Pevnost

Koukám, že s uvedením v televizi je hodnocení tohoto filmu pořádně rozporuplné. Tak se pokusím vyjádřit i já a doufám, že mi odpustíte i ty drobné spoilery, kterých se v příštích chvílích dopustím. Bez nich to nejspíš nepůjde. "Pevnost" je osmdesátková béčková šílenost o níž nevím co si mám myslet. Tak napřed začátek - do zapadlé Transylvánské vesnice přijíždějí vojáci wehrmachtu vedení charismatickým Jürgenem Prochnowem - zajímavě se budující atmosféra dává tušit docela slušný thriller. Prochnow do své postavy perfektně sedne a působí naprosto přesvědčivě. Tajemné úmrtí dvou vojáků bohužel zbytečně zahalené do temnoty, nejspíš aby divák neprokoukl ty nedokonalé triky. Zásadní zlom přichází ve chvíli, kdy přijíždí SS a v jejich čele pekelně zlý a démonický Gabriel Byrne. Kdykoli je na obrazovce, je postaráno o dokonalý zážitek. Židovský vědec se svou dcerou dávají ději nový rozměr a tajemno spolu s fantasknem nabývá na intenzitě. Jenom když vstoupil na scénu Scott Glenn, který prakticky nemá vůbec co hrát, dostal jsem se do rozpaků. V titulcích je uveden jako první a přitom hraje postavu, která se mi jevila jako zbytečná. Ostrá hádka mezi Německými veliteli, hnusný výstřel zezadu, pekelné zadostiučinění na majorovi SS...a teď to mělo skončit. Citadela se zřítit, přeživší uprchnout a šmidra. Přichází však souboj Scotta Glenna s nadpozemskou silou, který jsem skoro nepobral a po trikové stránce je opravdu mizerný. No, tak teď nějaké resumé. V žádném případě mi není jasné, do jakéhu žánru bych "Pevnost" zařadil. Horor? Fantasy? Sci-fi? Válečný? Je to podívaná, která jistě nesedne každému a podle toho vypadá i zdejší hodnocení. I když jsem z toho hodně na rozpacích, kvůli závěru, který je totálním úletem, to nebudu zatracovat. A nebudu ani psát, že se mi film nelíbil, když opak je pravdou. Zábavné osmdesátkové béčko s absolutně šílenou (tentokrát v pozitivním slova smyslu) hudbou skupiny Tangerine Dream. Klidně si někdy dám repete. 50%. (03.05.2009)

„Budu volný,“ objevilo se napsané na pevnosti v jazyku, který je už 500 let mrtvý. V okupovaném Rumunsku brání nacističtí vojáci tajemnou tvrz a vypustí prastaré zlo, které zabíjí. Zkázu může zastavit jen židovský vědec se svou dcerou. A Michaelu Mannovi tahle velmi zvláštní látka na pár let zbrzdila filmový rozjezd. Alegorie, která prý trvala podstatně déle, ovšem doplatila na studiový sestřih (což asi výsledku ublížilo), má několik známých hereckých jmen, mysteriózní atmosféru, pološílenou hudbu a až primitivní efekty. Dnes legendární tvůrce se poté vrátil do televize, vymyslel veleúspěšný seriál Miami Vice, a čekal, až přijde látka, díky které se vrátí na stříbrné plátno. Tohle byl ale přešlap. (19.12.2020)

Z tohoto snímku mám upřímně řečeno velmi rozporuplné pocity. Téměř to na mne působí tak, že jsem až příliš zhýčkaný moderními horory, jenže chyba nakonec bude asi někde jinde. Filmu se nedá upřít bezvadná atmosféra a dokonalá hudba, která provází většinu důležitých dějových momentů v tomto klasickém poctivém béčkovém příběhu. Párkrát mi také přeběhl mráz po zádech, jenže tímto veškerý výčet kladných vlastností Pevnosti končí. To, čím jsem trpěl nejvíc, byla i navzdory slušně budovanému napětí neskutečná nuda. Mann se očividně moc nepřetrhl, protože jsem se několikrát přistihl při otázce, kdy film skončí. Herecké výkony taktéž nikterak neoslnily, šlo veskrze o mírně nadprůměrné snažení. Abych to shrnul, tak tento horor je sice pěkný na pohled a na poslech, ale jinak je to docela trýznivých devadesát minut. Úplně normální béčko z osmdesátek. (04.05.2009)

Jeden z prvních filmů Michaela Manna a už svým způsobem zajímavý počin. Bohuže Mann l k zajímavé látce zapomněl přidat nejen poutavější a lépe naznačený příběh, ale také hororovou atmosféru, která se nějak vytratila (za což můžou také z části autoři hudby Tangerine Dreams, jejichž elektronická hudba působí např v závěru skvěle, ale jinde opravdu tragicky.... oni nejsou zrovna ideální pro tvorbu filmové muziky). Zapůsobí však herecká sestava, která mohla být využita mnohem lépe, ale ani scénář nedává dostatek prostoru pro jednotlivé postavy. Co si tedy lze z Pevnosti odnést? Těžko říci, ale i chvílemi nepatřičná hudba od TD má prostě svou sílu a je hodně silným prvkem filmu (trochu mi přijde, že film byl natočený pro hudbu a ne hudba pro film...). V neposlední řadě si zde Mann zkusil práci s efekty, ke kterým se prakticky již nevrátil (což je dobře) a pravděpodobně už zde začal nacházet svou správnou cestu do filmové historie... (05.05.2009)

„Budeme pokračovať dokedy partizáni neprestanú. Alebo kým sa nám neminú dedinčania.“ Filmová Pevnosť sa mi páčila napriek tomu, že knižku F.P. Wilsona som čítal a nebola zlá, ale na 4* nemá. K filmovej verzii hororu o nacistoch v rumunskej pevnosti napadnutých upírom pristupoval s otrávením. O to viac ma prekvapila pôsobivá atmosféra, ktorá na mňa padla počas úvodných titulkov. Snímka po stránke kamery a výpravy pôsobí moderne, na zem ma však bleskovo vrátili zostarnuté CGI. Našťastie ich nie je veľa a režisér sa sústreďuje radšej na príbeh, atmosféru a herecké výkony (najmä Jürgen Prochnow a Gabriel Byrne, Ian McKellen je otravný). Koniec filmu šumí do prázdna, miestami sa atmosféra stavia na úkor zápletky (čo tiež nie je dobre) a tempo raz za čas stagnuje. Napriek tomu si film s prižmúreným okom zaslúži i štvrtú hviezdu. Srandou je, že Mann o tri roky neskôr režíroval lecterovku LOVEC ĽUDÍ a päť rokov po ňom Jonathan Demme natočil pokračovanie MLČANIE JAHNIAT, v ktorom hral Jacka Crawforda Scott Glenn, predstaviteľ tajomného „Strážcu“ z Mannovej PEVNOSTI. (03.05.2009)