• Zloděj kol
    *****

    Jedna z prvních komediálních agitek. Po Jindřichu Plachtovi (a jeho panu Novákovi) se také Saša Rašilov musel přizpůsobit nové době. Pan oficiál Tříška i samotná účast Rašilova jsou spíše jakýmsi kompromisem mezi dřívějšími veselohrami a socialistickými agitkami. Saša Rašilov moc filmových příležitostí neměl, a tak je vzácná každá příležitost vidět ho v akci. Rukávy se zde nevyhrnují až tak vysoko a celé to budování probíhá v únosné míře. Nebýt vtlačení vojáků do příběhu a hudební soutěže na konci filmu, neměl bych v zásadě, co namítnout.(17.11.2003)

  • Marthos
    ****

    Prosovětská přeorientace domácí kinematografie, uskutečněná již v prvních letech poválečné restrukturalizace, měla nepochybně zásadní význam pro následující dekádu prvních let komunistického totalitarismu. V rámci hesla "lid si žádá chléb a hry" vznikla na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století řada optimistických veseloher, dnes souhrně označovaných poněkud nepřesným termínem "budovatelská agitka", stmelujících přitom pod svá křídla veškeré atributy pracovního a společenského života. V čem je tedy TŘÍŠKA přeci jen jiný? Jistě zásluhou nesporně kvalitního námětu i scénáře, který zachovává podvědomou prvorepublikovou tradici situační veselohry, a také díky určité střídmosti, s níž byly do filmu implementovány ryze soudobé prvky. Eskapáda gagů, vyvolaná neurotickým diktátorstvím pražského úředníka, vrcholí transkripcí hlavního hrdiny během letních prázdnin, strávených v přátelském prostředí na venkově. Silnou a v podstatě přetrvávají hodnotou tohoto filmu zůstává obsazení Saši Rašilova, který za svůj relativně krátký život nezískal mnoho příležitostí před kamerou a divákovi se nabízí výjimečná příležitost kochat se šířkou jeho komediálního umění. Rašilovův výkon je pak z části podpořen zbývajícími protagonisty, zejména pozvolna dozrávajím Rudolfem Hrušínským a také vynikající brněnskou herečkou Jarmilou Kurandovou. Z historického hlediska je nesporně zajímavé sledovat teenagerovský start tehdy sedmnáctiletého Stanislava Fišera v roli nejmladšího potomka titulního hrdiny. Je-li na TŘÍŠKU vzhlíženo očima současnosti, tedy jako na lehce úsměvný, lehce bezděčný komediální snímek, lze se bezpochyby povznést nad drobné úlitby, související s dobou vzniku a oficiálními požadavky poúnorové státní dramaturgie.(6.10.2008)

  • Sarkastic
    ****

    Příjemný filmek. No, myslím, že není třeba nic psát k panu Rašilovi staršímu, snad každý ví, co to bylo za pana Herce. Tahle ztřešněná rodinka, která si vyjede na dovolenou a pak je zapřažena do práce mě docela pobavila, ale už jen vidět toho despotického, vzteklého a klid hledajícího pana Třísku je opravdu zážitek. A nakonec si zaspíváme...Sama královna, sama královna ceduličku psala, ceduličku psala...(19.2.2008)

  • jatamansi
    ***

    Klasická veselohra s již jasnými socialistickými motivy, ale ještě zdaleka ne s tak strašnými, jako později. Rašilov je komik par excelence a vzhledem k široké plejádě herců již slavných i těch začínajících je stále na co se dívat. Ona i ta „Samá královna“ je únosnější než pozdější budovatelské songy. Jarmila Kurandová je další z řady brněnských patriotek, dnes už třetí, o které se po Fialové a Geprtové zmiňuji. Já tu Moravu v sobě nezapřu. A Rašilovo prozření a pomoc při žních je nakonec jaksi samo sebou, vtipné, zdaleka to není ta Pehrova úderka v Dovolené s Andělem.(26.5.2008)

  • MickeyStuma
    ****

    Živit se jako úředník bylo, je a vždy bude o nervy. Když stále někdo přichází, stále něco chce a ono nic není, z toho by jednou zešílel snad každý. To se stalo i panu Třískovi pracujícího na bytovém úřadě. Křik a randál žadatelů o byt mu jednou tak narušilo psychickou odolnost, že mu vadil i zpěv pochodujících vojáků venku pod okny. Lékařská rada je vždy stejná. Chce to klid. Pan Tříška tedy popadne svoji početnou rodinu a vyjede na venkov. A o tom, jak si tam počíná právě vypráví tento snímek, který svým humorem a komediálním výkonem Saši Rašilova st. nestárne a pobaví i dnes. A beze studu lze tvrdit, že mnohé současné komedie z venkovského prostředí tomuto snímku nesahají ani po podrážky bot. Samozřejmě že se jedná o budovatelskou agitku, ale snímek je natočen tak senzačně, že se tento neduh zcela vytrácí. Nakonec, dnešní mladá generace již na tom onu agitku nepozná, takže je snímek naprosto neškodný. Venkovský vzduch a lidská angažovanost na diváka doslova dýchá a vytváří příjemný pocit spokojenosti. Snímek je svěží, má skvělou atmosféru a dobového venkovského ducha. Je to zkrátka film, který pohladí.(29.9.2019)

  • - Film se nestihl dotočit během divadelních prázdnin a Rašilov by se musel vrátit do Národního divadla. Ředitel Barrandova měl ale příkaz film dokončit, a tak poslal herci telegram, že je v divadle omluven. Rašilov tedy filmoval dál a lest se projevila v momentě, když herci volala manželka, že ho v divadle shánějí. (jenik71)

  • - Scéna, kdy rodina Tříškových dobíhá vlak, byla filmována na dnes již neexistujícím nádraží Praha - Těšnov. (offlineman)

  • - Natáčelo se i v Jablonném v Podještědí či na nádraží v Kunraticích u Cvikova. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)