Mirai no mirai
Mirai, dievča z budúcnosti
Mirai
Mirai
Mirai
Mirai
Režie:
Mamoru HosodaScénář:
Mamoru HosodaHudba:
Masakacu TakagiHrají:
Haru Kuroki, Moka Kamiširaiši, Gen Hošino, Kódži Jakušo, Kumiko Asó, Jošiko Mijazaki, Asami Sanada, Kaori Jamagata, Masahiro Jošikawa, Kazuhisa Tanaka (více)Obsahy(1)
Malý Kun si užívá dětství a plné pozornosti svých rodičů. Ovšem jen do doby, kdy jeho svět naruší právě narozená sestřička Mirai. O různých podobách rodinné lásky učí Kuna členové jeho rodiny, se kterými se setkává ve fiktivním světě mísícím minulost, přítomnost a budoucnost. Mirai, dívka z budoucnosti pochází z dílny hvězdy japonského anime, režiséra Mamoru Hosody (O dívce, která proskočila časem, Kluk ve světě příšer) a byla prvním japonským animovaným filmem, který měl světovou premiéru na festivalu v Cannes. Jemný film o křehkosti a kráse rodinných vztahů představuje jedinečné dobrodružství pro diváky od 5 do 105 let. (AČFK)
(více)Recenze (48)
Kdo nemá mladšího soudruzence, ať to prosím nehodnotí. Srdcovka. ()
Vďaka veľmi jednoduchej a neprehnanej vizuálnej časti vás tento animák získa. Z hľadiska príbehu je tu viac vecí: život v rodine, (ne)láska „vyvolaná“ novou členkou v rodine, „cestovanie časom“, atď. Ich (výsledná) kombinácia v rukách pána Hosody koniec koncom nie je zlá, ale je tu cítiť rezervy. Jednotlivé časti príbehu slúžia aj na to, aby ukázali, že ako by sa nemal chovať mladý človek voči jeho malej sestre. Osobné hodnotenie: 72% (***) ()
Tak nějak mi v hlavě zůstal ten konec ... vážně volala na ty děti, zvlášť na Mirai, která ještě nechodila natož aby chápala, aby už šly do auta, že už pojedou? :-) ()
Letní Filmová Škola 2019, film 15: Jednoduchá hříčka o důležitosti sourozeneckého pouta. Bohužel, už při Dívce, co proskočila časem, mi u Hosody něco chybělo a tady se to potvrdilo v plné nahotě. Hosodovy filmy, ač můžou mít dobrý nápad, trpí na nedostatek představivosti. Ta by sama o sobě nebyla problém, spousta japonského manga a anime je plna vážných a realistických příběhů, nicméně Hosoda se jasně snaží kopírovat Miyazakiho a jednoduše na něj nemá. Tam kde Miyazaki staví propracované a žijící alternativní reality, Hosoda nabízí pouze střípky, jako např. Vlak pro osamělé děti, což je škoda. Btw, ten domek byl úžasný. ()
Začátek je slibný, ale pak to začne být utahané a nezajímavé. Některé animace jsou až děsivé. ()
Vizuální stránka moc pěkná, ale přijde mi, že tohle je spíš film pro děti. Jinak vhodné jako antikoncepce. Mě to úplně nesedlo. ()
obrovske zklamani. nadherna remeslna prace promrhana na pribeh z kategorie kyc na druhou ()
Animované filmy ze země vycházejícího slunce se u nás příliš nevysílají. Japonské anime tak neznám vůbec. Mirai je pro mě trochu zvláštní film, na který jsem si dlouho musel zvykat a nejsem si jistý, zda se mi to podařilo. Film je hlavně uřvaný, ubrečený a značně chaoticky vyprávěný. Vždycky mi trvalo, než jsem se zorientoval s kým se zrovna Kun setkává a v jakém čase. Nevím jak japonské děti, ale ty evropské budou mít asi problém zcela pochopit, že rodičovská láska se musí po narození dítěte rozdělit, ale zároveň je k tomu potřeba tolerance a pochopení ze strany sourozence. Vyjma situací s novorozenou Mirai se Kun choval dost rozmazleně. ()
Což o to, film to není špatný. Co mě zaráží je, že ho někdo vybral do české distribuce. Je to film pro rodiče s dětmi, ale děti se u filmu s titulky 2 hodiny asi také bavit nebudou. Osobně jsem chtěl v půlce odejít a tohle anime považuju za jedno z nejslabších, co jsem kdy viděl. ()
Film plný obyčajných vecí, ktoré sa dejú obyčajným ľuďom no z uhla pohľadu trojročného chlapca. Chvíľami bol dej nezvyčajne realistický, chvíľami rozprávkovo fantastický. Poučný pre deti aj pre dospelých, ale nie didaktický. Dobre sa na to pozeralo. ()
7/10 ()
