The Grandmother
Obsahy(1)
Mladý chlapec, týraný vlastním otcem a matkou, jednoho dne zasadí zvláštní semena, ze kterých vyroste jeho babička. U níž posléze začne hledat lásku a útěchu, kterou nenachází u svých rodičů. (Pedestrian)
Recenze (92)
Surrealizmus na plné vajcia. ()
Sám príbeh vlastne nie je nijak šokujúci ani desivý, je skôr silný a citlivý, pojednáva o potrebe lásky, rodiny a vzájomného pochopenia, a viem si dosť dobre predstaviť ako milo (ale tiež zdravo ujeto) by ho interpretoval napríklad taký Tim Burton za pomoci hudby Dannyho Elfmana. Ale toto nie je film Burtona, je to číra lynchovina, takže tu máme pôsobivo mrazivú atmosféru, neľudsky vyzerajúcich, odstrašujúcich hercov s tvárami bielymi ako stena, krvavo červenými perami a očami a psychopatickými pohľadmi, ďalej krásne štýlové prechody od animovaného k hranému, od čiernobieleho k farbám (trochu mi to pripomína neskorší comics Sin City, ktorý je tiež čiernobiely a a farby sa tam vyskytujú len zriedka, ale vtedy sú sýte a vždy niečo zdôrazňujú) a nakoniec bláznivé psychedelické zvuky, ktoré sem-tam prechádzajú do niečoho, čo sa dá nazvať hudba. Ako celok je to mimoriadne pôsobivé, Lynch skvelo ilustroval svoj nekonečný talent a formálnu originalitu už dávno predtým, ako si ho niekto začal všímať. 10/10 ()
Geniálny nápad (chapec si zasadí vlastnú babičku:)) pretavený do ďalšieho surealistického znepokojivo-pochmúrneho dielka, ktoré mi príde najmä po vizálnej stránke ako dokonalejšie pokračovanie Abecedy. Ako sám Lynch o Grandmother vraví: "Bolo to nahustené bez poriadneho skutočného scenára"...Asi ma Lynchovy fanúšikovia "zlynčujú", ale nedalo by sa toto tvrdenie aplikovať aj na také Lost HIghway?:))) ()
Epileptická pantomíma, ktorá akoby chcela vzbudiť pocit, že medzi detským snom a rodinným hrobom, je len zanedbateľný rozdiel. ()
Lynch mě zase přinutil, abych chrochtal blahem nad jeho další surrealistickou „bizarní“ podívanou a já si to do sytosti užíval rád. Pochmurná černobílá podívaná mě uchvátila již od první minuty a já nestačil zírat, co David dokázal „vypotil“ už v útlém mládí. Opět dokonalá a těžko pochopitelná scenérie, atmosféra našlapaná k prasknutí a zde je jasný důkaz toho, že i s malým rozpočtem dokázal dělat divy. Ten malý synek byl super. ()
Jop. Zastávka před Mazací hlavou. Nepříjemné, děsivé, mrazivé, znepokojivé a přesto tak milé a pochopitelné. Jen málo tvůrců dokáže tyto pocity propojit v jednom uceleném díle. ()
Sice jednoduchý příběh (není se co divit vzhledem k délce), ale to zpracování je nezapomenutelné, vyjímečné, děsivé, šokující. Okamžitě poznáte, že jde o lynchovinu. ()
Lynchův nejdelší a nejpodařenější kraťas. Bez jediného slova vytvořil personifikovaný obraz strachu jednoho malého chlapce zalitý do naprosté tmy. Přičemž největší zlo stylizuje do muže a ženy (zřejmě rodičů), se kterými chlapec na odlehlém místě bydlí. Pocit bezpečí pak nachází až u starší ženy (babičky), kterou si sám vypěstuje z podivného semene. Obraz je často utopen v moři naprosté černi, ze které jen místy probleskuje chlapcův namodralý obličej nebo jiné ať už živé či neživé rekvizity tohoto uměleckého experimentu, které zrovna na všedním nebo veselém dojmu nebazírují. Všude okolo se ozývají depresivní zvuky a vůbec celá zvuková stopa je přímo v dokonalé symbióze s dějem (Alan Splet je genius). Doplněno Lynchovými výtvarnými animacemi velice sugestivní dílo. ()
Babička predstavuje všetko čo u lyncha tak zbožňujem. Je to tá neskutočne tiesnivá atmosféra, ktorá nemá nič spoločného z reálnym prostredím, ale z pocitmi hrdinov. Každý jeden sláčik kladúci dôrazu na hrôzu, smútok a šťastie tu funguje dokonale. Príbeh disfunkčnej rodiny, v ktorej strede sa nachádza chlapček, ktorý sa nemá na koho spoľahnúť a tak si vypestuje babičku, ktorá je na neho milá a dáva mu silu vydržať to v prítomnosti násilných rodičov. Babička je ale stará a netrvá dlho a zomrie. Film je depresívnym odkazom na výchovu - hlavne preto, lebo každé dieťa potrebuje babičku, ktorá mu je oporou a ako prvá mu predáva životné múdra a rady. Lynch túto nutnosť ukazuje. Ale svojím špecifickým spôsobom, samozrejme. ()
