Magický Činoherní klub

Při sledování jmen těch hereckých veličin člověk jen lituje, že neměl možnost vidět je naživo... (29.09.2015)

Už jenom slyšet vyprávět a vzpomínat divadelní kapacity z Činoheráku (v rámci jeho vzniku a vývoje) je zážitek. Dokumentu ovšem chybí konzistentnost a postrádá autorský punc. Účinkující sedí a mluví a vzápětí další a další, mezitím fotky a útržky záznamů z představení, to je vše. (28.08.2024)

Zajímavé, záslužné ale na můj vkus příliš fragmentované... (29.10.2015)

Já tady hned na začátku musím podtrhnout slova Chrysoprase, protože jestli něčeho fakt hrozně lituju, že nebudu mít nikdy šanci vidět jednu, dvě herecký generace zpátky a při tech prvních dílech to byla má hlavní myšlenka, protože ty jména, ukázky inscenací, jeden emotivní dialog Pepy Abrháma směrem na pana Somra, to jsem si pustil třikrát. Co díl to trošku jiné období, nemá to až takovou kontinuitu z hlediska třeba příchodů a odchodů tvůrců, samozřejmě vyjma normalizace. Předposlední díl mám taky v hlavě, protože ta historka z Dubčekem, která sice nesouvisela s ČK, ale přesně si říkám, co pánové z "činoherňáku". že 17.11. 89 byla dobře připravená fraška ze strany komoušů viz prognosťák. No nic, to jsem odbočil od něčeho tak krásnýho jako je historie ČK a ta fakt stojí za to. Ježiši co bych dal za to, vidět třeba Petra Čepka. (24.08.2019)

Samozřejmě vysoce záslužné, nicméně ve srovnání s dokumenty věnovanými divadlům Vinohradskému a V Dlouhé docela pokulhává. Jedná se spíše o subjektivní sled dojmů a hovořících hlav, bez širšího kontextu a ukotvení. I tak je to bezpochyby velmi cenné, ale fenomén tohoto divadla by si zasloužil víc a podrobněji (což v souvislosti s šesti díly zní dost absurdně, ale je to tak). (31.07.2022)