Cca po hodině (což není tak nejhorší) jsem se začal jakože fest nudit. I když film docela odsýpal, rychlejší tempo a více "akce" by mu rozhodně neuškodili. Po té hodině (aspoň pro mě) ale už ta formule kdy starší bratr přechází ve chvílích vzteku, vzdoru a frustrace do paralelních světů a potkává tam všechny členy své současné rodiny vč. svých předků, byla prostě otřepaná, nudná a jaksi mimo mísu. Nechápu, co tato snová setkání měla mít za poučný, nebo naučný význam pro 4 letého fracka, ale budiž. Dítě a jeho svět fantazie, co by mohlo být pro japonské anime lepším a vizuálně vděčnějším námětem, že? Kdyby mu bylo 6 a začal chodit do první třídy, tak neřeknu. Určitě starší dítě by po setkání se svou dospělou mladší sestrou, která je v reálném světě nemluvně, by si dalo říct a ohledně agresivního chování k ní by se polepšilo. Takto ale 4 letý Kun i po takovémto eye-opening setkání, kdy je mu přímo jeho sestrou řečeno jak jí to bolí a ať to už nedělá, ji i nadále mlátí ze žárlivosti bullet trainem do hlavy. Prostě jako 4 year old, který se poučit v tomto věku nedá. Takže snové výlety byly jen tak, aby si tvůrci fantazijně a kreativně vypustili páru. Nějaká katarze, vývoj postavy, nebo vliv na její chování naprosto žádný. A taky by to bylo divné u tak malého prcka. No fajn. Film neurazí, ale mě bohužel ani nijak extra nenadchnul. 35%. Ta nekritická adorace japosnkého anime jeho die hard fans i v dnešní době mě ale na Rotten s 91% naprosto fascinuje. :))) ()
Pôsobivý rodinný film, v ktorom sa nájde rodič, dieťa či súrodenec. Výlety do minulosti či budúcnosti dotvárajú ucelený príbeh o bežných starostiach v rodine. 80% ()
Nechápem... pár momentov desných, potom anime horor, potom pár dojemných emócií. ()
Opět jeden ze snímků "pro rodiče", který se snaží shrnout problémy rodin s dvěma a více dětmi. Ano, rodiče se zde pravda najdou, pokývou hlavou a možná utrousí nějakou tu poznámku typu "jojo, přesně tak to bylo", ALE .. otázkou je, zda to nebude to jediné, co se stane. Neboť v čem celý příběh spočívá? Neustálé ječení, přehnaně rozpatlané, natahované situace (např. při uklízení panenek,..), opět řev, a nakonec nějaké to mravní ponaučení. Fantazii samozřejmě tvůrci rozvíjí opravdu ve velkém, nicméně vzhledem k tomu, že snímek dětem moc neřekne, zůstává otázkou, zda vynaložené úsilí dojde přiměřenému vděku. Navíc ona fantazie není ani trochu kouzelná, což vzhledem k možné inspiraci úspěšným studiem Ghibli, nedává moc smysl. Ponaučení na závěr se nakonec vybarvilo hezky, ovšem nebylo vykoupené až přespříliš draze? ()
Milý tak trocha didaktický animovaný film/anime, ktorý rozvíja príbeh súrodeneckej žiarlivosti malého chlapca Kuna po narodení sestry Mirai. Produkcia je vynikajúca. Skvelá kresba, animácia i atmosféra. No spočiatku mi dej pripadal dosť nepríjemný. Vzťahy v rodina malého Kuna totiž sú dosť napäté. Mladá matka s nervami v kýbli kričí nie len na malého Kuna pre jeho žiarlivosť ale aj na svojho manžela, ktorý sa evidentne snaží zvládať celú domácnosť, kým ona sa stará len do Mirai. Čaro film spočíva tradične v japonských fantazijných úletov, keď sa Kun stretáva s rôznymi postavami svojej rodiny a tie ho okrem poučení ako zvládať preňho ťažké situácie, oboznamujú s osobnou a rodinnou históriou. Dokonca je sa dostáva na temné miesto pre stratené deti čo pripomína Cestu do Fantázie. Situácia sa našťastie upokojí a dej postupne je excesov stále menej až úplne vymiznú. 75% ()
Příjemný film, nečekejte od něj ale žádné zázraky. Na 5 hvězd bohužel ani zdaleka ne, ale stojí určitě za zhlédnutí. ()
Zhlédl jsem na LFŠ UH 2019. Moc mě to neoslovilo. Nejvíce mě zaujal ten velký byt a ta obrovská místnost v níž si Kun pouští vláček. Plocha průměrného bytu v Japonsku nepřekračuje 50 m2... ()
Krásný příběh o sourozencích a jak to chodí, když jste ten straší. Bohužel ale tady bylo horší to, že po většinu filmu je měl na strarosti jen otec. Rozhodně obdivuji, že to tak zvládal.:) Příběhy mimo realitu se krásně odrážely potom i v normálním životě. Tedy že co zažil Kun v jiném světě, pak změnil jeho pohled na situaci a kousek po kousku z něho byl lepší a lepší straší bratr. Nechci nijak kritizovat ničí výchovu, ale nebýt těchto příběhů mimo realitu, je z něho stejné uřvané dítě, které absolutně nemá respekt k rodičům a všechno si vymáhá křikem a brekem a urážením. No ale kdyby rodiče trochu přitvrdili ve výchově, asi bychom se nedočkali takového příběhu. Esteticky krásné, různé příběhy mimo realitu rozhodně zajímavé, výběr hudby taky skvěý a celkově krásný příběh, musím ale říct že jsou i lepší animované filmy. ()
