Di qiu zui hou de ye wan
Roadside Picnic
Posledné večery na Zemi
Režie:
Gan BiScénář:
Gan BiHrají:
Wei Tang, Sylvia Chang, Vivien Li, Jue Huang, Yongzhong Chen, Hong-Chi Lee, Meihuizi Zeng, Chun-hao Tuan, Serge Martineau, Zezhi Long, Feiyang LuoVOD (1)
Obsahy(1)
Hypnotický romantizující neo noir nejtalentovanějšího ze současných čínských filmařů Gan Biho je magickou meditací o prostoru a času i enigmatickou básní o ztrátě a bolesti. Film jako sen utkaný z nespolehlivé paměti a ještě nespolehlivější skutečnosti – barevně, světelně i kompozičně uhrančivý přelud narozený z melancholicky rozostřené přítomnosti a minulosti, která dost možná ani nebyla. Podmanivý rytmus a truchlivá obrazotvornost filmu o muži, který hledá svou dávno ztracenou lásku, evokuje ponuřejší a abstraktnější verzi raných filmů Wong Kar-Waie či vrcholných děl Andreje Tarkovského. Film, který nás zavádí do fantaskních ruin provinčního města Kaili na jihovýchodě Číny, vrcholí více než 50 minut trvajícím záběrem-zjevením natočeným bez jediného střihu ve 3D. Poslední večery na Zemi staví na mesmerizujícím efektu a náladě více než na zápletkách a zřetelné distribuci informací, činí tak ale z dobrého důvodu. Čím méně toho totiž víme, tím méně toho zapomeneme. (Film Europe)
(více)Recenze (49)
Určitě se jedná o zajímavý film, to chci říct hnedka na začátku. Moje pocity z něj ale jsou poněkud rozporuplné. Ze začátku to vypadalo hodně slušně a i když některé scény mi připomněli několik jiných filmů (rozhovor ve vězní vzdáleně připomene Paříž, Texas a celková atmosféra filmu, včetně nejmíň dvou scén, působila jako nějaký ne úplně špatný pokus o Nostalgii) a jelikož se celý ten film dělí na dvě poloviny, tak se tahle nálada drží celé první poloviny. V určité chvíli pak atmosféra zeslábne, ovšem zajímavých a povedených scén je tu dost. Taky to předá pár zajímavých myšlenek a spíš mě to bavilo než nudilo, přesto bych o hypnotické a snové atmosféře fakt nemluvil. Snovou atmosféru podle mě zvládá (a to perfektně) vytvářet jiný asijský režisér - Apichatpong Weerasethakul. Tady mi to bůhvíjak snové nepřišlo, ale rozhodně tím nechci říct, že to nebylo poutavé, naopak. Zajímavě se zde vyvíjí i pátrání hlavního hrdiny po ztracené lásce a i když tempo filmu je pomalé, nedá se říct, že by se tam nic nedělo, opět je to naopak, neustále se něco děje, jen záběry jsou dlouhé. Záběry se dělí na tři kategorie - současnost, minulost, sen. Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom zorientoval, ale pak už jsem to dokázal rozlišit. Ono se to tady totiž vše míchá dohromady, ale rozhodně ne nahodile, naopak, má to přesně danou návaznost. Z některých vět, co ve filmu zazní, slyšíme o rozdílech mezi realitou a filmem/snem a tak je to dané i v předělu polovin - první polovina končí záběrem na hlavního hrdinu, sedícího v sedačce v kině, nasazujíce si 3D brýle a náhle střih a vidíme název filmu, což značí, že co jsme viděli teď, byla realita. Teď začne sen, což je celá druhá polovina, která je jenom jedním, hodinu a něco dlouhým záběrem, ve kterém se hlavní postav se svojí ztracenou láskou konečně setká a snaží se vyřešit jednu věc s tím spojenou (nechci spoilerovat). Tady to sice vypadalo víc snově, ale oslovila mě jenom scéna s duchem, pak už to začalo být poněkud nudné. Přesto se nám zde vyvíjel příběh o něco dál, závěr měl pěkný a pokud jsem pochopil to úplně poslední, co kamera zabírá, tak SPOILER to dopadlo dobře jak ve snu, tak i v realitě, protože kamera zabírá dvě hořící prskavky vedle sebe KONEC SPOILERU. Poetickým bych to taky tolik nenazýval, ale to spíš bude tím, že mě atmosféra neoslovila tolik, jak asi měla. Žánr mysteriózní zde své opodstatnění má, avšak podle traileru a hlavně podle komentářů mluvící o podmanivé atmosféře, jsem si to představoval mnohem víc mysteriózní. Každopádně i tak jsem rád, že jsem to mohl vidět - já chvíli plánoval, že bych na to do kina zašel, ale vzhledem k pro mě neznámému jménu režiséra jsem si nebyl jistý, na co bych vlastně šel a nechtěl jsem vyhazovat peníze za film, u kterého bych mohl usnout a nic z něj následně nemít, jen znuděný pocit. Pravda, do kina bych na to nešel ani teď, ale to nepopírá fakt, že stojí za to se na ten film podívat. 3* ()
