poster

Pahorek

  • Velká Británie

    The Hill

  • Slovensko

    Pahorok

Drama / Válečný

Velká Británie, 1965, 121 min

Režie:

Sidney Lumet

Scénář:

Ray Rigby (scénář, divadelní hra)

Kamera:

Oswald Morris

Producenti:

Kenneth Hyman

Střih:

Thelma Connell
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Djkoma
    ***

    Vždy je pro mě těžké hodnotit snímky Sidneyho Lumeta. Jeho styl a témata, která si vybírá mi nejsou tolik sympatická a vyhledávaná. Přesto jeho snímky často shlédnu, hlavně kvůli obsazení, a bývám zklamán. Všechny jeho sociální a morální témata, které se snaží pečlivě vybudovaným snímkem divákovi přiblížit a donutit ho přemýšlet mi nepřijdou tak skvělé a důležité. Pahorek je moci a možnosti se rozhodnout. Je odmítnutí špatného rozkazu špatné? Otázky se rodí jedna vedle druhé, ale vše je zabíjeno nejen délkou, ale i pomalým tempem filmu, v kterém se toho zase tolik neděje. Kdo očekává od válečného snímku válku, střelbu a akci, bude zklamán, protože Pahorek je spíše o tom, co se stane když někomu dáte moc a když se někdo špatně rozhodně. Lumet mě opět nepřesvědčil o své výjimečnosti a přijde mi čím dál více jako prominentní režisér, jehož renomé je větší než skutečné schopnosti. Mám pocit, že film mohl obsahovat mnohem více a ne jen dvě tři témata točená dokola.(10.2.2008)

  • misterz
    ****

    Pôsobivá dráma z prostredia vojenského väzenia, skvelá vojnová klasika bez vojny. Pahorok stavia hlavne na dialógoch plných osobných konfliktov a výborných hereckých výkonov, pričom hustá atmosféra rozpálená trýznivým slnkom a prepotená veľkou riekou potu už nemohla byť lepšia. Snímok nesie v sebe veľké posolstvo vo forme ponižovania, krutosti a straty ľudskej dôstojnosti v záujme "vyššieho blaha". 80/100(2.8.2015)

  • DaViD´82
    *****

    Pahorek Raye Rigbyho není protiválečnou agitkou. A není tomu tak ani ve filmové adaptaci Sidney Lumeta. Naštěstí. Jde "pouze"o zřejmě nejlepší obžalobu zkostnatělosti britské armády. Adaptace se vyvedla na výtečnou. Snad krom šílenství Jacko Kinga, které je tu podáno poněkud podivně zkratkovitě. Lumetova režie i na omezeném prostoru jednoho písečného buzerplacu a jedné cely naprosto exceluje. Výborný zážitek je navíc skvostně podpořen hereckými výkony. Atmosféra vedra, bezvýchodné situace a dusna je tak perfektně podaná, že se potí nejen postavy, ale i divák. Na Pahorek se prostě nezapomíná. Dodnes mě nepřestává fascinovat, že nebylo zfilmované i přímé pokračování Pahorek z písku, ve kterém se osudy jednotlivých postav uzavřou. Na druhou stranu filmový konec je tak nějak více znepokojující.(7.1.2008)

