Zlatá svatba

I lehký žánr lze dělat a zvládnout na nadprůměrné úrovni. Dílko, které si na nic nehraje a nic nepředstírá, sice trochu kondelíkuje, ale před nebezpečím pádu do této rádobyidyly je drží suverénní výkony skvělých protagonistů Šejbalové a Záhorského. Figurkaření, kterého se film ne zcela zbavuje, unikají i další postavy, ztělesněné např. Krampolem, Sovákem nebo Effou. Jednoduchý svět tzv. jednoduchých lidí není nutno karikovat za každou cenu; žijí stejně hodnotně a šťavnatě jako tzv. špičky; mnohdy i nepoměrně šťastněji. Srovnáme-li tuto kvalitu se skutečným podprůměrem normalizace (HROCH, KAM LÉTAJÍ ČÁPI) přímo nahmatáváme až nebetyčný rozdíl. A vsadíme-li do této řady podstatnou část polistopadové produkce české kinematografie hraného filmu (BABOVŘESKY, TRHALA FIALKY DYNAMITEM), není už vůbec o čem mluvit. Havíři s "kratkym zobakem" své kouzlo neztrácejí ani po tolika desetiletích. Potěší a pobaví. (26.11.2013)

„Panebože, Pražáci!“ Nenáročná, ideologií nepřetížená komedie z rázovitého ostravského kraje. Většina herců ztvárňuje jednorozměrné vesnické figurky à la Troška a snaží se mluvit rázně a krátce, což působí stejně, jako kdyby si skupina špatných imitátorů dělala hodinu a půl legraci z Ostraváků. Je potom těžké věnovat pozornost něčemu jinému než divné mluvě, jejíž legrační potenciál se stejně rychle vyčerpá (snad jedině ten, kdo na Ostravsku nikdy nebyl, může věřit, že tady takhle všichni mluví). Venkovským prostředím, střetem venkova a města i „zamrzlým“ posledním záběrem Zlatá svatba vzdáleně připomíná Intimní osvětlení. Aby se ale přiblížila jeho nevnucujícímu se, vícevrstvému a rozhodně ne výsměšnému humoru, musela by překonat stejnou vzdálenost, jaká dělí Prahu od Ostravy. 45% (22.08.2012)

Československá nenáročná komedie, jež popisuje přípravy na zlatou svatbu jedinečného manželského páru. Tento pár tvoří B. Záhorský a J. Šejbalová a jejich dialogy, typické pro manžele po 50 letech, přednášené ve slezském nářečí, opravdu stojí za to. Ve filmu se postupně objevuje celá rodina oslavenců a výborně doplňuje hlavní postavy. Velmi zajímavá postava je syn Tonda, ztvárněný L. Kostelkou, jenž se den před ceremoniálem opije, zničí svůj nový zahraniční automobil a probudí se s bolehlavem až den po akci. Dramatickou složku vyplňuje hledání ženicha, jenž těsně před svatebním jubileem zmizel po anglicku, přičemž příbuzenstvo je přesvědčeno, že ho lze nalézti u místní vdovy volných mravů (M. Kantorková). Příbuzenstvo doplňují S. Budínová s manželem S. Remundou, úzkostlivě tající, že jsou těsně před rozvodem, dále V. Menšík a M. Martínková a nezadaný inženýr R. Lukavský. Tak trochu mimo hlavní dějovou linii stojí příběh J. Krampola s těžce pubertální Remundovou dcerou Olinou, zpočátku poměrně vtipný, posléze však už méně. V komedii se objevuje spousta známých umělců, například bývalí ženichovi parťáci ze šachty (F. Filipovský, J. Vostrčil), předseda místního národního výboru J. Sovák či mnozí jiní. Zlatá svatba od Jaroslava Macha se mi líbila, neboť je neokoukaná, místní nářečí notně příspívalo ke komičnosti, zejména u hlavních představitelů se mi jevilo jako velmi přirozené a hlavně obsahuje spoustu vtipných situací a hlášek. (31.10.2013)

Film s naprosto famózním obsazením (a to tu v hlavičce nejsou zmíněni např. Jan Vostrčil, Jiří Sovák, nebo Václav Lohniský...). který dojíždí na křečovitou snahu o autentičnost slezského nářečí. Jinak jde o dobrou zábavu (zejména postavičky Lubina Kostelky, nebo Jirky Krampola jsou nezapomenutelné), s několika výbornými hláškami: - "Kolik stojí rozvod?" - "Čtyři stovky." - "To by nám mohli, jako důchodcům, slevit, ne?" (22.12.2007)

Velmi, velmi, velmi lidová komedie o rozhádaných manželích před životním jubileem. Komedii Láska jako trám s podobnou zápletkou nesahá Zlatá svatba ani po kotníky. Přesto je docela srandovní - odehrává se totiž kdesi na Opavsku a režisér Mach trval na tom, aby všichni mluvili příslušným nářečím. Exkluzivní sestava pražských herců se viditelně necítila být moravskými venkovany a sledovat, jak s nasazením pronášejí všechna ta "Ní" a "Ňů" znamená pořádně rozvibrovat bránici. Jediný Jiří Sovák se odmítl ztrapňovat a mluví lidskou řečí, ačkoli hraje předsedu MNV a měl by jít příkladem. ;o) 20% (25.09.2006)