Ze soboty na neděli

Jednoduchý příběh ve strhujícím podání, které přímo voní tím okouzlením ze zvuku a příležitostí vyhrát si při jeho kombinování s obrazem a při natáčení vůbec. Je to sice strašlivé klišé, ale tenhle film opravdu téměř nezestárl a je možná paradoxně modernější než řada těch, které vznikly v letech a desetiletích následujících. Úžasná hudba Jaroslava Ježka. (19.11.2016)

–Vy nemáte ani škraloup… –Ne, já nerada. Vskutku zvukový film. Zvuky pomahají s orientací a zároveň přispívají k dezorientaci nás i postav. Zvuky a ruchy prozrazují, co se ve scéně děje, hudba (diegetická i nediegetická) zas udává její náladu. Kromě prostředí bohužel promlouvají také osoby do něj zasazené. Hlášky vynikají zejména důkladností, s jakou popírají slovo „duchaplnost“. Machatý s Nezvalem by dnes mohli psát dialogy pornofilmů. 80% (31.08.2010)

Po skvělém Erotikonu nepochopitelné zklamání. Stejně jako na klasice Vrah mezi námi, lze dobře ilustrovat, že Machatý ještě se zvukem neumí nakládat. Veškeré dialogy se dělí pouze do tří kategorií: banální, zbytečné a opakující se. Z tolik vychvalovaných zvukových efektů (Ježkova píseň, rozhlas) ční samoúčelnost a ukazují pouze naivní nadšení z počátků zvukové éry. To vše je ale, když ne pochopitelné, alespoň omluvitelné. Smutnější ovšem je, jak rychle se vytratila obrazová kvalita, která vyzdvihovala Erotikon nad soudobou produkci. Osvětlení je tristní, zajímavých záběrů a prvků avantgardní kinematografie znatelně ubylo. Zůstal jen příběh z červené knihovny. (07.08.2011)

Proč je tenhle film tak málo slavný a tvoří dnes v Machatého filmové kariéře jen nedůležitou výplň mezi Erotikonem a Extází? Nad jeho vznikem stály tři velké sudičky: scénář - Vítězslav Nezval, režie - Gustav Machatý, hudba - Jaroslav Ježek. (Dalo by se říci, že se tu sešli nejgeniálnější český básník, skladatel a režisér). Výsledek není není vysloveně špatný, ale zároveň není tak "geniální" , jak by se podle těchto předpokladů očekávalo. Odpověď je zřejmě v tom, že ikdyž téma scénáře bylo šité Machatému na míru (souvislost s Erotikonem i Extázi je zřejmá), on byl jako režisér básníkem obrazu a slovo mu ve filmu spíše překáželo. Jeho spolupráce s Nezvalem byla proto kontraproduktivní. V rámci prvorepublikových komedií zůstává tento film přesto zajímavým experimentem, který se snaží o závažnější a civilnější výpověď. (12.06.2004)

Vynikající psychologické drámo s nadčasovou režií, výjimečným, civilním herectvím a nezbytnou dávkou romance. Zde ovšem nejde o klasickou prvorepublikovou lásku synáčka pana továrníka a chudé slečny s vizáží modelky, ale o (ne)příjemnou autentičnost, kterou si lze nejlépe užít v poslední otevřené ranní kavárně, plné dobových flamendrů, mezi nimiž se potácí i jeden typograf, vracející se z práce a promoklá slečna (Magda Maděrová úžasná), jež právě pochopila, v jakém morálním bahně se nachází. Vše podpořeno krásnými skladbami. Technické nedostatky a lehce přeromantizovaný závěr nechám bez povšimnutí. (09.09.2016)