Rodinné trampoty oficiála Tříšky

Hodnotit tenhle film vůbec není snadné. Na jedné straně ho lze označit za "bohapustou agitku" a na straně druhé se lze oprávněně rozplývat nad skvělými hereckými výkony, výbornou režií atp atd... K tomu prvnímu je nutné říci, že to vlastně ještě není klasická komunistická agitka a odráží spíš ještě náladu předchozího období "třetí republiky", kdy se na jedné straně vesele a nesmírně rozsáhle znárodňovalo, z pohraničí byli vyháněni, okrádáni a mnohdy i přímo vražděni Němci, lidové soudy šmahem odsuzovaly k smrti domnělé i skutečné zločince, zatímco jiní váleční zločinci zůstávali bezpečně nepotrestáni, ale na druhou stranu to zároveň ještě nebyla komunistická totalita, spíš něco jako dosti okleštěná demokracie s mnoha "specifickými prvky". Že film odráží navzdory roku vzniku přesně tuhle dobu dobře ukazují zobrazované "předúnorové" reálie. Ostatně i dle mezititulků uváděných v úvodu se má zjevně odehrávat v létě roku 1947. Hlavním "agitačním cílem" zde také není primární budování socialismu, netepou se zde "kapitalistické zlořády", pouze se horuje pro dosídlování pohraničí, které je zde v rozporu s realitou líčeno neskutečně nekonfliktním a idylickým způsobem. Prakticky jediné s čím je zde nutné bojovat je déšť. Nejsou tu "zlatokopové" odvážející z domků "po Němcích" cokoliv trochu cennějšího, nejsou tu rozhodně ne idylické vztahy jež dosidlování pohraničí přinášelo, příliš se tu nezmiňují ani obrovské problémy se zásobováním atp atd. Jen tak na okraj je asi třeba říci, že roku 1946 na mnoha místech vskutku neměl obilí kdo sklidit, neboť starousedlíci kteří je ještě na podzim roku 1945 či v brzkém jaře 1946 zaseli se v létě 1946 už tísnili v mnoha uprchlických táborech v Německu, případně v Rakousku. Na sklízení tohoto obilí byla opravdu nasazena armáda, navzdory tomu se ovšem v žádném případě nepodařilo sklidit všechno a na mnoha místech zralé obilí prostě uschlo a shnilo na polích. A to byl jen drobný úvod k tomu, jakou neskutečnou devastaci tyhle vysídlené oblasti prodělaly v následujících desetiletích... Pokud zůstaneme u té druhé, podstatně příjemnější stránky věci, Saša Rašilov je v roli přepracovaného úředníka vskutku k zulíbání a i ostatní herecké výkony jsou naprosto skvělé. Také Machova režie je výborná a film obecně svou vysokou řemeslnou úrovní navazuje na to nejlepší z Prvorepublikové (a protektorátní) kinematografie... Celkový dojem: 80% Nad barvotiskovou agitkovitostí je ovšem při tom nutné "poněkud" přivřít oči. Realita vysídleného pohraničí byla odlišná doslova o 180°... Zajímavé komentáře: Zloděj kol, Radek99 (25.05.2018)

Táta jako obrovský cholerik a nervóza. Až je to přehnané i na komedii. Lehce znuděný Hrušínský asi naštvaný za vedlejší roličku. Mimořádně to zde sluší Aleně Kreuzmanové. Výborný Vrchota. Brigádnický terorismus družstevníků. Kdo se jim přichomejt na dohled, byl okamžitě poslán na brigádu. Dokonce na to bylo i nařízení..? No fuj tajbl. 60 % (28.12.2020)

Že mírně despotický? to zrovna... vždycky mě uplně štve jak kolem těch poválečných chlapů našlapují maminky i dětičky na špičkách a ani číst knihy se nesmí a nic... anebo patriarchát po česku. Myslím, že jiný než Rašilov tu být nemohl. Námět i obsazení sedí. Kdo se hodí na pole víc než vyžranej ouřada? A kdo musí být vyžrancem neohrabaným uřvaným? No Rašilov! (16.08.2015)

Poslední mohykán na dovolené - film, jenž proti svému předchůdci čelí výtkám za agitaci, která je však spíše pouze obecným poválečným (budovatelským) nadšením (v době dnešního neosobního, industrializovaného zemědělství těžko pochopitelným), symbolizovaným zálibou ve ♫ sborovém zpěvu. Dozvuk tradic filmové komedie 30.let. Věčné téma bytové otázky, estetika poválečného pohraničí, nenápadně kreativní Rašilov, brilantní Vrchota a přesvědčivé rodinné postavy. (08.12.2012)

Jedna z prvních komediálních agitek. Po Jindřichu Plachtovi (a jeho panu Novákovi) se také Saša Rašilov musel přizpůsobit nové době. Pan oficiál Tříška i samotná účast Rašilova jsou spíše jakýmsi kompromisem mezi dřívějšími veselohrami a socialistickými agitkami. Saša Rašilov moc filmových příležitostí neměl, a tak je vzácná každá příležitost vidět ho v akci. Rukávy se zde nevyhrnují až tak vysoko a celé to budování probíhá v únosné míře. Nebýt vtlačení vojáků do příběhu a hudební soutěže na konci filmu, neměl bych v zásadě, co namítnout. (17.11.2003)