Příběh

Novinárka a profesorka Jennifer (Laura Dern) žije so svojim snúbencom v New Yorku, keď jej doposiaľ takmer ideálny život, nabúra telefonát jej mamy. Tá s hrôzou objavila jej poznámky zo základnej školy (siedmej triedy), ktoré v jemných šifrách opisujú priebeh Jenniferinho dospievania. A to nebolo celkom také, ako si ho aktuálne pamätá... Je až neuveriteľné, ako dokáže ľudský mozog vytesniť spomienky, ktoré nám nie sú úplne pochuti alebo sú natoľko bolestivé, že je nutné ich hlboko zamraziť, aby sme boli schopní ďalej plnohodnotne žiť. Aj keď možno v úplnom sebaklame... Opäť veľmi dôležitá téma, skvelá Laura Dern a film, ktorý si zaslúži pohybovať sa v červených číslach. Svojim netradičným štýlom vyrozprávania príbehu je však ťažšie uchopiteľný, čo pravdepodobne neprijal každý divák úplne pozitívne. (21.07.2019)

"Příběh" jsem nesledoval příliš pozorně, možná jsem se bezděčně "uchyloval" ke svým vlastním dětským vzpomínkám na sexuální "úchylky" - ale možná právě to bylo cílem Příběhu, které jsou vždycky příběhy s velkým "P". Zvlášť výrazně se mi jevil jeden (možná jen proto, že jsem ho reflektoval až teď, po pětapadesáti letech): Bylo mi kolem deseti, banda grázlů z Horní ulice, ke kterým jsem chtěl vždycky (a vždy neúspěšně) patřit, mě přes silný odpor dotáhla na hřbitov, kde (nejspíš za úplatu) exhiboval hluchoněmý hrobař. Mým pocitem byl jen odpor a hnus; teď bych se spíš ptal, co ty ostatní kluky tam tak táhlo... Příběh Jennifer Foxové je samozřejmě složitější a probíhal delší dobu. Že by ho na dokázala vytěsnit z vědomí na tak dlouhou dobu je zcela nepravděodobné. Vypadá to spíš tak, že její rané slohové cvičení ji přivedlo k okamžiku, kdy jen čin může zachovat její duševní integritu. Příběh (s velkým "P") byl filmově zpracován (příběh s malým "p") náročným a komplikovaným způsobem (spojování a rozpojování postav v čase i prostoru), a díky tomu se obešel i bez psychoanalytika. (30.07.2018)

Specificky odvyprávěné. Nejde jen o prosté střídání časových linií, ale i o to, co si Jennifer pamatuje a co se skutečně stalo. Do toho jsou přimíchány promluvy do kamery i třeba dialogy mezi starším a mladším já hlavní hrdinky. Docela chápu, že to na někoho působí zmateně, ale mě to připadalo jako neskutečně kompaktní celek, ve kterém má každý záběr své místo. Příběh sám je stejně silný, jako nechutný a postelové scény působí otřesně, byť nejsou natočené tak, aby diváky prvoplánově šokovaly. Ale o to je jejich dopad větší. Výhrady nemám ani k hercům. Šel jsem do toho s despektem, ale o to příjemněji jsem překvapen. 85% (29.07.2018)

Chvíľu alebo teda skôr hodnú chvíľu to vyzerá ako súbor nejakých úvah, myšlienok. Film sa stáva silný formou, štýlom, témou. Dramaticky je však nedotiahnutý do takej dormy, že to človeka úplne zasiahne. Ale na druhej strane sa mi pri niektorých scénach dvíhal žalúdok a to vlastne explicitne nič nebolo ukázané. Nakoľko sa v poslednom čase vzmáhajú hnutia a hlasy za miernu toleranciu pedofílie (napr. Zuzana Kovačič Hanzelová to je dno novinárčiny, ešte som nevidel aby ultrafeministka tolerovala pedofilov), je možno potrebné, aby vznikalo takých filmov viac. A samozrejme nie iba o kňazoch, len aby sme si kopli do cirkvi, ale naozaj na ochranu detí. (07.02.2020)

Laura Dern v příběhu, který si hraje na příběh s velkým P. A on si vlastně ani hrát nemusí, protože se onen film opravdu tak jmenuje. Zároveň ale vypráví ne úplně snadný příběh o tom, jak je občas snadné zapudit myšlenky z minulosti, kterým buď nerozumíte a nebo jim rozumět nechcete. Výborné po herecké stránce, trošku únavnější ve středu filmu, ale se závěrem, který diváka posadí do křesla a když budete opravdu hodní, tak Vám dá třeba minutu na rozdýchání. (04.09.2018)