Související novinky
Na Febiofestu uvidíte oscarové snímky
26. ročník Mezinárodního filmového festivalu – Febiofest přiveze do Prahy francouzského herce a režiséra Louise Garrela, který 25. března osobně uvede svůj nejnovější film Věrní nevěrní. Komediální… (více)
Musím se přiznat, že jsem zpočátku byla z Mirai trochu zmatená. Asi to bylo dáno tím, že jsem do sledování šla s naprosto jiným očekáváním - čekala jsem z názvu a popisu něco jako O dívce, která proskočila časem (ostatně ta má také pod sebou Hosodův podpis) okořeněnou nějakým rodinným dramátkem a troškou fantasy. Dostala jsem ale něco naprosto jiného a z nynější perspektivy musím uznat, že lepšího. Hlavní hrdinkou není Mirai, vlastně v celém filmu má prostoru relativně málo, co je ale nesmírně důležité, je její příchod do příběhu našeho hlavního hrdiny - Kuna, chlapečka, který je zmatený, žárlivý a nešťastný z toho, jak jeho život změnil příchod mladší sestřičky Mirai. Zde mnozí zmiňují, že Kun je jen nevychovaný fracek, který řve, kvílí, válí se po zemi a bez přestání říká svým rodičům, že je nemá rád, což oněm divákům mnohdy ztrpčilo celý zážitek. Objektivně je tohle konstatování správné - Kun je opravdu většinu filmu na zabití, pociťujeme vůči němu frustraci, vztek, vždyť kdyby se choval normálně, hned by všechno bylo snazší. Jenomže my jsme dospěláci a Kun je prostě jen...dítě (a nutno dodat, že japonské dítě, na které se obecně moc nekřičí a plácnutí na zadek je mimo hru) a frustruje nás stejně, jako jeho vlastní rodiče, kteří jsou taky neoddělitelnou částí příběhu. Chvílemi si říkáte, zda takoví lidé děti vůbec mít měli, nakolik jsou jejich výchovné praktiky efektivní, zda jsou nakonec dobrými rodiči - což jsou otázky, které si kladou i oni sami, přičemž dostáváme nahlédnout i za oponu toho, proč jsou takoví, jací jsou, jak nás naši vlastní rodiče mohou ovlivnit při výchově našich dětí (aneb jak se to sobě přísahané "nikdy nebudu jako moje máma" rychle zlomí) a jak by bylo krásné, kdybychom někdy dokázali dohlédnout dál do minulosti, než jen na hranici toho, že jsme my ti dospělí a zodpovědní - ostatně se někdy říká, že člověk si s dětmi znovu prožije své vlastní dětství. A nesmíme opomenout ani fantazijní část příběhu, která je ale vlastně jen vypravěčským nástrojem, který se snaží co nejautentičněji zprostředkovat pro hlavičku malého kloučka až příliš komplikované emoce a koncepty, které nás ale svou roztomilou jednoduchostí a barevností dokáží pošimrat až kdesi hluboko v duši. Setkávání se členy rodiny, se kterými se skrze clonu času (nebo clonu mezidruhovosti) Kun (ještě) nemohl setkat, ale v každém momentu v něm žijí, skrze provázanost času, pro mě bylo opravdu dojemné, místy úsměvné a samozřejmě i do jisté míry poučné. Je pravdou, že nic z toho není žádná převratná myšlenka nebo koncept, který už bychom neslyšeli tisíckrát předtím (společný čas je to nejdůležitější, nemá smysl se trápit hloupostmi, člověk má dělat to, na co v danou chvíli stačí, máme se k sobě chovat hezky, nikdy to nevzdávat, rodinné vazby jsou zakořeněné hlouběji, než si uvědomujeme...) ale kdyby nebyly důležité, tak se tak často neopakují a hlavně nerezonují, tudíž dle mého svoje místo ve světě filmu stále mají a Mirai se je daří laskavým způsobem zprostředkovávat. Pokud se nakonec rozhodnete na Mirai podívat, tak vezte, že vás čeká epizodně laděný film v poklidném tempu, který vám buď totálně nakopne biologické hodiny (nebo je rozkope na padrť, že už nikdy ani nepípnou, ale nic mezi) s krásnými barvami, komorní atmosférou jedné rodiny, která není perfektní, ale drží při sobě i navzdory času, prostoru a všem nepříjemnostem a to vše doprovázeno neuvěřitelně chytlavou ústřední melodií. Pokud jste tedy (jako já) citlivky se slabostí pro japonská dítka (v tom nejnevinnějším smyslu), ještě větší slabostí pro cool motocyklistické pradědečky (už v méně nevinném smyslu) a hledáte nějakou pohodovou jednohubku stravitelnou i pro ne-úplně-fandu anime, můžu tenhle film s klidem v duši doporučit. () (méně) (více)