poster

Beze stop

  • USA

    Leave No Trace

  • USA

    My Abandonment

    (pracovní název)
  • Slovensko

    Nezanechať stopu

    (festivalový název)
  • Austrálie

    Leave No Trace

  • Velká Británie

    Leave No Trace

Drama

USA, 2018, 119 min

Režie:

Debra Granik

Předloha:

Peter Rock (kniha)

Střih:

Jane Rizzo

Scénografie:

Chad Keith

Kostýmy:

Erin Aldridge Orr
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    ****

    Krátce po Šťastném Lazzarovi další film, na jehož konci jsem měl chuť utéct do divočiny a zbytek života strávit mezi vlky. Ty filmy jsou sice zásadně odlišné, Beze stop je například mnohem intuitivnější - události prostě jako v časosběrném dokumentu následují jedna za druhou, aniž by byly dopředu exponovány (celá první polovina Šťastného Lazzara je oproti tomu přípravou na tu druhou), děj volně nedramaticky plyne a vzhledem k přílišnému soustředění na vztahy mu trochu schází spád, k mnoha postavám a motivům se vyprávění nevrací... oba snímky nicméně obracejí naši pozornost (zpět) k přírodě (či obecně k tomu dobrému a nezkaženému), resp. nás nutí k zamyšlení nad vztahem člověka k ní. Myslím, že se jim to daří ještě lépe než "čistým" přírodopisným dokumentům, na které je vzhledem k absenci lidského elementu obtížnější se emocionálně napojit. V Beze stop tomu napomáhá fakt, že ve filmu není jediné záporné postavy. Jde čistě o střet systému (vůči němuž se Graniková nestaví vyloženě kriticky) s lidmi, kteří chtějí (potřebují) žít mimo něj. Jejich situaci chápeme, ale zároveň nejsme návodně vedeni k přijetí stanoviska, že waldenovský způsob existence je jediným správným. Podobně ambivalentně se film staví k otázce svobody. Civilizace sice stanovuje závazné normy (vztahované zde i na vánoční stromky, které musejí všechny vypadat perfektně) a každého se snaží nějak zaškatulkovat, ale hlavní hrdinka je zase v lesích pod neustálým patronátem svého otce (dát někomu svobodu přitom může nejupřímnějším projevem lásky) a nemůže se spolehnout na základní životní jistoty. Film tak sice svým příběhem zviditelňuje určitá témata, ale rozhodnutí, co je lepší, nechává na nás. Tím větší váhu ovšem má názor, k němuž dojdeme, tím déle film po odzbrojující, přitom nanejvýš prosté předposlední scéně doznívá. 75%(14.7.2018)

  • Oktavianus
    ***

    S třemi hvězdami jsem možná zbytečně přísný, ale na mě je tempo prostě až moc pomalé. A to nejsem nutrně příznivec dějem a akcí nabité stopáže. Jenže Beze stop je jenom popisem rutinní všednodennosti v hodně nevšedním prostředí. A taky - což je samozřejmě problém můj, nikoli problém filmu - se ideologicky zcela míjím s pojetím života v divočině. Já sice nenávidím lidi a můj sen je žít na pustém ostrově (v teple: z lesů amerického Severozápadu byla zima a mokro až do kinosálu), ale v komfortu a pohodlí. Představa celoživotního táboření ve stanu se mi ani trochu nezamlouvá a trávit čas v karavanové osadě s tamními (dobrovolnými!) vyvrženci je představa ještě děsivější. Beze stop má ovšem tři trumfy: slušnou kameru, senzační obsazení: hlavní dvojice je zahraná parádně, a to jak Ben Foster, od nějž se to tak nějak čeká, ale i mladičká Thomasin McKenzie, před níž smekám. V jejich poslední společné scéně je všechno. Paráda. A dobře napsaný scénář, který komorní příběh představuje velmi civilně, takže třeba divák tuší, že táta je válečný veterán s posttraumatickým syndromem, ale vzhledem k jeho mlčenlivosti se víc nedozvíme... A to kvituju, žádný dovysvětlování blbečkům. Takže spíš tři a půl hvězdy... ale to líné tempo mi místy prostě fakt vadilo.(21.9.2018)

  • POMO
    ***

    Otec s dcerou se vyhýbají společnosti, snaží se žít v lesích atd. Je z jeho strany košér nezačlenit ji, nedat jí jiné než vlastní vzdělání? A jak dlouho jim pevné rodinné pouto, kde mají každý jen toho druhého, vydrží? Hezká vztahovka vnímající společnost z druhé strany ale nekritizující ani jeden z dvou světů. Téměř bez zdramatizování, v poklidném vypravěčském tempu. S menším počtem postav a bez barevnosti podobného Captain Fantastic. [Cannes](14.5.2018)

  • Hoyt
    ****

    Minimalismus ve scénáři umožňuje spíše příběh vyprávět vizuálně což je hodně dobře. Mírové prostředí a venkovská americká kultura sousedí s rušnými dálnicemi městské společnosti, přesto se navzájem doplňují. Totéž platí pro vztah otce a dcery. Otec, který se bojí být objeven a přizpůsoben modernímu světu, je v kontrastu s jeho dcerou, která touží po jakési stabilitě, poté, co zažívá záblesk normálnosti. Nicméně tato vazba mezi nimi mě skutečně zaujala. Nikdy se o ničem moc nedomlouvají, nikdy se nepohádají, chyby si rychle odpouští a rozumí jeden druhému. Bylo to krásné sledovat. Foster a McKenzie byli senzační společně. Trošku bych čekal jiný konec ale hodně silné 4*.(8.7.2018)

  • horovska
    ****

    Pár - otec, který trpí nočními běsy - patrně souvisejícími s jakýmsi traumatem utíká před civilizací. Svou patnáctiletou dceru učí vést život v symbióze s přírodou. Jejich svět naruší státní úředníci a donutí je opustit les.... Drama vztahu otce a dcery s minimem slov a přesto silné a hluboké. Jednoduše krásné!(8.7.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace