Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Paříž dvacátých let. Marguerite Dumont je zámožná žena, milovnice hudby a opery. Už celé roky pravidelně zpívá pro své hosty. Jenže zpívá zoufale falešně a nikdo jí nikdy neřekl pravdu. Vše se zkomplikuje, když se rozhodne zazpívat před skutečným publikem, v pařížské Opeře. (Artcam Films)

Videa (3)

Trailer 5

Recenze (40)

Greg25 

všechny recenze uživatele

Marguerite trpí trochu tím, co je zároveň v současnosti v evropském divadle a filmech velkým trendem - rozmělněnost emocí. Dramatická stránka neustále narušovaná tou humornou, přičemž ale nevzniká symbióza, ale roztříštěnost. Protože humor musí doplňovat dramatické vyznění, ne ho přebít a naopak. Ale jedna scéna, která z vás chce dostat smutek, soucit a bum další scéna, kdy se mám hlasitě smát? Tak to nepůjde, takhle z diváka emoce nedostanete. Tyhle vlnové, přerušované filmy dělají z dobrých scénářů, námětů a hereckých výkonů jenom jeden z dalších filmů - mohlo to být dobré. A přesně to platí o Marguerite mohlo to být dobré, ale je to průměrné. Tady navrch podpořené neschopností jakékoliv gradace, u samotného konce máte pocit spíš jakési umělé nadstavby než emočního finále, které přišlo o dobrých dvacet minut dříve. Šlo by to přejít kdyby Marguerite nebyla filmem, který se o ty emoce, svou groteskní hravostí a tragickým dramatem nepochopení, vyloženě snaží. Navíc Marguerite je jeden z těch filmů, co psychického času trvají o dost déle než v reálu, protože tvůrci ne úplně dobře umí pracovat s mozaikou všech osudů a dobou a vykreslují atmosféru tu s lepší a tu s horším úspěchem, samozřejmě co jiného dělat u námětu z principu negradačního. To nic nemění na faktu, že Catherine Frot v roli Marguerite předvádí famózní výkon, že kamera i detaily jednotlivých scén jsou naprosto skvělé. Takový ten film, kde vás spousta věcí naštve a spousta potěší, hezky ode zdi ke zdi. Slabších 60%. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Smutné a dojemné, úsměvné a vážné, komické a pravdivé. Příběh, který se přesně takhle nestal, ale hodně vypovídá o nás samých, o míře tolerence, lásce k pravdě, o schopnosti se vcítit a přijmout jinakost. Myslím si, že síla Marguerite je hlavně v jejím úsilí a živolnosti a věřím tomu, že řadu srdcí si dobyla nikoliv krásou svého zpěvu, ale svou odvahou a vůlí. Aspoň její představitelka Catherine Frot to pro mne dokázala. ()

Reklama

hansel97 

všechny recenze uživatele

Marguerite má jediné štěstí, že vyšla před svou americkou verzí. (U mě viděno naopak.) Catherine je sice skvělá, ale její civilnější výkon se těžko srovnává s tím Meryliným, který vás prostě nutí držet oči na plátně. Není to nepříjemné, ale v některých kapitolách to nudí, přitom by stačilo vyškrtnout pár nepodstatných postav a opepřit humorem. ()

Rosaviva 

všechny recenze uživatele

Mohl to být dobrý film, ale nebyl. Jednak to bylo hrozně zdlouhavé a jednak to nebylo ani vtipné, ani dostatečně dramatické, takže to nesplňovalo ani jeden ze žánrů. Zasmála jsem se všeho všudy asi dvakrát, potřetí už ten zpěv ani nebyl vtipný a dramaticky jsem to taky neprožívala, protože mě to vůbec nechytlo. Navíc to bylo absolutně nelogické. Když pominu ten fakt, že mi přijde naprosto přitažené za vlasy, že by někdo (s očividně hudebním sluchem) neslyšel, že sám zpívá falešně (jo, vim, že je to podle skutečné "zpěvačky", ale stejně), tak co mě vadilo úplně nejvíc bylo, že jsem naprosto nerozuměla pohnutkám všech postav, podle mě se všichni chovali naprosto nelogicky, nebo byli ve filmu úplně zbytečně. Nechápala jsem o co šlo tomu služebníkovi, nechápala jsem o co šlo jejímu manželovi, když to 3/4 filmu vypadalo, že jí nesnáší, nechápala jsem o co šlo tomu malíři a novináři a hlavně jsem nechápala k čemu tam byla ta holka, která uměla zpívat a neměla žádnou zápletku, ani neměla nic společného s dějem a jen tam zabírala místo, zřejmě aby se film natáhnul, Takže bohužel, místy jsem se opravdu nudila a usínala jsem 2* ()

pakobylka 

všechny recenze uživatele

Veskrze smutný až depresivní příběh ... popravdě nechápu, co by na něm (krom zlomyslného až zlovolného výsměchu) mělo být komediálního. V jeho středu stojí upřímná, čistá a dobrá duše, hluboce oddaná hudbě. Duše snad trochu sebestředná, ale taky nadmíru naivní a důvěřivá, jak už takové upřímné, čisté a dobré duše bývají. A kolem ní ... SAMÍ PARAZITI. P.S.: Drama se inspirovalo životem Florence Foster Jenkins, mecenášky a operní pěvkyně bez hudebního nadání. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (4)

  • Příběh je volně inspirován osudy Američanky Florence Foster Jenkins, operní zpěvačky známé jako „královna kraválu", která se ve 40. letech minulého století proslavila svým příšerným hlasem. (Zdroj: Artcam)
  • Dobové komediální drama zasazené do počátku 20. let vzniklo za české koprodukční účasti (Sirena Film) a z velké části se natáčelo v českých lokacích, mimo jiné v prostorách Divadla na Vinohradech. Točilo se také na Vinohradské třídě, scény v nemocnici na Právnické fakultě UK a závěrečný recitál v Mahenově divadle v Brně. (Zdroj: Artcam)

Související novinky

César Awards - výsledky

César Awards - výsledky

27.02.2016

41. ročník vyhlášení Césarů, francouzských filmových cen, měl trio hlavních filmů, od kterých se očekávalo vítězství. S jedenácti nominacemi to byly filmy Trois souvenirs de ma jeunesse a Marguerite,… (více)

Reklama

Reklama