Rodinné trampoty oficiála Tříšky

Táta jako obrovský cholerik a nervóza. Až je to přehnané i na komedii. Lehce znuděný Hrušínský asi naštvaný za vedlejší roličku. Mimořádně to zde sluší Aleně Kreuzmanové. Výborný Vrchota. Brigádnický terorismus družstevníků. Kdo se jim přichomejt na dohled, byl okamžitě poslán na brigádu. Dokonce na to bylo i nařízení..? No fuj tajbl. 60 % (28.12.2020)

Živit se jako úředník bylo, je a vždy bude o nervy. Když stále někdo přichází, stále něco chce a ono nic není, z toho by jednou zešílel snad každý. To se stalo i panu Třískovi pracujícího na bytovém úřadě. Křik a randál žadatelů o byt mu jednou tak narušilo psychickou odolnost, že mu vadil i zpěv pochodujících vojáků venku pod okny. Lékařská rada je vždy stejná. Chce to klid. Pan Tříška tedy popadne svoji početnou rodinu a vyjede na venkov. A o tom, jak si tam počíná právě vypráví tento snímek, který svým humorem a komediálním výkonem Saši Rašilova st. nestárne a pobaví i dnes. A beze studu lze tvrdit, že mnohé současné komedie z venkovského prostředí tomuto snímku nesahají ani po podrážky bot. Samozřejmě že se jedná o budovatelskou agitku, ale snímek je natočen tak senzačně, že se tento neduh zcela vytrácí. Nakonec, dnešní mladá generace již na tom onu agitku nepozná, takže je snímek naprosto neškodný. Venkovský vzduch a lidská angažovanost na diváka doslova dýchá a vytváří příjemný pocit spokojenosti. Snímek je svěží, má skvělou atmosféru a dobového venkovského ducha. Je to zkrátka film, který pohladí. (29.09.2019)

I přes budovatelsky zaměřenou pointu je film Rodinné trampoty oficiála Tříšky už takovou tradiční československou komedií. Při sledování mi nevrtá hlavou, proč tomu tak je a možná z toho důvodu se u filmu často a ráda zasměji. Saša Rašilov mrzutého úředníka hraje tak věrohodně, že mu to snad každý musí věřit.                       Ze snímku čiší venkovská nálada, vůně sena a čerstvý vzduch, což rozhodně také přidává na jeho přesvědčivosti. Rovněž prohlašuji za úspěšné hudební vsuvky. Bez nich by filmu přeci jen něco chybělo… (24.05.2021)

Jedna z prvních komediálních agitek. Po Jindřichu Plachtovi (a jeho panu Novákovi) se také Saša Rašilov musel přizpůsobit nové době. Pan oficiál Tříška i samotná účast Rašilova jsou spíše jakýmsi kompromisem mezi dřívějšími veselohrami a socialistickými agitkami. Saša Rašilov moc filmových příležitostí neměl, a tak je vzácná každá příležitost vidět ho v akci. Rukávy se zde nevyhrnují až tak vysoko a celé to budování probíhá v únosné míře. Nebýt vtlačení vojáků do příběhu a hudební soutěže na konci filmu, neměl bych v zásadě, co namítnout. (17.11.2003)

Hodnotit tenhle film vůbec není snadné. Na jedné straně ho lze označit za "bohapustou agitku" a na straně druhé se lze oprávněně rozplývat nad skvělými hereckými výkony, výbornou režií atp atd... K tomu prvnímu je nutné říci, že to vlastně ještě není klasická komunistická agitka a odráží spíš ještě náladu předchozího období "třetí republiky", kdy se na jedné straně vesele a nesmírně rozsáhle znárodňovalo, z pohraničí byli vyháněni, okrádáni a mnohdy i přímo vražděni Němci, lidové soudy šmahem odsuzovaly k smrti domnělé i skutečné zločince, zatímco jiní váleční zločinci zůstávali bezpečně nepotrestáni, ale na druhou stranu to zároveň ještě nebyla komunistická totalita, spíš něco jako dosti okleštěná demokracie s mnoha "specifickými prvky". Že film odráží navzdory roku vzniku přesně tuhle dobu dobře ukazují zobrazované "předúnorové" reálie. Ostatně i dle mezititulků uváděných v úvodu se má zjevně odehrávat v létě roku 1947. Hlavním "agitačním cílem" zde také není primární budování socialismu, netepou se zde "kapitalistické zlořády", pouze se horuje pro dosídlování pohraničí, které je zde v rozporu s realitou líčeno neskutečně nekonfliktním a idylickým způsobem. Prakticky jediné s čím je zde nutné bojovat je déšť. Nejsou tu "zlatokopové" odvážející z domků "po Němcích" cokoliv trochu cennějšího, nejsou tu rozhodně ne idylické vztahy jež dosidlování pohraničí přinášelo, příliš se tu nezmiňují ani obrovské problémy se zásobováním atp atd. Jen tak na okraj je asi třeba říci, že roku 1946 na mnoha místech vskutku neměl obilí kdo sklidit, neboť starousedlíci kteří je ještě na podzim roku 1945 či v brzkém jaře 1946 zaseli se v létě 1946 už tísnili v mnoha uprchlických táborech v Německu, případně v Rakousku. Na sklízení tohoto obilí byla opravdu nasazena armáda, navzdory tomu se ovšem v žádném případě nepodařilo sklidit všechno a na mnoha místech zralé obilí prostě uschlo a shnilo na polích. A to byl jen drobný úvod k tomu, jakou neskutečnou devastaci tyhle vysídlené oblasti prodělaly v následujících desetiletích... Pokud zůstaneme u té druhé, podstatně příjemnější stránky věci, Saša Rašilov je v roli přepracovaného úředníka vskutku k zulíbání a i ostatní herecké výkony jsou naprosto skvělé. Také Machova režie je výborná a film obecně svou vysokou řemeslnou úrovní navazuje na to nejlepší z Prvorepublikové (a protektorátní) kinematografie... Celkový dojem: 80% Nad barvotiskovou agitkovitostí je ovšem při tom nutné "poněkud" přivřít oči. Realita vysídleného pohraničí byla odlišná doslova o 180°... Zajímavé komentáře: Zloděj kol, Radek99 (25.05.2018)