Magické kino od cinefila pre cinefilov. Nedivácka, no čarovná meditácia o hľadaní stratenej lásky pozostáva z dvoch filmov: prvý je melancholickým neo-noirom o spomínaní a hľadaní s fotkou v ruke a ten druhý je snovou (filmársky exhibičnou) básňou, takisto o spomínaní (a blúdení). Vo filme odznie, že sen je len zabudnutá spomienka. Niekto iný zase raz povedal, že tie najlepšie filmy sú ako sny. http://www.kinema.sk/recenzia/38254/posledne-vecery-na-zemi-di-qiu-zui-hou-de-ye-wan.htm ()
„Od té doby, co jsme byli objeveni, jsem si často dělal starosti kvůli těm, co letí do vesmíru. Musí být tak unavení, když se nemůžou v žádné poloze svého těla opřít.” +++ „Jak můžeš jen tak dávat lidem prskavky?” - „Co bych nemohla?” - „Prskavky jsou symbol pomíjivosti.” - „A my snad pomíjiví nejsme?” +++ „Spočítala jsi hvězdy na obloze? Jsou jako ptáčkové snášející se jako výsadkáři navždy mou hrudí.” +++ Přesně takovýhle snímek je typickým příkladem díla, k jehož plnému pochopení nestačí jedno zhlédnutí. Zcela jistě se jedná o unikátní filmový zážitek, který ovšem nemusí sednout každému. Tento tajemný příběh po čínsku s milostnou a detektivní zápletkou, příjemně ozvláštněný snovou poetikou a nadpozemsky krásnou hudbou, však mileráda doporučím všem zádumčivějším jedincům. (80%) ()
Tragický příběh o člověku, který uvízne ve vlastní minulosti, a protože ji nemá zpracovanou, ztratí se ve vlastním snu. Film, který funguje stejně dobře jako klasická love story tak jako film experiment, kde závěrečná snová sekvence funguje jako audiovizuální deja vu. Prožíváme asociace vzpomínek, které jsme nezažili. K tomu nádherná estetika evokující filmy Wong Kar-waie. Jeden z nejkrásnějších filmů všech dob. ()
Uhrančivost, dokonalá kamera v každičkém detailu, nádherná pochmurná atmosféra, téměř noirovská, avšak barva je zde zásadní. Malinko nedotažený scénář, možná se z toho dalo vytěžit ještě více, ale já nemůžu jít níže, takhle mě už dlouho nepotěšil žádný film. ()
Tento snímek nám ukazuje pravou nádheru 3D filmů jako takových. Ponurá atmosféra a nádherný obraz, který je doplněn o vskutku velice zajímavou hudbu. Myšlenky a metafory k hlubšímu rozboru zde máme na každém rohu, ale film jako celek působí chaoticky a neuspořádaně, pořádně jsem nevěděl, po čem vlastně hlavní hrdina touží a postavám jsem si nevytvořil jakékoliv citové pouto. Jako abstraktní dílo soustředící se na jednotlivé pasáže působí Poslední večery na Zemi vynikajíce, avšak jako celek zdlouhavě, nudně a opakujíce se. ()
Snove, vtahujici, hypnoticke. To vse se da o tomto filmu napsat. Stejne jako zmatene, nejasne, natahovane. Mam ale pocit, ze i to bylo reziserovym zamerem. Ja jsem byl vtahnut, zmaten a vyplivnut umelecky bohatsi. ()
Neoslovilo, tajemné, poetické, silné, ano. Ale dlouhé, příliš pomalá kamera za každého okamžiku až prvoplánovitá, podobně jako dokola a dokola záběry přes sklo, vodu atp. Zprvu úžasné a umělěcké, později pak už opakovaná povinnost. Příběh jsem moc nepobíral, ale časem vlastně ani nechtěl, protože mě top nechytlo. Škoda, přijde mi, že přeceňované, kde forma vítězí nad zbytkem. ()
Závěrečná hodina v jednom záběru byla úžasná. Přiznám se, že do té doby mě to moc nebavilo, ale ta druhá půlka přidala na mém hodnocení aspoň dvě hvězdy. ()
Esteticky i hudobne fajn, ale ináč prázdne filozofovanie o úlohe času v živote. Zaspával som. ()
České titulky nestály za nic: letecká nemoc, přírodní pomelo... ()
Celkom náročný film, ktorý si bude treba pozrieť ešte aspoň raz. Každopádne obrazovo podmanivý a krásne snový. Pripadalo mi to, ako keby som sa pozeral na knihu Haruki Murakamiho. 7,4/10. ()
