Rodinné trampoty oficiála Tříšky

Prosovětská přeorientace domácí kinematografie, uskutečněná již v prvních letech poválečné restrukturalizace, měla nepochybně zásadní význam pro následující dekádu prvních let komunistického totalitarismu. V rámci hesla "lid si žádá chléb a hry" vznikla na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století řada optimistických veseloher, dnes souhrně označovaných poněkud nepřesným termínem "budovatelská agitka", stmelujících přitom pod svá křídla veškeré atributy pracovního a společenského života. V čem je tedy TŘÍŠKA přeci jen jiný? Jistě zásluhou nesporně kvalitního námětu i scénáře, který zachovává podvědomou prvorepublikovou tradici situační veselohry, a také díky určité střídmosti, s níž byly do filmu implementovány ryze soudobé prvky. Eskapáda gagů, vyvolaná neurotickým diktátorstvím pražského úředníka, vrcholí transkripcí hlavního hrdiny během letních prázdnin, strávených v přátelském prostředí na venkově. Silnou a v podstatě přetrvávají hodnotou tohoto filmu zůstává obsazení Saši Rašilova, který za svůj relativně krátký život nezískal mnoho příležitostí před kamerou a divákovi se nabízí výjimečná příležitost kochat se šířkou jeho komediálního umění. Rašilovův výkon je pak z části podpořen zbývajícími protagonisty, zejména pozvolna dozrávajím Rudolfem Hrušínským a také vynikající brněnskou herečkou Jarmilou Kurandovou. Z historického hlediska je nesporně zajímavé sledovat teenagerovský start tehdy sedmnáctiletého Stanislava Fišera v roli nejmladšího potomka titulního hrdiny. Je-li na TŘÍŠKU vzhlíženo očima současnosti, tedy jako na lehce úsměvný, lehce bezděčný komediální snímek, lze se bezpochyby povznést nad drobné úlitby, související s dobou vzniku a oficiálními požadavky poúnorové státní dramaturgie. (06.10.2008)

Báječná komedie, která přímo navazuje na predválečnou komedii. Herecký koncert Sašu Rašilova, jako neomezeného vládce maloměšťácké rodiny, jejíž členové hledají cestu k úniku z tohoto "vězení". Zajímavý námět byl režisérem mistrně zpracován v humorně laděném příběhu a nakonec ani té propagandy tam není zase tolik, jak si někteří myslí. (20.04.2012)

Rodina je základ státu. Ale rodina, kterou tvůrci filmu přisoudili Sašovi Rašilovovi, ta je tedy pořádným základem a skoro za trest :o) Jakoby se tvůrci tomuto prvorepublikovému seladonovi chtěli pomstít za jeho minulé, prvorepublikové a tak krásné hříchy :o) Ale ne. Pan Rašilov se nedal. Pracovní agitka, nepracovní agitka, on se nezpronevěřil. Své rodině, stejně jako filmu, vládne rukou neochvějnou, žádné budování světlejších zítřků nemůže zastřít jeho mistrovství. Úsměvný film, plný úžasných hlášek ze života: „To, co oni dělají, já už jsem dávno zapomněl.“ :o) (11.11.2014)

Tak tohle je moje srdeční oddechovka...prostě se tím filmem stále bavím....odmyslete se od té agitky a zkuste si to užít :-D a zazpívejte si :-D PS: Alena Kreuzmannová, coby dcera, chodící s poručíkem, byla ve skutečnosti manželka barytonisty a malíře pokojů, kterého hrál Felix le Breux a milovala ho její filmová sestra Boženka (Lída Vostrčilová). na své si přišel i Karel Effa a jméno  "Gaston Košilka", to se jen tak nezapomene... (15.04.2020)

I přes budovatelsky zaměřenou pointu je film Rodinné trampoty oficiála Tříšky už takovou tradiční československou komedií. Při sledování mi nevrtá hlavou, proč tomu tak je a možná z toho důvodu se u filmu často a ráda zasměji. Saša Rašilov mrzutého úředníka hraje tak věrohodně, že mu to snad každý musí věřit.                       Ze snímku čiší venkovská nálada, vůně sena a čerstvý vzduch, což rozhodně také přidává na jeho přesvědčivosti. Rovněž prohlašuji za úspěšné hudební vsuvky. Bez nich by filmu přeci jen něco chybělo… (24.05.2021)