"Babička" je lynchovský film, který opat prezentuje propojení různých forem, stejně jako se snaží ukázat, že v některých případech prostě není důležité to, co má být vyprávěno, ale to, co při sledování jednotlivých scén vidíme. Film o vykořenění dětí, o tom, že jejich útěk do fantazie je někdy silnější, než vztah ke skutečnosti. Lynch opět nešetří diváka a jde do něj vším, čím chce. Jestli to divák přijme, to už je pouze na něm samotném. Já jsem si zde zajímavé momenty našel. Hlavně "příchod" babičky je lynchovsky temný a skoro až nelidský. ()
Lynch svou temnou vizi vytahuje z vnějšího pláště, zakrývajícího povrch reality v místech, kde se probouzí životní energie. Skrze animaci zprostředkovává svůj specifický pohled na zrození. Toto umělecké ztvárnění je natolik podmanivé, opojné a kombinací s hranými záběry dokonale zlověstně skutečné, že se nelze ubránit pocitu, že vidíme naprosto neoddiskutovatelně nejoriginálnější zpracování metaforického zrození. Nejprve sledujeme zrození muže a ženy, oba představené s těmi nejzákladnějšími pudy (dehumanizace v čiře surrealistické podobě). Následně se z jejich nereálně až nechtěně působících milostných hrátek zjeví jako houba po dešti jejich Syn. Jejich reakce je srovnatelná s čirou nenávistí a Otec začne svého Syna bít. Skrze animaci se následně Syn dostává metaforicky do nebe (celou tuto scénu chápu jako útěk týrané dětské mysli do vlastního světa, ve kterém sice bude narážet na překážky v podobě svých Rodičů, zároveň si ale vytvoří postavu plnou lásky). VÍCE ZDE (FILMOGRAFIE DAVIDA LYNCHE - RANÉ KRÁTKOMETRÁŽNÍ SNÍMKY) ()
Ten člověk není normální... ()
Dotyk z iného sveta. ()
Asi nejsem příliš objektivní, protože Lynche prostě miluju. Jeho krátkometrážní filmy jsou někdy až neúnosně zvláštní, Abeceda děsí, Six Figures zase deptá tím táhlým zvukem... A Babička? Snad se tam objevilo i trochu něhy, ale hlavně to jedinečné propojení jakýchsi animací, ta jednoduchost toho nápadu a celého projektu... Skvělé. ()
syrove, napadite, dost depresivni. tak bych asi shrnul tuto pulhodinovku od mistra mystifikace lynche. ten zde misty lehce pripomina tvorbu nekterych ceskych animatoru, ale vice se drzi sve roztekane kamery s nesytym obrazem. brrr, ne moc dobra volba pred spanim. ()
Na tohle se jinak kouká, když víte, jak se to celé točilo. Ale k filmu: je to pochmurná depka, která má ale optimistický moment. Je jasné, že v době, kdy žil Lynch v Philadelphii a tam zažil všelijaké hrůzy, takže se nedá čekat, že by točil něco optimistického. A nejvíc se ta doba žití v Philadelphii, kde třeba z okna viděl, jak někdo zavraždil rodinu na procházce venku, odráží v Mazací hlavě, ve které není optimistické nic. Babička je celá podaná surrealisticky a trochu se v ní ukazuje, co bude použito v Inland Empire (detailní záběry na obličeje postav). Navíc celé je to natočené dosti zdařile, jako noční můra, která chvíli vypadá, že by z ní mohlo být cesty, ale i tak, není, noční můra je noční můrou. A ona babička byla teoreticky chlapcův imaginární kamarád. Ještě je zajíamvé, že postavy ve filmu neztvárnili žádní herci, ale lidi z okolí a je to dost vidět na jejich mimice (ačkoli by mě teda zajímalo, jak ten kluk reagoval na to, když ten film viděl celý). Tak jako tak, je to dobrý film a Lynch už tady ukázal, že nějaký talent má, ačkoli v Mazací hlavě se to ještě úplně neprojevilo, to až později u Sloního muže a Modrého sametu. 4* ()
Lynchův surrealismus a "psycho" vyznění snímku podtrhuje zoufalství a bezvýchodnost chlapcovi situace a metaforicky ztvárňuje jeho pocity. Chcete všedně zpracovaný příběh tyranie v rodině? Běžte jinam ()
Pro mně jedním slovem geniální dílko. Tady někde jsou zárodky Lynchovy pozdější tvorby. ()
Sick!! Absolútne sugestívne. Zaliala ma hrôza, úzkosť, znechutenie a strach. Jasná známka dobrého filmu. Díky David :) ()