Operace Eichmann

Samozřejmě se nabízí srovnání s filmem Eichmann z roku 2007. U tohoto filmaři kladli větší důraz na rekonstrukci celé akce Mosadu byť o emotivní momenty zde není nouze. Dnes už to nikomu nepřijde jak strašně důležité bylo lapit kata židovského národa a jak důležité jej bylo postavit před spravedlivý soud byť každý měl stovky důvodů jej osobně zaškrtit či nechat zlynčovat. Dost mně překvapilo, že volba herce pro tuhle lidskou nacistickou zrůdu padla na Kingsleye. Ten už hrál snad ve všem včetně Gándhího a Eichmann je tedy další historickou postavou do jeho herecké sbírky. Kupodivu jsem musel uznat i přes jeho typický orlí nos, že byl svému originálu celkem podobný. Zápletka v podstatě odpovídá skutečnosti a tak není moc co filmu vytknout. Lapení tohoto netvora byl zcela jasný signál všem pochovávaným nacistickým zločincům, že by neměli mít klidný spánek, protože ať jsou kde jsou, Izrael si pro ně může kdykoliv přijít. Co zaujalo mne a ve filmu o tom nic nepadlo, že řada přeživších teprve až po soudu s Eichmannem začali postupně vyprávět své hororové zážitky z koncentráků o nichž do té doby nemluvili. Soud jako by pomohl traumatizovaným lidem promluvit o v sobě dušených zážitcích a o jejich nočních můrách způsobených strašlivými zážitky z holocaustu. A hlavně, jsem rád, že se někdo toto téma zase rozhodl oprášit a natočit o tom film. Proto dávám o hvězdu více ! * * * * (02.01.2020)

Podle trailerů se zdálo, že půjde o víc než o pouhou rekonstrukci Eichmannova únosu, ale bohužel. Samozřejmě pokud má někdo o dané tématice jen mlhavé znalosti, může se na to dívat jinak, ale z mého pohledu snímek nepřišel s ničím novým, což platí i pro tvůrčí fabulace. Samotné plánování a dopadení působí němastně neslaně. Ne že by se na to vyloženě nedalo dívat, ale Weitz to neúměrně natahuje. Nicméně pro mě bylo hlavním motivem přesvědčování Eichmanna, aby se přiznal ke své identitě. Samozřejmě dnes už asi nikdo neví, jak se to Malkinovi povedlo, ale faktem zůstává, že to, co Eichmann ústy výborného Kingsleyho říká, opakoval i před soudem, což je pro mě potěšující. Oceňuji i sondu do prostředí argentinských nacistů, jakkoliv byla trochu přepísklá. A nakonec to vyšlo i po herecké stránce, ačkoliv s touhle sestavou se toho dalo vymyslet víc. Zejména v první polovině. Mírně nadprůměrná promarněná šance. 65% (12.10.2018)

"Prcičkovský" režisér políčil na nacistického pohlavára Adolfa Eichmanna. Vážnou tematiku o dopadení a odsouzení jednoho důmyslně maskovaného (po)válečného zlosyna pojal poměrně pečlivě. Klidně můžu napsat, že film je nesrovnatelně lépe produkčně zaštítěn než existující předchozí příbuzné příspěvky, co působily levně televizně a ani herecky příliš neoslnily. .Rekonstrukčnímu i zjednodušenému rázu se snímek vlastně ani nebrání. Divák je předem spraven o tom, co je víceméně o této kauze známo. Izraelský MOSAD sestavil tým, který má jediný cíl - dopadnout muže, co byl strůjcem konečného řešení židovských občanů. Ten se po obstrukcích vydává do Argentiny, kde se už nějaký ten poválečný pátek pod falešnou identitou ukrývá válečný zločinec. Následuje nezbytná sledovačka a únos cíle, jeho tajné držení v jedné místnosti, krmení i vykonávání vyměšující potřeby. A v té době nastupuje na scénu precizní Ben Kingsley jako Adolf Eichmann, aby zahnal veškerou nudu a naprosto předvídatelný průběh. Irelevantní je, že ho vytrvale hledá jeho syn s gangem místních neonacistů. A slzu zamáčkneme nad popravenou ženštinou s ratolestmi v lesním porostu, kam zavítal kdysi Eichmann osobně, načež emoční křivka spojená s touto událostí u citlivých diváků vyletí prudce nahoru. Režisér Chris Weitz měl k ruce tým zajímavých herců. Oscar Isaac a Mélanie Laurent jsou ze seznamu ti nejznámější, postarali se i o produkci a nesoupeřili s Benem Kingsleym o to, kdo bude ve filmu kralovat na hereckém trůnu. Prostě vedle něj neměli šanci. Určitě je diskutabilní věrohodnost i vymyšlenost některých scén. Místy bylo znát, že si debutující scenárista Matthew Orton popustil uzdu fantazie, aby divák po dvě hodiny, co film trvá, (emočně) vydržel. Jádro má tenhle dramatický počin zdravé, režijně i herecky to vyšlo kvalitně, takže máte-li zájem se dozvědět, jak byl dopaden a jak strávil někdejší milovník orlic a svastiky poslední dny svého života, tak tohle je poměrně poutavě zrekonstruovaný filmový náhled. 7/10 (12.04.2021)

Veľmi rýchlo som sa musel vyrovnať s tým, že tu nepôjde o nový, autorský pohľad na známu historickú udalosť, ale len o značne zjednodušené fakty - trochu nasilu (až manipulatívne) nasúkané do kostry thrillerovej žánrovky. Asi som však nemohol čakať viac od režiséra American Pie, či druhého Twilightu, prípadne neznámeho scenáristu Ortona, ktorí na danú látku zjavne intelektovo nemali (narozdiel od takej Hanny Arendt, ktorá dala vzniknúť jednej z najdôležitejších kníh o Holokauste vôbec). Cieľovkou tu budú pravdepodobne mladí Američania, zaujímajúci sa o vojnu (je teda tento film čosi ako edukačná pomôcka? Ak áno, nemal by byť v tom prípade faktuálne korektnejší, presnejší?). Tretiu hviezdu dávam, pretože som sa ani chvíľu nenudil. Kingsley je skvelý a z jeho rozhovorov s Isaacom by mohol vzniknúť skvelý, myšlienkovo podnetný film. Tento to však nie je. (12.04.2022)

Argo říznuté Mnichovem, nicméně napětí toho prvního se při znalosti věcí minulých dosahuje jen těžko a na emoční dopad toho druhého to zase až příliš klouže po sterilním povrchu. Možná se měl Weitz vydat ryze procedurální cestou a já bych pak nemusel přemýšlet nad tím, že nevymáčknout víc ze silného tématu a přítomnosti dvojice Kingsley, Isaac je v podstatě malý zločin. Apropo, dost dobře nechápu, proč si Mosad v té době neulehčil práci. Měli tu argentinskou misi nechat na Eriku Lehnsherrovi, který by se s magnetickou elegancí Eichmanna zeptal, co z krve a cti chce ztratit jako první.. (20.01.2021)