Toni Erdmann

Film, ktorý vás odmení, ak sa mu otvoríte. Myslím si, že sa tu každý rozpísal o všetkom o čom sa v rámci deja, príbehu a výkonov napísať dá. Najviac si cením tú ľudskosť čo z toho sála. Taký ten pocit, že hlavný hrdina do celého toho sveta nepatrí. Viem sa s tým stotožniť. Krása je v detailoch. Sila v krátkych prejavoch ľudskosti čo majú scénkoidný charakter. Je to úprimné a pritom ničím nepoúčajúce alebo tlačiace na pílu. Tých 162 minút ubehlo dosť rýchlo. (17.01.2020)

,,JSEM TU NA DOVOLENÉ. NAVŠTÍVIT DCERU. CHTĚL JSEM JI VIDĚT, ZJISTIT, JAKÉ TO TU JE, JAK ŽIJE…“ /// Nenásilný rodinný generační sblížení ve filmu pro náročnějšího diváka. Tragikomedie, míchající neživotní absurdity s životní realitou, ve který není nouze o trapný situace a zbytečně dlouhý scény. Co čekat, vždyť to má 2 a ¾ hodiny! Čekal jsem komedii. Tohle je taková reality šou, kterou roztočil Winfried Conradi. Příběh ovšem řekne strašně moc! Takže se vlastně nedivím, že jsem to dokoukal! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Odcizila se mi dcera (syn). 2.) Zjistím, jak se pořádá stmelovací párty. 3.) Thx za titule „Dadel“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (25.01.2017)

Toni Erdmann je strašně nepříjemný a smutný film. Snad nikdy jsem neviděl žádný jiný příběh, který by se víc rochnil v trapných mezivztahových situacích. Přes svou nepříjemnost je to ale ta největší devíza celého filmu, která vás nad ním donutí přemýšlet ještě třeba několik dní poté. Co tenhle zajímavě vystavěný film kazí je však nesoudnost tvůrců. Film, který by mohl mít úplně jistě 90 minut má téměř dvojnásobek. Chápu, že když postavy stojí půl minuty beze slov před výtahem, má to svůj dramaturgický význam. Některé obrazy jsou ale jednoduše roztahané. Měl jsem pocit, jakoby tvůrci sestřihali hrubáč a už nedošlo na žádné krácení. Netuším zda za to může ego režisérky, nebo aura "je to přece festivalový film", nicméně Toni Erdmann mě i přes zajímavé situace a postavy nakonec ubíjel svojí délkou k nudě. 6/10 (24.11.2016)

Winfried je zváštny človek, ktorý si kráti život na dochodku občasnými pubertálnymi vtípkami. Keďže jeho vzťah s dcérou je na bode mrazu a ona pozná len svoju prácu, votrie sa do jej pracovného a súkromného života a obráti ho naruby. Použije pritom vymyslenú identitu Toniho Erdmanna... Príbeh veľmi pomalým tempom rozpráva o nedorozumeniach medzi ľuďmi, pracovnom ošiali, syndrómu vyhorenia a svojským sposobom chce opatovne nastoliť poriadok vo vzťahoch. Ako pracovný nástroj používa smutné i vtipné scény a osviežujúcu otvorenosť. (16.01.2017)

[Cannes 2016] Maren Ade přivezla do hlavní soutěže ,,malý" tří hodinový zázrak, který na novinářské projekci vyvolal hned několik vln spontáního potlesku i hlasitého dojímání se, a získal jednu pozitivní kritiku za druhou. Jen málokdo by očekával, že se autorce podaří po dobu tří hodin udržet dramatickou stavbu i narativní tah. Režisérka vkusně propojuje to nejlepší z žánrů rodinného dramatu a komedie a dlouhou metráž využívá především k rozvíjení charakteru své nezapomenutelné postavy - Tonyho Erdmanna, alter ega, které si vytvoří neúnavný vtipálek a starostlivý otec, aby se přiblížil ke své dceři a zjistit, zda pod tíhou kariéry neztratila lidskost. Mnohokrát zpracované téma Ade zbavuje klišé a díky bizarním situacím a jemné pracé s fraškou vytváří unikátní studii odcizení, která si včera získal novináře a na dnešní veřejné projekci dostane i zbytek Cannes. (20.05.2016)