La sombra de la ley

Čtyři za film a pátou za hudbu (opera zpěv) a tu úžasnou kameru (zejména bitka na dvoře fabriky a pak rvačka v autě natočená na jeden záběr asi 3x 360 stupňů). Akční gangsterka z fajn doby co mám rád, jasný hrdina (nevyhraněné póly nejsou na překážku), dobrá chick (i když ta tanečnice měla větší půvaby) femme fatale. Krásný auta a la Saturnin. (29.04.2020)

Sice se budu opakovat, nicméně právě to opakování je matkou moudrosti. Takže – španělská kinematografie je nevyčerpatelnou studnicí plnou originální a vtahující tvorby! La sombra de la ley se do tohoto ranku okamžitě také řadí, jelikož je to vybroušená "noir" kriminálka zasazená do atraktivního časového úseku a s perfektně odsýpajícím příběhem. Snímek se mimo tyto atributy může rovněž pochlubit precizně lícujícím soundtrackem či skvělými hereckými výkony, z nichž radikálně vyčnívá Luis Tosar jakožto policista potírající zločin v Barceloně dvacátých let. Celý tento filmový koktejl obestírá zajímavě zvolený styl kamery a dechberoucí výprava. Ve finále tedy zamrzí poněkud delší stopáž, s níž si režisér Dani de la Torre neporadil tak jak bych očekával, pročež nabídne pár hluchých míst. Avšak až na tento detail se jedná o skvělou kriminální jednohubku, kterou byste si zejména díky té esenci zlaté doby gangsterů neměli nechat ujít. Skvělá práce! (Netflix.com) (30.11.2018)

„Pánové, je čas se pobavit, ne? Je to tu jak na pohřbu…“ Španělé opět nezklamali a na filmu si dali pořádně záležet. Už to vyobrazení města se moc podařilo, na pohled přenádherná Barcelona, pod povrchem ovšem zkažená a špinavá. Přispívá tomu i skvělý vizuál a pečlivé vykreslení dobové atmosféry, se kterou si tvůrci vyhráli, dýchá na vás z každého záběru. Postavy se též podařily, především tedy hlavní hrdina, tajnůstkář s neznámou motivací (Tosara mám spojeného se Zatímco spíš, takže docela změna, ale tenhle pán má charisma na rozdávání, tudíž bez problému). Nechybí ani nějaké ty podařené přestřelky, bitky či honičky, akcentování sociální otázky pak bylo zcela na místě, souvisela totiž (i historicky) se vším. Jediné, co mě trochu zklamalo, byl až zbytečně moc „cool“ konec (stupidní „podrážka“ a nesmrtelnost 1 z postav mu příliš nepomohly). Celkově dávám silné 4*. „Měl by ses přidat k nám. Mohli bychom vytvořit svoji vlastní akční skupinu.“ - „Policajt v anarchistické akční skupině?“ - „Policajti jsou taky pracující, ne?“ (10.02.2019)

Jako ten naprosto luxusně propracovaný nádech dvacátých let minulého století se tomu odpřít nedá, herecké obsazení v čele s Luisem Tosarem vládne obrazovce, ale chyběl mi tomu větší tah na bránu a také i o trochu lépe vypiplaná zápletka. Španělé točit filmy umí, o tom jsem se již mnohokrát přesvědčil, a Gun City se v mnohých ohledech do této kolonky dá taktéž zařadit. Jenže pár aspektů tomu jaksi podrazilo nohy. Příběh točící se kolem zcizeného nákladu zbraní mě tak nestrhnul, taktéž se rozehrálo dost příběhových uliček okolo vedlejších postav, které ve výsledku spíše děj zpomalovaly. A hlavně mě spíše naštvala akce, která se sice na konci snažila dohnat manko za celý film a rozehrála se zde opravdu dlouhotrvající přestřelka, jež na mě spíše zapůsobila amatérským dojmem. Za jedinou čestnou výjimku bych označil automobilovou honičku, ta nabídla slušně vygradovanou podívanou. Zachránily to kostými, špičkové exteriéry a uhrančivý pohled Tosara, ale více než 67 % tomu jednoduše dát nemohu. (25.01.2019)

„REVOLUCE NEBO SMRT!…“ /// Dobovej příběh – Španělsko dvacátejch let, kdy se radikalizovala nespokojená dělnická třída, vznikaly anarchistický skupiny a neustále se stávkovalo… Místní vyšetřovací oddělení se s ničím nemaže - ani když zrovna nehledá ukradený zbraně. Politický věci, anarchisti… krvavý policejní způsoby. Je vidět, že Španělům to tak nějak filmově myslí… což dokazujou v závěru plným rozuzleních i vražd (revoluce vole!). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistí, že i Španělé můžou mít tragickej tejden. 2.) Jsem pro každou revoluci. 3.) Thx za titule “Mejsy“ a „Yusek“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (19.12.2018)