Toni Erdmann

Jak to bylo bizarní, takto bylo dlouhé. Film mě začal bavit vlastně až ve chvíli, kdy alter ego hlavního hrdiny Toni začal v restauraci balit přítelkyně své dcery tak neuvěřitelně trapným stylem, že neměly nejmenší šanci odolat. A to už byla dobře hodina filmu pryč. Do té doby bych filmu dal tak max 1*. Vzpoura Toniho proti jakékoliv korektnosti a snaha zatřást s hodnotovým žebříčkem své dcery, byla ale od této chvíle tak přetažená, že se stala zábavnou a osvobozující. A že jablko nepadá daleko od stolu a že příklady táhnou, dokázala nakonec dceruška na své ultimativní narozeninové party. Adept na scénu roku. Škoda, že režisérka na to, aby nám ukázala, že nemusíme své životy prožít v zajetí korporátní dokonalosti za cenu ztráty svého já, vycpala první část filmu totálně umrtvující vatou = popisem tohoto stavu. Řeči o ničem, emoce o ničem, děj o ničem. Kdyby půlka filmu nebyla takto zbytečně "artová", šel bych s hodnocením určitě výše. (04.11.2017)

Chcel som dať aspoň tu hviezdičku no keďže som sa vlastne ani raz z chuti nezasmial tak nie je pre čo... Chcel som to pozrieť na základe tunajších pozitívnych ohlasov a opäť mi to len potvrdilo, že miestna názorová mienka je dosť "divná". Navyše som to hodinu dokonca sekol a zahodil. Nepozerať! platí pre všetkých, ktorí sa masochisticky nevyžívajú v pozeraní prázdneho pseudoartu. Nebolo to zábavné, ani dramatické - veď to len kĺzalo po nejakom povrchu pričom citovo nijak nešlo do hĺbky akurát som bol nasraný ako Ines zato že je taká blbka a nepošle ho do ... a on si z toho robí ešte dobrý deň, dlhé scény z nejakých obchodných konferencií a lobingu kombinované s ekonomickými žvástami ktoré tvoria iba vatu - no des, nebolo to vôbec artové ani hipsterské proste nič, číra nuda takto som sa dávno nenudil, možno za to môžu tie akčné thrillere čo som nedávno videl ale pochybujem. A ešte pozerám nominácia na oscara? vážne? Navyše som z Rumunska nedávno pozrel umeleckejší snímok Graduation a ten mal v sebe aspoň tvrdé realistické zrkadlo táto nobleska je odpad (28.03.2018)

Tak konečně jsem si našel tři hodiny času a mohl jsem vděčně shlédnout anabázi vztahu otec, versus dcera Conradiovi. Ona zcela pohlcena prací, aniž by ji však workoholismus přinášel jakýkoliv pocit štěstí. On napůl šašek, napůl otec, který si dělá o dceru starosti. Oba však bezmezně a nekonečně sami. Cesta ke sblížení je plná bizarních situací, humoru, ale i trapných situací. Bohužel nic z toho vám nakonec nezaručí, že ve finále opět každý nezůstanete stát na své straně barikády. Hodně smutný film. (03.05.2018)

