Upgrade

Když se futuristická idylka změní na Přání smrti pod taktovkou vychcaného počítače jak z Vesmírné odysey, je to zábava. Zábava o to větší, že Whannell kašle na postavy a servíruje jeden zajímavý nápad za druhým, aby se přemýšlející divák nestačil nudit a nevadilo mu, že premisu prokouknul hodně dopředu. Vyprávění bez výrazných vrcholů, ale současně bez zaváhání a se závěrem, který přichází v pravou chvíli a nezklame. Za málo love hodně atraktivní parády... (01.11.2018)

Nasrat očipovaného kvadruplegika může být dost ošemetné. Nikdy nevíte, co do toho Intelu ti ťamani vlastně narvali, a tak se lehce přihodí, že ten gumový ležák náhle vyplivne jazykové ovládání, vypruží se ze zahálčivého horizontálu a precizně strojovým kunkfením vám pěkně nakope prdel. Takže od nynějška už radši nebudu parkovat před Tescem na kriplech a s ironickým úsměvem pak nabízet pičujícím vozíčkářům walkmany nebo je vyzývat k závodům ve skákání v pytlích. Každopádně Uanel, který kdysi dost zabodoval Pilou, avšak od té doby matlal jen skoro samé unylé sračky, si asi nějakým výkonným mikročipem apgrejdoval scénáristickou potenci, dokonce se naučil i jakž takž režírovat a překvapivě vypálil naprostou Vě-Fa pecku, u níž může jít pod tři snad jen totálně sebestředný artový velekokot. (Klidně mi, hoššy, zase napište něco hystericky milého, zas takový homofob nejsem.) Pecku natolik v detailech napěchovanou oblažujícími originálními vyfikundacemi, že ji odpustím i ten samoúčelný logický pičoid uprostřed filmu (scéna s hákováním čipu), za kterou by Uanelovi v kontextu s ne až zas tolik překvapivým závěrem Aristoteles dozajista pohrdavě pochcal levou hemisféru, načež by jej donutil vyžrat tak litr bolehlavu. Jinak je to ale čiré, zcela nevinné potěšení, skýtající naději, že filmy stále mohou být čistokrevnou zábavou, a nikoliv jen otravnou kulisou k honění gigantických eg a mikrošulinů umaštěným ufonům. (12.09.2018)

Nejoriginálnější malé velké cyberpunk béčko za posledních minimálně několik let. Tolik scénáristických nápadů, švihu, parádní akce a ustřelených hlav všichni fandové revenge scifi potřebují v pravidelných dávkách jednou za čas. Záměrně decentní výprava, post-rock muzika, která tomu dodává správně mysteriózní atmosféru a střídmá přehledná akce bez velkých military pasáží ala Terminátor. Kde si ale tvůrci díky příběhu mohou dovolit relativně krkolomné parádičky. Whannell zkrátka přesně ví, jak má tenhle shake míchat. Velká zábava. (25.08.2018)

Takový ten typ filmu, v němž věrohodný psychologický vývoj hlavního hrdiny po brutálním útoku a ztrátě milované manželky je naprosto kompletně zavržen a podřízen tomu, aby ihned po získání "superschopností" mohl protagonista humorně hláškovat a být drsný. Což abychom si rozumněli - mně to v tomto konkrétním případě vůbec nevadí, jen je vhodné na to upozornit, kdyby do filmu někdo chtěl jít s očekáváním vážného technologického sci-fi. Upgrade je vyloženě lehkonohé béčko. Kvalitní, hrdé béčko se spoustou milých nápadů, nemalým množství originálních vychytávek a sebevědomou technickou stránkou. Trochu bych jej možná přirovnal k novému Dreddovi, Upgrade ale stavím z hlediska zážitku ještě o trochu výš. Sympatické je, že mnoho věcí, které se v průběhu sledování jeví jako přiblblé, dávají se znalostí pointy mnohem lepší smysl. Na druhou stranu si nejsem úplně jistý, jestli vše, co dávalo smysl v průběhu, dává smysl i zpětně. Každopádně jsem rád, že Whannell po pěti letech napsal zase něco zajímavého, a ještě radši, že se našel i jako režisér. (15.08.2018)

John Wick potkává Robocopa a Black Mirror, bavil jsem se a nezdálo se mi to vůbec hloupé. Naopak svět budoucnosti mě překvapil svojí promyšleností a přímo mě nadchl všemi nápaditými implantáty, obzvlášť těmi zbraňovými. Ačkoliv nebyl čas na nějaké velké vysvětlování nebo pozastavování se nad konáním hlavního hrdiny, zápletka není odbytá, všechno se řeší svižně za pochodu, díky režii to má styl a díky scénáři to dává smysl. Naposledy mě takhle potěšil asi District 9. (07.10.2020)