Mrtví neumírají

První polovina moc fajn, taková mimózní atmosférická konverzačka z amerického zapadákova. Fajn charaktery, a náběh na poctivý artový bizár. Jenže pak se něco stane. Nebo naopak se nic nestane. A všechno se začne točit v kruhu a přestane to kamkoliv směřovat. Je to strašná škoda. Ale jak jsem tomu moc fandil, tak jsem nakonec dokoukal celý malátný a bylo mi to tak nějak jedno... (16.10.2020)

Ani veškerá má láska k Adamovi, Tildě, Billovi a Calebovi (a že to je sečteno podtrženo hodně lásky) nemůže pohřbít ten nepříjemný pocit, že když je film za půlkou svojí stopáže a ještě ani neskončila expozice, tak že něco musí být fundamentálně špatně. Na první pohled to působí, jako kdyby se parta docela chytrých kamarádů, ovšem bez filmového vzdělání, rozhodla jen tak pro vlastní potěšení natočit zombie flák. Všechno by tomu odpovídalo: společenská kritika/satira, bourání čtvrté stěny, občasně velmi povedené vtípky, mnohokrát se opakující repliky, hafo hluchých míst, jednotlivé záběry na sebe nenavazují světlem a počasím... Jenže pak si začnu říkat, že lidi jako Jarmusch přece nedělají "chyby" a mnoho hodin strávím přemýšlením, jestli je to myšleno naschvál, že úvodní scény jsou utopené v mlze a hned v následujících záběrech odehrávajících se ve stejnou dobu na stejném místě svítí slunce a po mlze ani stopy, a potom že možná vyjeli z té mlhy někam jinam, ale co tam vůbec dělala ranní mlha, když postavy říkají, že už je večer, a potom si vzpomenu, že film je vlastně o konci světa a kočky žijou se psama a počasí a noc a den nefungují, sakra, už mě asi zase nachytali, že bych o tom neměla tolik přemýšlet a tím přemýšlením právě dokazuji, že jsem ve skutečnosti HLUPÁK?!? Když nechá svou postavu říct "no jo, ti hipsteři a jejich ironie", tak moje okamžitá první myšlenka je, že bych se měla urazit, potom že přece nejsem žádný hipster, potom, že vlastně jsem, ale doopravdy, ironicky, potom že takovýhle děda by dle mojí zkušenosti vůbec nevěděl, že se dneska děckám říká hipsteři, potom, že bych si měla pořídit smysl pro humor, a potom si vzpomenu na Adama Drivera v malém autíčku, hehe. A potom na první větu tohoto komentáře. No asi o tom filmu budu muset ještě kontemplovat. -"He only gave me our scenes." (27.09.2019)

Geniální. Jednoduše fakt geniální a je mi docela líto všech, kteří na Jarmuschovu hru nepřistoupili a nebavili se taky. Mrtví neumírají, a to je nutné si uvědomit, není standardní parodií na zombie horory, případně parodií a svébytným filmem zároveň (jako senzační Shaun of the Dead). Tenhle film je čímsi jako metaparodií na špatné zombie filmy. A protože jich je dost, je z čeho brát... Počínaje příšernou titulní odrhovačkou, která hraje všude, protože přece "je to ústřední song filmu", po schválně toporné herectví jinak špičkových herců, naprosto geniálně idiotské dialogy opakující stejné vtipy (a že humor je řádně suchý, suchý jak bondovské martini - líp by ten koktejl nenamíchali ani sami Britové), trocha ekologie, ale ne nějak přehnaně, vlastně taky slouží skvělým fórům o přemoudřelých dětech v (nejen) zombie filmech. A čím víc děj postupuje, tím jsou režisérovy nápady ujetější a ujetější a pořád to graduje, takže ve chvíli, kdy se herci na plátně baví o tom, kdo četl kolik ze scénáře a že "Jim je kokot", může se zdát že dál to jít nemůže. Ale Jarmusch dokazuje, že může, jak vzápětí dokáže Tilda Swintonová. Když je řeč o hercích a jejich mimořádně špatných výkonech, strašně mě mrzí, že je stopáž tak krátká, protože kromě Billa Murraye a Adama Drivera mají všichni spíš jen štěky. Což je škoda - každá postava by si zasloužila mnohem větší prostor, ať už Selena Gomezová s Austinem Butlerem (moc mě potěšilo, jak oba dopadli, moc), rozkošnej rasista Steve Buscemi (Make America white again!) nebo shledání po letech s Dannym Gloverem... Jim Jarmusch mi tímhle filmem letos připravil připravil jeden z nejsilnějších kinozážitků, který dokázal trumfnout už jen Tarantino. (20.09.2019)

Mrtví neumírají je "komedie", u které jsem se ani jednou nezasmál a horor, který neděsil/nelekal ani v jediné scéně. Tento film je plný zvučných hereckých jmen a to je vše. Jima Jarmusche nemusím a nerozumím mu, ale zombie tématika mě lákala. No měl jsem si raději znovu pustit klasiku jako je Soumrak mrtvých nebo první díl Zombielandu a netrápit se tímto 103minutovým kýblem nudy. (06.03.2020)

Méně by sice v obou případech bylo více, přesto dík za jejich komentáře JitceCardové a zvláště Psici, u níž jsem přece tušil, že přidat si ji do oblbenců jednou musí vydat ovoce. Je náhoda, že z 20 komentářů na první stránce (z toho 6 lidí z mé topky) dokázaly nejnovější Jarmuschův film v různých (nebo aspoň některých) aspektech náležitě pochopit, nazřít, prožít a zhodnotit toliko dvě ze tří žen? Že pouze v nich tento film něco vyvolává a pouze ony (resp. alespoň jedna z nich) jsou schopny rozvité myšlenky o jeho stavbě? Je náhoda, že jeden z nejkvalitnějších zdejších příspěvků je od POMO, přestože se celkem neliší od ostatních jeho komentářů kuloárového znalce, které čítám, abych se měl čemu vysmát? Z ostatních takový Matty si je alespoň jaksi vědom, oč v The dead dont die jde, zatímco Radkovi 99 "ekologický podtext a pár filmových odkazů je tedy dost málo" a neuspokojený konzument Enšpígl jen ultimátně dokazuje fatální beznadějnost svého zaobírání se filmy vůbec. K vlastnímu komentáři se doufám dostanu (po opakovaném zhlédnutí) do konce tohoto měsíce. Nic objevného nečekejte, ale alespoň na vztah mezi Dead Man, Only Lovers Left Alive a tímto filmem bychom se podívat měli. (Jo a tu třetí komentující ženu upozorňuji, že jsem si Tildu po tomto filmu definitivně zařadil do topky místo Věry Křesadlové.) (19.09.2019)