Svátek matek

Úplně chápu poselství tohoto filmu. Ale bože můj, takhle mě mozek ještě nebolel. To fyzicky hloupnete. Tvůrcům zřejmě takto promyšlený děj zabral celou pauzu na cigaretu. Nenapadá mě lepší příklad mainstreamového, hollywoodského přesládlého klišé, než je právě tento film. Ale aspoň to obsazení stojí za podívání. (10.06.2017)

Svátek matek je klasická hollywoodská agitační naivitka, plná šťastných, všechápajících a tolerantních postaviček, přesvědčující v každém záběru, každým slovem, veškeré diváky, o nádherném, jedinečném, neotřesitelném americkém rodinném snu, kde se všichni k sobě chovají tak krásně, ochotně a upřímně, že by z toho jeden fakt zvracel, jelikož ví, že k realitě to snad nemůže být ani kurevsky vzdálenější. V podstatě je to tudíž taková pohádka pro dospělé, matlající obecenstvu med kolem huby a kvalita těchto snímků pak spočívá vlastně jen v tom, jak snesitelně ten růžovoučký život bez mráčků tvůrci publiku ve výsledku podají. A jak se to tedy podařilo zpracovat v tomto případě? No, s odřenýma ušima to snesitelný je, a to hlavně díky sympatickému castingu a v několika scénách poměrně funkčně působícím emocím, nicméně těch negativ je přeci jen víc. Především zápletka, stojící na epizodních příbězích různých rodinek, v závěru propojených v jeden celek, působí hrozně nevýrazně a nezábavně, většinu postav pak zachraňují zmiňovaní herci, jinak je to ale panoptikum kýčovitých, nepřesvědčivých a nafrněných figurek, z nichž jsem si nenašel cestu ani k jedné z nich, dále zde zamrzí naprostá absence vtipnosti, a co se dramatických scén týče, tak to se jaksi též minulo s účinkem. Můj celkový dojem z této podívané je zkrátka takový rozkolísaný, budu tentokrát ale hodný, v podstatě mě to totiž vážně až tolik neiritovalo, a i v rámci podobně laděných falešných kýčů o bezchybném rodinném životě v júesej, se jedná o pěkný průměr. (15.01.2021)

2 hviezdy, aj tie veľmi slabé. Američania sa nás snažia presvedčiť ako to všetko funguje aj po rozvode, všetci si krásne rozumejú, tolerujú sa. Komu by náhodou vadili homosexuálne páry s adoptovaným dieťaťom, ten je staromódny, veď to je predsa úplne normálne! Režisér podobných nevydarených romantických nezmyslov sa na sklonku života snažil do svojho filmu natlačiť pokiaľ možno čo najviac hollywoodskych hviezd, ktorým to ale nefungovalo. Miestami preafektovaná Aniston, hnusne vyzerajúca Roberts, Hudson bez iskry, Olyphant jak nejaký barón z Havany. Scenár slabučký a vtipy často trápne. Jediný príbeh, ktorý stál za to, bol príbeh Britt Robertson a Jacka Whitehalla. (23.08.2016)

Premárnený potenciál. Mať v jednom filme Jennifer, Kate, Juliu a Jasona je splnený sen tvorcov romantických komédií. Paradoxne, Marshall patrí k tým najskúsenejším z nich, ale tu to vôbec nezužitkoval. Chýbal vtip i pútavejšie príbehy, niečo, čo by chytilo za srdce. Valentín bol dobrý, Silvester slabší a Deň matiek zatiaľ najslabší. Čo bude ďalšie? Deň vďakyvzdania? Ešteže Vianoc sa chopili Briti (Láska nebeská). Veľmi slabé tri *... 50% (10.01.2017)

V Americe je blaze, tudíž vše pro blaho mamin a jejich dětí. A Svátek scenáristů k tomu. Vypadá to totiž, že by jej scenáristický kvartet potřeboval. Jsou totiž naprosto vyždímaní. Sice jsem očekával přehlídku hysterčení, afektovaných výlevů, slzopudných i močopudných scén, a skutečně se mně toho dostalo měrou vrchovatou, ovšem záhadou je, proč ten scenáristický utrejch musel trvat trýznivé dvě hodiny. Garry Marshall, budiž mu země lehká, dělal vždy nekomplikované sračky, ovšem tohle je ultrasračka. A moc jí nepomáhá ani hvězdné obsazení, nemá totiž jak přijít s něčím, co by nezvládl i herec z telenovely. K mání jsou rozvedené, zadané i bohaté paničky a navrch jeden vdovec. Zpočátku to má vypadat, že mezi postavami není žádná provázanost, ovšem není tomu tak. Osudy postav se postupem času protnou. Ty, co se na začátku neměly rády, se začnou mít rády, ty, co se neznaly, se poznají a tak pořád, až se scenáristický kruh spojí v jeden dokonalý kruh, v němž se rasové a homofobní předsudky hází do koše a lidičky jsou mocinky šťastní, mocinky tolerantní a už je nikdy záchvat hysterie a depresivní stavy nepotkají. A nějak to celé souvisí s blížícím se Svátkem matek. Zdárně jsem nepochopil, proč se film tak jmenuje, když většina děje se odehrává před svátkem a v podstatě s ním ani extra nesouvisí. Film neobsahuje žádný vtip, tedy to, co by se za definici vtipu dalo pokládat. Když se nelze u filmu zabavit, zbývá jen vysoce korektní a naivně vystavěná senilní blbost, kterou neomlouvá ani účast Jennifer Aniston, Julie Roberts a Kate Hudson, ani to, že se jedná o poslední film Garryho Marshalla. Na tomhle počinu vážně není nic zajímavého a zábavného. 2/10 (25.04.2017)