádí diváka do světa kempů, samot a četných příležitostí k uplatnění tábornických triků. Optikou režisérky, odchované nikoliv lesy státu Washington, nýbrž předměstím Washingtonu DC, jde o svět stejně idylický, jako zvláštně hrozivý. Není tedy divu, že trampskou dvojku prezentuje jako společenství introvertní, jakoby les nebyl místem vhodným pro podnětné rozhovory, které v předkládaném způsobu života představují (společně s hrami v šachy a na schovávanou) jedno z mála ryze člověčích povyražení. To, že Debra Granik nechává hrdiny převážně mlčet, ji usvědčuje z toho, že má o životě v lese možná jen teoretické, městské představy. Toto podezření posiluje očividná bezradnost v tom udělat to autenticky špinavé. Jinak působivý film to poněkud sabotuje. Nelze přehlédnout, že i takové drobnosti jako kostýmy vyhlížejí jako produkty městského butiku než nutné nouze. Příliš romantické, málo špinavé. A není to jen problém pletených šál a čepic. We can still think our own thoughts.(19.1.2019)

  • misterz
    ****

    Pomalá tichá a na pohľad príjemná meditačná dráma so skrytým enviro významom. Bolo tu krásne poukázané na fakt, ako sa človek vzďaľuje od svojej podstaty a života v súlade s prírodou. Tiež sa mi tu páčila tá sonda do spôsobu akým sa civilizácia vmiešava do akéhokoľvek pokusu o návrat späť - všetko skrátka musí byť zaškatuľkované a žiť treba len podľa súčasných platných noriem spoločnosti. Všetko ostatné je čudné a len ťažko akceptovateľné. Predostrenie skutočnosti ako ľahko je tomu podľahnúť bolo tiež výborné. Čo sa týka enviro odkazu ako i kamerových záberov tak to na mňa zapôsobilo ďaleko viac ako napríklad snímok Old Joy (2006) od Kelly Reichardt. Slušný nadpriemer. 80/100(18.10.2018)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 20. ledna 2018 na Sundance FF. (Varan)

  • - Natáčelo se ve státě Oregon (USA). (Varan)

  • - Písnička, která hraje v kostele, je „The Weight Of Your Glory“ od Jima Weavera. V 83. minutě hraje „Angel of Mercy“ od Davida Kauffmana & Erica Caboora. (Bioscop)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace