Manželská historie

Před půlnocí je lepší. Přesto velmi dobře natočené a skvěle zahrané drama o rozpadu vztahu, který ukazuje úpadek rodinných hodnot v dnešní době. Ve finále jsem měl pocit, že rozvod je vlastně v pořádku, život jde dál a všichni zúčastnění tím něco získali, ať už poučení nebo dvojí halloween. A to z morálního hlediska není dobře. Protože ve finále prohráli všichni. (12.08.2020)

Když se rozvádí mačistický našinec s koulema, tak ta tlustá kníratá pizda, co mu už hezkých pár let permanentně ječivě pičuje u fotbalu, odmítá kupovat lahváče a vůbec mu tak nějak globálně otravuje život (jasně zřejmé odcizení vinou manželky), nejdříve dostane pořádnou pumelici do zubů. To má ryze praktický důvod, protože „fofvovový fávník“ se dá klidně vyložit i jako „fosforový trávník“, tudíž si ty feminizované barakundy v advokátní kanceláři Nemrdalová, Žluklá, Lesbianová & partnerky budou myslet, že ji akorát tak jebe, čili jen kapku zrezlá vytuněná felicie, pořízena v záchvatech citu tak před jejími čtyřiceti kily nad limit lehce manipulovatelného pytle cementu, zůstane hladce v péči pána tvorstva. Fakany ať si klidně nechá a půjčuje mu je, jen když vypadne Eurosport nebo v ligové přestávce. To takový přiteplený ňujorský yntelechtuán je dost v prdeli a o hladkém rozvodu si může nechat akorát tak zdát! Doma má totiž přeemancipovanou krávu v krizi heideggerovské ontologie (čti „předpřechodové srůstání stydkých pysků“), která se, ač již bez kundy, prostě nedokáže povznést nad nějaké to občasné nevinné vyprcání dosud funkční kulisové asistentky, a dá to chudákovi pěkně sežrat. A nejen jemu, taky přihlížejícím! A to zejména tím, že místo Xanaxem řeší své pičoidní mindráky a krizi identity ubíjejícími filipikami s kýmkoliv, na koho narazí, zejména o niterných pocitech zhrzené samice, věčném utlačování femininní přirozenosti tím odporným maskulinním egem, vnitřních dilematech mezi plotnovým mateřstvím a touhou pustit si ještě kundu na špacír, než jí skončí záruka, nebo o nutnosti emancipačního potírání zkurvených šovinistů. A přitom ta její buznička s trochou másla na hlavě jen tak pudlíkuje kolem, štěká na povel a dělá agility. No, patrně to bude dost autobiografické. Tenhle latentní homointelektuál Noah si asi neuměl říct „no a“, když ho kopla do prdele ta jeho obskurně odporná obluda J. J. Leighová, a rozhodl se vycákat své frustrace na publikum plagiátorskou Vypelichanou kočkou na rozpálené plechové střeše rezivějící tramvaje do stanice touha. Rozhodně skvěle zahrané, v některých momentech i docela silné, ovšem jako celek to působí jako impotentní Woody Alen, kterému vykastrovali cynismus, nadhled a sysel pro tumor, a zbylo jen rádoby yntelechtiuální sci-fi žvanění do sebe zahleněných nesoudných pičusů se zjevnou poruchou komunikace a racionality. Ale nepochybuji, že se v tom pár submisivních oslizlů dokonale shlédne a celý hřad hospodyněk za zenitem u toho žehličkou připálí své džambobombarďáky. Každopádně opravdovému vztahovému peklu s neméně slizkým a skvěle hrajícím Adamem Řidičem to nesahá ani po Baumbacha. (30.12.2019)

Málokdy se vidí až tak opravdově působící sonda do lidských vztahů, zde konkrétně to manželského vztahu a rodinných záležitostí v těžkém období rozvodu. Adam Driver a Scarlett Johansson zde bravurně ztvárnili manžele, kteří skutečně působí jako opravdoví lidé z masa a kostí se svými přednostmi i chybami, s různorodými emocemi, snažící se prostě zvládnout těžkou situaci a být přitom dobrými rodiči. Tak komplexní a realisticky působící postavy se opravdu jen tak nevidí. Je to nepochybně jak skvělými hereckými výkony, tak dobře napsaným scénářem. Přestože se celou dobu díváme "jen" na vývoj situace v probíhajícím rozvodu, vyprávění je od začátku do konce maximálně poutavé s velkou dávkou emocí - někdy jemných a decentních, jindy naprosto extrémních. Dokáže dojmout i rozesmát. A někdy opravdu zabolet. Ale tak už to holt v životě bývá. Myslím, že by se jen těžko našel jiný film, který zpracovává tématiku rozvodu věrohodněji. Nic ani vzdáleně podobného jsem do teď neviděla. ~(4,5★)~ (11.01.2020)

Precizně vybalancované, scénáristicky peprné s x parádními scénami. Baumbach na vrcholu. Nebojí se pracovat s emocemi a přizve si klidně i bandu starých pardálů na výpomoc. Jak Laura Dern, tak Alda a především Liotta přesně vykreslují to, co se od nich očekává. A když už to občas nakračuje do absurdna, scénárista a režisér v jednom to vždy zlomí do jiného směru a krasojízda pokračuje. Nebál bych se nazvat Marriage Story vztahovkou roku. Nemoralizuje, nepřiklání se ani k jedné straně. Výborně ale ukazuje typicky mužské neduhy sebestřednosti a absence naslouchání protistraně, stejně tak ty ženské neduhy - absence racionálního uvažování a obětování rodiny pro svůj vlastní pocit úspěchu, pracovního naplnění a zadostiučinění. Snadno se dají pochopit obě strany. Fuck-up je přesně uprostřed. A tenhle fakt se tady povedlo vyobrazit na jedničku. (29.12.2019)

„Já nechci peníze ani nic podobnýho. Jen mám obavy, protože jsme žádný právníky nechtěli. Nechci bejt moc agresivní. Chci abysme zůstali kamarádi.“ - „Uděláme to co nejjemněji.“ Zalhala právnička a nabrousila si ostří…Už úvod s tím, jak jeden vidí druhého a následný střih do reality, mě chytly. A s postupující projekcí mě film bavil čím dál víc. A to nejhlavnější, sledovat tady Scarlett a Adama je čirá radost, oba jsou skvělí a já jim věřil každičkou emoci. Navíc divák rozumí a fandí oběma. A s právníky (Dern své mužské protějšky válcuje a připomíná její Renatu ze Sedmilhářek) to dostane tu správnou hořkost. Přitom nejde o nic vyloženě depresivního, neboť celý film má vyvážený poměr humoru (vede pasáž se „sledovací paní“) a vážnosti, stejně tak konec mi přišel v rámci možnosti ten nejlepší možný. Celkově dávám slabších 5*. „Až přijede Charlie, poslala bych ho do Palm Springs. To jsme dělali s tvým otcem, kdy jsme měli rozepře.“ - „Copak jsi ho tam nenačapala, jak kouří péro vrátnýmu?!“ - „A vždycky mě mrzelo, že mě to tak naštvalo!“ (02.02.2020)