  • Matty
    ****

    Tohle je kárný tábor, tohle je pahorek a jestli nechcete vypustit duši na jeho vrcholu, koukejte poslouchat! Jasné?! JASNÉ?!!! ___ Poslouchat rozkazy. Poslouchat rozkazy a nehledět na jejich nesplnitelnost. Dezertéři, zloději, zbabělci a slaboši – pěkná sebranka. Co se z nich stane během následujících dní? Zocelení muži, zcela věrní své vlasti či pološílené trosky?___ Z lidí, kteří mají plnou hubu keců a přitom si nevidí na špičku nosu, mi vstávají chlupy na zátylku. V Pahorku jsou hned dva takoví a co je na nich nejhorší – mají pravomoc buzerovat své podřízené. Ty oslovují výhradně zvýšeným hlasem plným pohrdání. Copak na to mají právo, takhle deptat muže, kteří se prohřešili pouze snahou nezcvoknout z na hlavu postavené války? Jistěže ne, ale koho to zajímá? Kdo je vyslyší, kdo ví, k čemu dochází „za zdí“?___ Pahorek nemá zápletku v obvyklém slova smyslu. Vychází z faktu, že britské kárné tábory strašily své svěřence hromadou písku. Asi pětimetrovou hromadou písku, jejíž zdolání vypadá jako hračka. Nikoliv, běháte-li nahoru a dolů s plnou výzbrojí, v tom největším vedru, kdy vám slunce seškvařuje kůži. Člověk si až říká – raději schytat kulku na frontě než tohle. Lumetovi se za vydatné pomoci kamery Oswalda Morrise a herců, jež si jistě vytrpěli své, daří přenést na diváka část z nepředstavitelné fyzické a psychické zátěže. Nelidské zacházení s vězni a po většinu filmu ani náznak naděje ve změnu k lepšímu u mne vyvolávalo krajně nepříjemné pocity, o pár řádů převyšující zážitek z jiných, subtilněji zaměřených „vězeňských“ dramat. Scénář (nepřekvapivě podle divadelní hry) slovy neplýtvá. Buď jde o monolog kódového označení „buzerace“, či o dialogy, jež stejně nic neřeší a prohlubují celkovou beznaděj. Potěšující je snaha nekritizovat armádu jako instituci (neboť ta občas slouží svému účelu), nýbrž jednotlivce. Na Pahorku mě mrzí jenom tři věci. Bohužel právě ony tvoří neproniknutelnou bariéru mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. 1. Až do absurdně vypjatého finále jsem se nemohl zbavit dojmu, že by celý snímek bylo možné zhustit do nějakých osmdesáti minut. 2. Nepříjemnost neúnosných teplot by lépe vynikla v barevném formátu. 3. Vzniknout Pahorek o dva roky později a nebýt vázán původní divadelní hrou, mohly by být hrany některých již tak nepříjemných buzerkeců výrazně přiostřeny (po Kdo se bojí Virginie Wolfoové padla v této oblasti spousta tabu). 85% Zajímavé komentáře: Radek99, genetique(17.2.2009)

  • Radek99
    *****

    Vynikající klasické válečné drama Sidneyho Lumeta je film skrývající v sobě několik rovnocenných významových rovin. Předně je silným demýtizačním válečným snímkem, jelikož většina filmů zobrazujících 2. světovou válku tento konflikt reflektuje čistě černobíle - kladnými hrdiny jsou spojenci a zápornými vždy vojáci Osy. Tím, že děj filmu se neodehrává přímo uvnitř válečného konfliktu, na frontě či v její blízkosti, ba ani v týlu pod správou německých či japonských okupačních vojsk, ale v jakémsi odříznutém, homogenně izolovaném a uzavřeném prostoru trestaneckého britského tábora, dochází k mírnému sémantickému posunu - negativními hrdiny se stávají dozorci britské armády. A to už je druhá, zřejmě významnější rovina filmu - obrazově velmi silná úvaha nad smysluplností subordinace uvnitř uzavřeného systému a nad nezbytností její neustálé kontroly, pokud se kontrolní mechanismy ponechají pouze v řádu systému samého, lidský faktor tu má velmi kontroverzní roli, neboť v sobě obsahuje to, čemu Freud říká ID, někteří sociologové malý fašista a jiní obecně zvíře v nás - člověk má často v sobě tendence své postavení v systému utvrzovat a posilovat neadekvátními prostředky, týkající se mnohdy agresivity a násilí... Symbolická postava seržanta Williamse (jakési obdoby Formanovy vrchní sestry Flatcherové či podobných zrůd z dalších, již čistě vězeňských dramat západní kinematografie) a proti němu stojící Joe Roberts - voják odsouzený za zbabělost, což je absurdní pojmenování pro hrdinství vzepřít se nesmyslnému rozkazu a porušit železná pravidla subordinace, základu, na kterém stojí celý systém... Symbolický je i pahorek uprostřed tábora, jehož přítomnost je především psychologická...kdo se přestane bát jeho, přestane se bát i hrůz panujícího absurdního status quo... Sidney Lumet natočil velký film o síle lidského ducha a principech zneužívání moci, který časem neztratil nic ze své působnosti...(7.1.2008)

  • - Sidney Lumet chtěl záměrně při detailních záběrech pokřivit tváře protagonistů. Použil tedy pro natáčení celkem tři širokoúhlé čočky, konkrétně 24mm, 21mm a 18mm. (Komiks)

  • - Natáčení začalo 14. září 1964 ve španělském městě Almería. Sean Connery se z tohoto důvodu nezúčastnil premiéry své třetí "bondovky" Goldfinger (1964), která byla právě uvedena v kinech. (Posheidon)

  • - Kompars se skládal převážně z členů španělských ozbrojených sil, španělsky Fuerzas Armadas Españolas. (Komiks)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace