Utøya, 22. července

Nejsilnější zážitek z letošního filmového festivalu Cinematik. Autentický, depresivně a hlavně technicky a herecky překonává další filmové standardy. Technicky kamerou na jeden záběr, bez jediného střihu a hlavně herecky (neherci podávají emocionálně zdrcující výkony). Andrea Berntzen překonává herečku Laia Costa z Victoria (2015). Nepamatuji takové ticho v kině v závěrečných titulcích a odchodu z kina. Síla. [MFF Cinematik 2018] (16.09.2018)

Docela silný příběh o tom, co se stalo v Norsku před 10-ti lety. Je to celé natočené FF a působí to neskutečně autenticky. Zachycuje celou událost z pohledu dívky jménem Kaja. S ní prožijeme celé víc než hodinové běsnění toho vraždícího maniaka na ostrově plném dětí. Místy je to super a místy zas nuda. Občas to dost zvolní tempo. I tak je ale neskutečné, co si tam ty děti musely prožít... "Sundej si bundu!" (23.07.2021)

S trochou nadsázky norský Revenant. Jen s tím rozdílem, že na motivy skutečné události, ze které dodnes mrazí. Naprosto vtahující kus kinematografie, který jede od začátku do konce v reálném čase a bez (samozřejmě zdánlivě) jediného střihu. Hustá poletující a zoomující kamera, výborné herecké výkony a i když toho divák vlastně moc nevidí, tím že se kamera neustále drží hlavní postavy, je to fakt drtící thrillerový zážitek. A zároveň parádní filmařina. (15.02.2020)

Intenzivní zážitek. Vlastně taková teroristická verze Nolanova Dunkirku v tom smyslu, že se pracuje čistě s emocemi strachu, paniky a zoufalosti, bez toho aniž by byl kdykoliv vidět nepřítel či smrt (až na pár výjimek). Kamera sedí k typu filmu, ale i tak je místy dost rušivá, každopádně to vynahrazuje způsob, jakým divák veškeré emoce je nucen prožívat s táborníky. Nemůžete si pomoct a v hlavě říkat: "No, tak nebuď blbá, teď musíš být ticho, utíkej." A to se mi už u filmu dlouho nestalo. Morálně mi na filmu bohužel vadí, že byl natočen tak brzo. Chápu, že se snaží o osvětu a varování, ale zároveň vydělává na tragické události stejně jako fakt, že nyní vznikají dva filmy o klucích v thajské jeskyni. (01.08.2018)

Nadhodnocené až běda a naprosto divácky nevděčný a zbytečný film, který jen mediálně přiživuje Brevikovu nechvalnou proslulost. Událost, která se stala 22. července 2011 na ostrově Utøya v Norsku byla strašlivá a zemřelo při ní 77 mladých studentů, bohužel samotný film nepředstavuje ani zdaleka hrůzu, která v reálnosti proběhla. Měl jsem velký problém s tím, že ve filmu absolutně nic nevidíme pouze slyšíme, takže kdybych byl slepý odnesu si zážitek naprosto obdobný. Film se zaměřuje pouze na jednu dívku, která celý film běhá, křičí, ukrývá se v jehličí či pod skalou a hledá svou sestru, zatímco Breivik kdesi v nedohlednu střílí bezhlavě všechny studenty, avšak divák slyší jen výstřely, řev a běh. Ve filmu je jen jedna mrtvola, jedno zranění a absolutně žádná krev, dokonce ani samotného Breivika neukážou a to beru za obrovský podraz už když všude zmiňují slovo "Masakr". Natočeno poměrně autenticky a na jeden záběr, ale co z toho když se za celý film nic nestane. Doufám, že Paul Greengrass v Americkém remaku příští rok natočí opravdový masakr s dusným psychickým terrorem a maniakálním Breivikem, aby předvedl na plátno opravdovou hrůzu, která tehdy proběhla. Kdyby alespoň v závěru ukázali fotky zesnulých, abych to mohl brát jako památku, ale ani toho jsem se nedočkal. Tohle je bez koulí, bez šťávy, bez drajvu a emocí. Ble. 30% (26.09.2018)