Velmi zvláštní a hypnotický trip, který vás protáhne realitou i sněním. Miluji tyto experimentální dílka. Je to únik od klasických filmových klišé. Tento film to rozhodně je. Podmanivá atmosféra, doprovázená skvělou hudbou. Herci na které se velmi dobře kouká. Tento neonoir mi připomíná film Gaspara Noeho, Enter the void, až na ten zběsilý obsah. Zde plyne vše pomalu, kdy ve vás film zanechá zvláštní pocit spokojenosti a vy nevíte vlastně proč. ()
Nesnesitelně dlouhá samolibá filmová onanie, kterou lze dokoukat jen s maximálním vypětím všech sil. Po patnácti minutách mi začala padat hlava, tak jsem se preventivně štípl, abych se ujistil, že se mi ten film o hledání a snění a nekonečném chození z místa na místo jen nezdá. Posledních dvacet minut už jsem jen trpěl a modlil se, aby byl konec (jakýkoliv). Přitom ale spousta těch motivů, scén a záběrů v sobě určité kouzlo měla; jenomže výsledek byl k nesnesení dlouhý, zbytečný a nesrozumitelný. Kdyby se jednotlivé scény jakkoliv zpřeházely, nedávalo by to o moc menší nebo o moc větší smysl. Dovedu si ovšem představit, že by se z toho materiálu dal sestříhat skvělý desetiminutový kraťas nebo deset skvělých desetiminutových kraťasů, z nichž každý by byl lepší než Poslední večery na Zemi. ()
Asi nejsem dostatcne artovni 😑 ()
Tak tohle ne. Nejenom, že tomu chybí příběh, což jsem filmu ochoten odpustit, ale chybí i charakterizace a jakákoli emoce. Druhá polovina navíc vypadá, že se odehrává v kulisách bývalého prasečáku za vesnicí(to bude asi ten "barevně, světelně i kompozičně uhrančivý přelud"). Teprve ex post zjišťuji, že je vizuál kvůli padesátiminutovému záběru bez střihu (který si mimochodem dal distributor i do popisu snímku, lol), a že se to tedy nejspíš doopravdy odehrává v bývalém prasečáku za vesnicí. Co jsem si odnesl: číňani žerou jabka i s jadřincem, když brečí a mají taky dost problém s tím si zapamatovat jak kdo u nich vypadá. ()
Některé filmy Wong Kar-waie se mi líbily, zmiňovaného Tarkovského mám nakoukaného, ale tohle, tohle prostě nedám. Odcházím po půl hodině snít svůj vlastní sen.. ()
Je pravdou, že tento snímok sa vezie na melancholickej vlne v podstate celú dlhočiznú stopáž a v zásade človek pri to aj jemne vypne. Následne ho ale preberie fakt, že si z toho filmu neodniesol prakticky žiadnu emóciu a len to tak akosi celé prešumelo bez nejakého zapamätateľného momentu. Preto pre mňa len priemerný film, ktorý môže stavať akurát na originalite čínskeho prístupu k réžii. 50 % ()
Velmi povedený neo-noir. Co mě bavilo nejvíc byla atmosféra – mysteriózní a hypnotizující, která pomalu vtahuje do složitého labyrintu vzpomínek a iluzí a jak tyto vnitřní světy ovlivňují naše vnímání času a prostoru. ...a ten konec! ()
Hroznej hicák, teploměry žhaví skoro-čtyřicítku, takže odpolední Bio-oční návštěva se zdála bejt dobrej nápad – a taky že jo, v sále příjemně chladivo, ginger beer a rose lemonade a jedem. No takhle: úvodní hudební motiv, obraz, říkal jsem ji, tak uvidíme. Ty wole řeknu to na rovinu: umělecké nicneříkající rádoby nadčasové noir (cože?) podobenství (?) s vykradenými scénami že všech možnejch ikonickejch filmů, já tam viděl hlavně Paříž, Texas, při lítání mi přišel na mysl Tygr a drak, a na závěr vítěz v soutěži nejdelšího záběru, twl já tohle nehraju nejsem Béla Tarr!!! Krabe přísná věc, asi jsem přeci jenom rád, že jsem ten film viděl, ale… nevím. Nevím!!! Prostě čínskej styl: podíváme se na západ, jak se dělá umění, a pak to celé okopírujeme – pejsek s kočičkou vařili film, ingredience dobré, lokální suroviny čerstvé, ale tenhle rádoby-na-něco-aspirující eintopf je prostě nudnej jako bejk a pekelně o ničem. Obsah dostal KO od formy někde už v první třetině... Erasing my memory 1-2-3 teď! [20%; 2019-06-30 BioOKO] ()
Související novinky
Be2Can hlásí rekordní počet zapojených kin
Be2Can: rekordní počet zapojených kin, Zlatá palma, současný německý film, čínská senzace ve 3D a čerstvá cena Fipresci z Benátek pro maďarský film Be2Can – přehlídka soutěžních a oceněných filmů… (více)
Reklama