Pahorek

Filmy, ako je tento, by sa mali verejne premietať širokému publiku. Dupľom v dnešnej dobe. Aby ukázali, ako nespravodliví a arogantní bastardi mávajú s masami, ale aj jednotlivcami, ako exemplárnymi príkladmi trestu. Pútavo natočený snímok väzňov neobhajuje, len ukazuje na neprimerane odsúdených trestancoch, že tí, ktorí tresty dávajú a tí, ktorí ich spĺňajú, sú väčší grázli, ako tí pod nimi. Bravó! (16.04.2014)

Mám rád filmy z vězěnského prostředí a nebo z koncentračních táborů a teď můžu říct, že mám rád filmy z prostředí, kde jsou vojáci, kteří se něčím prohřešili, čili kárné zařízení. Například ve filmu z vězení jsou různé gangy, různé sexuální praktiky, drsná slova, drsné ksichty a sem tam nějaký ten posránek, co se rozbrečí. Ačkoliv mi prostředí tohoto filmu silně přípomíná vězení jen s tím rozdílem, že nejde o žadné masové vrahy, tak ani jedno zde nenajdete a to ani tak, že žadné vulgarismy. Žadné soupeření gangů!!! Žadný rasismus!!! Nikdo zde nemá žádné nepřátelé mezi spoluvězni. Jsou pouze tři nepřátelé. Sadističtí bachaři. Svinské horko. A největší nepřítel PAHOREK. Postavený kopec, na který odsouzení vojáci běhají. Skvělý a originální nápad. I přesto, že je snímek černobílý, tak si dokážu představit vedro, které tam muselo panovat, což mně přívádí k tomu, že film má vážně výbornou atmosféru. Naprosto jednoduchý scénář dělá z Pahorku geniální film .V tomto filmu hraje Sean Connery a člověk by nejspíš čekal, že podá nejlepší výkon. Není tomu tak. Těžko by se dal ohodnotit herec, který podal lepší výkon, protože všichni předvádějí herecký koncert. Něco podobného se už nejspíš nepodaří natočit, protože tohle je filmový zážitek!!! (13.07.2008)

Srdce tohohle filmu ke mně nějak nedotlouklo. Nechci vyloženě říct, že by to bylo moc knižní či divadelní, ale je to prostě takové těžkopádné, moc se tam mluví, respektive moc se slovně vysvětluje všechno, co je či mělo by být zřetelné z kontextu a ukázané obrazem a akcí. Je to takový nestabilně rozkročený mrzáček mezi klasickými filmy jako například Vzpoura na lodi Bounty, na kterou jsem koukala nedávno a která mi přišla starosvětsky skvělá, a brilantní moderní kinematografií, jakou bude Lumet za pár let předvádět ve Psím odpoledni. Ať po sobě házejí písek jak chtějí, ať Connery křičí ze všech sil, tady žádný "Attica! Attica!" moment nenastal. (14.02.2020)

Vynikající klasické válečné drama Sidneyho Lumeta je film skrývající v sobě několik rovnocenných významových rovin. Předně je silným demýtizačním válečným snímkem, jelikož většina filmů zobrazujících 2. světovou válku tento konflikt reflektuje čistě černobíle - kladnými hrdiny jsou spojenci a zápornými vždy vojáci Osy. Tím, že děj filmu se neodehrává přímo uvnitř válečného konfliktu, na frontě či v její blízkosti, ba ani v týlu pod správou německých či japonských okupačních vojsk, ale v jakémsi odříznutém, homogenně izolovaném a uzavřeném prostoru trestaneckého britského tábora, dochází k mírnému sémantickému posunu - negativními hrdiny se stávají dozorci britské armády. A to už je druhá, zřejmě významnější rovina filmu - obrazově velmi silná úvaha nad smysluplností subordinace uvnitř uzavřeného systému a nad nezbytností její neustálé kontroly, pokud se kontrolní mechanismy ponechají pouze v řádu systému samého, lidský faktor tu má velmi kontroverzní roli, neboť v sobě obsahuje to, čemu Freud říká ID, někteří sociologové malý fašista a jiní obecně zvíře v nás - člověk má často v sobě tendence své postavení v systému utvrzovat a posilovat neadekvátními prostředky, týkající se mnohdy agresivity a násilí... Symbolická postava seržanta Williamse (jakési obdoby Formanovy vrchní sestry Flatcherové či podobných zrůd z dalších, již čistě vězeňských dramat západní kinematografie) a proti němu stojící Joe Roberts - voják odsouzený za zbabělost, což je absurdní pojmenování pro hrdinství vzepřít se nesmyslnému rozkazu a porušit železná pravidla subordinace, základu, na kterém stojí celý systém... Symbolický je i pahorek uprostřed tábora, jehož přítomnost je především psychologická...kdo se přestane bát jeho, přestane se bát i hrůz panujícího absurdního status quo... Sidney Lumet natočil velký film o síle lidského ducha a principech zneužívání moci, který časem neztratil nic ze své působnosti... (07.01.2008)

Sean Connery spolu se Sidney Lumetem proti nesmyslnosti války, lidské agresivitě a rigidnímu myšlení, to vše zosobněné v nenáviděném pahorku uprostřed vojenské káznice. Když člověk dostane v šachu dobře rozestavené figurky, jakoby se to hrálo samo. A Lumet jich dostal celkem sedm - dobráckého černocha, zásadového opilce, zbabělého šmelináře, férového bareta, neústupného řídícího káznice, sadistického strážného a dušínovského bachaře. Rozehraná hra však nepřipomíná rozvernou říkanku na dobrou noc, ale psychologický teror jak pro své postavy, tak i pro samotného diváka. Nejvíc si považuji momentu, kdy Sean Connery odříkává všemožné paragrafy, a úplného závěru. Úchvatné dílo, co nenechá vydechnout. (18.01.2008)