Králíček Jojo

Skvelý film, ktorý mi poetikou pripomenul filmy Jana Hřebejka (Musíme si pomáhat, Pelíšky, Pupendo), ale nebojte sa, napriek tomu je to prvú polovicu „klasický“ Taika Waiiti: plno parádne absurdných komediálnych scén. Možno sa občas budete pýtať, či je práve TOTO správny smer, akým by sa mal režisér vydať, ak chce natočiť film o 2. svetovej a vravíte si, že asi nie, no ale šak točil to Novozélanďan, tak mu to prepáčite, lebo čo on vie o tom, ako to prebiehalo v Európe. No a potom sa to preklopí do druhej polovice  A začne vás to škrtiť. A škrtiť. A ešte viac škrtiť. Zdrapne vás to, bráni vám to dýchať, šokuje vás, mrazí, dojíma. Udiera. Vás a vašu dušu, srdce. A na konci ste zničení, použití, emočne vyžmýkaní, smutní, ale zároveň istým spôsobom naplnení a temer na maximum spokojní. Scarlett Johansson a Sam Rockwell sa predviedli v úžasnom svetle. Aplauz postojačky. Pár vecí som napriek snahe tak úplne nepochopil (SPOILER prečo sa Elsa objavila náckom a prečo, keď dostali Jojovu mamu, jeho nechali? SPOILER), ale i tak bravo. Za finálny tanec dvojité. (15.01.2020)

Na prekvapenie film lepšie funguje v dramatickej rovine, než v komediálnej. Spočiatku sa síce na Hitlerovi, fanatických deťoch a bláznivej židovskej dehumanizácii pobavíte, ale neskôr sa do popredia dostáva vzťah Joja s matkou a Joja s Elsou. Možno menej zábavné, ako som čakal, ale skutočne príjemné a ľudské. P.S. Scartlett Johansson a Sam Rockwell boli super, Thomasin McKenzie veľmi sympatická. P.S.S. FO Hitler! (04.01.2020)

Filmy Taiky Waititiho rozhodně netrpí přemyšleností, což nemyslím ve zlém. Prostě to všechno na člověka háže a co se chytne, to se chytne - a protože to je vtipný a inteligentní tvůrce, tak se vždycky najde dost toho, co se opravdu chytne. Paradoxně právě díky tomu, co se nechytne, působí pak jeho věci tím bezprostředněji a opravdověji - jejich chyby a ne stoprocentní trefy do černého z nich dělají dýchající organismy. Jenže v případě Jojo Rabbita se Waititi pustil na extrémně tenký led, satira tohohle druhu může skončit nejen trapně, ale rovnou neeticky, nezodpovědně a možná i žalovatelně, což si všichni v týmu až moc uvědomují. Je jasné, že nad tímhle scénářem si lámaly hlavu nejspíš desítky lidí pověřených studiem, aby nehrozila žádná nezvládnutelná kontroverze - a to je první krok směřující proti Waititiho silným stránkám. Ten film si na sebe dává moc velký pozor a opakovaně se ujišťuje, aby nemohl být vykládán nevhodně - a na to Waititiho hyperaktivní duch není připravený. Takže tu je sice řada velmi vtipných gagů, bravurní vedení herců (vyzdvihnout se určitě musí perfektní Roman Griffin Davis, ten kluk je obrovský talent) a několik silných okamžiků, ona energie mířící k emocionální katarzi, jakou nabízel Hon na pačlověky, tu ale nedosahuje plné míry. Že poselství je jednoduché, by nevadilo, kdyby bylo emocionálně silné - což bohužel není. Předně proto, že k ničemu jinému film směřovat nemůže ani nesmí. Nedivím se, že pak na někoho bude působit zbytečně - jako že říká něco zcela očividného. A taky mechanicky, epizodicky a tonálně nevyrovnaně - protože takový je, protože každá jedna scéna byla opakovaně ošetřována a pilována, aby se nevymkla, až celek ztratil jasnou linku a vyrovnanost. Výsledek je pro mě pořád dost dobrý i v rámci těchto limitací. Dalo by se to pak ještě posunout na další rovinu a ptát se, proč toto téma vůbec zpracovávat prostřednictvím humoru, když pointa na něm nijak nezávisí a všechny dějové oblouky a smysl jsou zcela vážné. Humor je do tohohle filmu vložený, aniž by k něčemu dalšímu sloužil - dá se asi bavit o nějaké absurditě, ale ta by nakonec byla i v dramatu. Tady jsem ale ochotný přistoupit na vysvětlení, že tu je humor, protože Waititi je komik a chce ho tu mít. Jojo Rabbit je další film v řadě, ke kterému píšu komentář, který vyznívá poměrně negativně i přes vysoké hodnocení - poslední dobou se holt pro mě vyrojilo víc filmů, u kterých se potvrzuje, že aby byl film hodně dobrý, nemusí být dokonalý. Jojo je silný ve svých okamžicích a ztrácí jako celek. Ale i to se dá. 70 % (30.12.2019)

V závěru jsem skutečně měl chuť si s těmi svobodnými dětmi zatančit. Konec zcela podtrhuje veškerou "ulítlost" filmu, který nás zve do poblázněného světa, jen tu není Leslie Nielsen ani Charlie Sheen ale Adolf, žadonící o hajlík. I kdyby to jenom mělo nasrat všechny ty vypatlance, kteří v tuto nejzvrácenější ideologii dnes stále ještě věří a obdivují, ale ono je to fakt dobrý, ty děcka to hrajou fantasticky, dvojice Jojo&Yorki by mohla mít vlastní show, oba herci skutečně vynikající, k tomu úžasná Scarlett a skvělá režie tohoto nelehkého, možná až skoro žánrově neslučitelného, tedy v obstojné formě, tématu. Zde je možné si z něj udělat srandu, zasmát se a zároveň si uvědomit tragičnost onoho pobláznění, jež se stala skutečností, lidé buď blázní...nebo visí...i na tuto stránku války film nezapomíná, miliony lidí mizí, někde daleko, ale stále se blázní, celý svět, jak se v tom má jeden vyznat, natož když je ti deset a chtěj po tobě zabíjet králíčka, ty chceš být hodný, ale musíš být zlý. Škoda, že film nenatočili sami Němci, pozůstatky německé generace, jež byla několik dlouhých let cvičena a zároveň podváděna, vychovávána ve lži, aby nakonec byla ponechána napospas hladovým rusům, jsou jistě silně zakořeněny a kde kdo by mohl vyprávět. I tak je ale atmosféra skvělá, osobně jsem si v tom našel všechno, co jsem potřeboval a případně bych rád vysvětlil svému dítěti, což si myslím, bylo i tak zamýšleno, film s jasným tématem pro několik generací, bavilo mě to. [Kino Citadela] (06.03.2020)

Taika Waititi natočil svůj nejlepší film a stylem má hodně blízko k Tarantinovi. Velmi originálně zpracovaná válečná Satira se silným příběhem. vkusným humorem, poutavými dialogy, skvělými hereckými výkony ( Scarlett Johannson na oscara, ale potěší i Sam Rokwell, Taika Waititi v roli Hitlera či malý šikovný Roman Griffin Davis. Největšími highlighty je úvodní tréning mladých Nácků, návštěva Gestapa či samotné finále. Film několikrát dokáže překvapit, drží si slušné tempo a humor občas vystřídá studená sprcha. Zástup dětí v kině mi přišlo mimo. 8/10. (05.01.2020)