Doopravdy rád bych si sedl se zdejší intelektuální komunitou a shlédnul, podle mnohých, geniální film, aby i mně došlo, díky lidem rozumově na výši, v čem spočívá kouzlo tohoto, s precizností Němcům vlastní, dokonale nudného díla. Rád bych se konečně prodral mezi zdejší Havlovo-Dalajlámovo posluhovače, abych i já mohl, sedíc před zrcadlem, onanovat nad svojí epičností a považovat se za archetyp veškerého lidství. Nic si nepřeji víc, než se dostat do této elitní společnosti vytříbených, jógou dokonale připravených hulibrků vlastních pér. Je mým snem, filosofovati čtyři hodiny u dvou piv, s partou stejně sluníčkově naladěných, multikulturně genderově vyvážených nadlidí a následně s okázalou pompézností a charakterností sobě vlastní, nechat si vrátit na padesát korun českých. Jak já bych chtěl patřit do této vybrané společnosti. Ale teď vážně. Opravdu bych si přál, aby mi někdo přiblížil, v čem spočívaly ty salvy smíchu, znechucení, srdcervoucí smutek, neutuchající pocity beznaděje-naděje, pocity štěstí, radosti, úžasu, melancholie, epičnosti a já nevím čeho všeho vlastně. V pravdě nechápu, že tento intenzivní koktejl všech různých emocí, vtěsnaných do necelých tří hodin, nerozerval zdejší uživatele na kusy. Potřeboval bych k tomuto filmu vysvětlivky, které by mi objasnily ono "tajemno" ducha filmu, kterým bych ale jistojistě nerozuměl bez dalšího vysvětlujícího komentáře, těchto objasňujících vysvětlivek. Myslím, ba dokonce jsem přesvědčen, že můj život by to značně obohatilo. Rád bych poznal životy lidí, vynášející tento snímek do nebes, poněvadž mám niterný pocit, že žádný nevedou či se zrovna probrali na nasvíceném, tmou obklopeném místě, v tvídovém saku. Ač je to dramedie, tak u pronásledování Jerryho Tomem, mám žíly strachem naběhlé a potem tělo orosené daleko více a Adam Sandler mě nutí chcát si do trenek enormně větší intenzitou, než tahle narcistická/nacistická (?) pičov... srač... kravi... blbo.. ne, Schwarzenbergo-Drahošovina. To je to slovo, které jsem hledal a které dokonale vystihuje mé pocity k tomuto filmu... či, co to vlastně je. Budu se těšit na další podobný snímek, který v očekávání rozkoukám, jelikož není nic lepšího, než se pudově nutit vyjebávat s dalšími třemi hodinami svého života! Necelými... (09.11.2018)

Táto dráma ma nebavila. Dopozeral som to.. dve hodiny som čakal či sa niečo na konci udeje, a neudialo sa nič. Škoda.. film ma ničím neobohatil (21.12.2018)

Nejdivnějších film, který jsem kdy měla tu smůlu/štěstí (?) vidět... (28.04.2019)

Mám ryze osobní, malicherný důvod nepřipojit se k chvále, která se na "Toniho Erdmanna" snesla zleva zprava. Vůbec mi nevadí, že se film plouží od jedovaté satiry přes hořkou komedii k črtě rodinných vztahů, spíš naopak; dojem, že to ploužení trvá příliš dlouho, dokážu potlačit. Co mi opravdu vadí, je hlavní hrdina. Nevím, jak Winfrieda/Toniho vnímali němečtí diváci; mně připadal protivný a nezajímavý, a hlavně docela papírový. Připočtu-li jeho dceru (o zoufalcích kolem ní nemluvě), neměl jsem si ve filmu s kým vnitřně popovídat. A pak ten závěr: nasazením kukera se podle mě režisérka prodala hodně pod cenou. (26.06.2019)

Velmi silná tragikomedie o vztahu otce šprýmaře a lidumila a dcery posedlé prací ve firmě, která "snižuje náklady". Film nám ukazuje tu část lidské společnosti, která se jen schovává za masky a není jí svaté nic jiného než zisk, prachy a vlastní pohodlí (připomíná mi to písničku od skupiny Volant - Už je pozdě brečet). Otec pak dceru staví do až bizárních situací, ve kterých se jí snaží připomenout, že život je i o něčem jiném, než o práci. Narozeninovou scénou by si měl projít asi každý. Pak by poznal, kdo je vlastně co zač. Délka filmu silně koresponduje s jeho hloubkou. (19.02.2020)

Skvele popsane zdimani v korporatu bez vetsiho smyslu. Napadite, nekdy az uhozene, ale fajn. I ta delka se dala prezit. (25.10.2023)