Zloděj

Drsňák Frank přes den prodává auta a po nocích bílí sejfy. Na svou poslední práci si však vybere špatného zaměstnavatele a plánovaná světlá budoucnost musí jít stranou. Mannův styl kriminálek s důrazem na psychologii postav je nezaměnitelný a zde tolik kritizovaná syntezátorová hudba zcela zapadá do koloritu "80´s“. Caan přesvědčivý a ani ho nemusel dabovat Jirka Bartoška. (15.10.2008)

„Oldschool je (někdy) zatraceně fajn a sexy :-) Jó to byly „staré dobré (Mannovi) časy“, kdy Michael ještě neexperimentoval s digitální kamerou a vše sázel na jednu kartu v podobě umně vystavěné teskné atmosféry s důrazem na propracovanou a následně rozkrytou psychologii ústřední(ch) postav(y) (viz Manhunter, Heat..). Když měl navíc k sobě po ruce ještě takový (ne)opracovaný klenot, jakým tehdy bezesporu byl (v nejlepších letech a formě) hrající J. Caan coby životem otřískaný (unavený s touhou usadit se a založit rodinu) profesionální zloděj šperků Frank, dostávající se však (po kývnutí na poslední velkou prácičku) čím dál tím těsněji do kleští mezi zkorumpovanou (chicagskou) policii a místní organizovaný zločin vedený mafiánem Leem (R. Prosky) je na nevšední zážitek zaděláno. A věřte, že kořist zahnaná do kouta umí vystrčit drápky a následně pořádně (smrtelně) kousnout, stejně jako vás J. Caan nenechá ani na okamžik na pochybách, že za sebou umí (bez pohnutí brvou) „pálit mosty“. Přičemž, pokud se vám do mysli vkradou myšlenky na určitou podobnost s pozdějším Mannovým majstrštykem HEAT, vězte, že nejde o podobnost čistě náhodnou. V neposlední řadě potěší (alespoň některé z nás :-) T. Weld (coby Frankova osudová žena Jessie). P.s. co se týče zdejších nářků nad syntetizátorovou hudbou, dotazy (stížnosti) obratem směřujte na uživ Gilmour93. Určitě vám to milerád „osvětlí“. Souhlas, k „80´s“ padne jako dětská prdelka na nočník. Ostatně své by k tomu měl(i) jistě co říci i J. Cameron resp. B. Fiedel. Napoprvé za (silné) 4*, napodruhé (i s přihlédnutím k závěrečnému stylovému finále, které jsem si musel ihned po závěrečných titulcích dopřát znovu a překonávající v mých očích „face to face“ (z) HEAT) - 91% Přičemž doporučuji podávat za deštivého večera s panákem tulamorky po ruce. (02.01.2013)

Kriminálka s jasnou výhodou být pilotní příštím velkým dílům různých autorů s největším přiblížením k Palmově Carlitově cestě, až na ten závěr pochopitelně. Právě ten byl nejzajímavější scénou dnes už poněkud přežitého filmu, i přes docela solidní hereckou sestavu (především Tuesday Weld), nic dalšího mě moc nezaujalo. Co bych nikdy vůči obvykle oblíbené 80tkové době neřekla, hrozně mi vadila příšerně otravná přehlušující nevkusná hudba. Vlastně mi úvodní scénou a svou intenzitou zkazila hned start a už se pak nedalo nic dělat, natož napravit. Škoda. Právě Mann je specialista na vkus v každém filmovém ohledu. (10.08.2013)

Ke scénáři bych měl místy dost velké výtky ( například co se týká loupeže ). Trochu nepropracovaný a taky bych se rád dozvěděl něco víc o některých vedlejších postavách. Kvůli částečné nevěrohodnosti jsem se nemohl do příběhu pořádně položit. Měl bych i technické výtky - kamera byla trochu rozostřená a špatná syntetizátorová hudba z filmu vyčuhovala a rušila. I Mannova režie mi připadala jako by se teprve zaučoval ( kamera, absence napětí ). Žádná pamětihodná scéna se nekoná. Viděl jsem Nelítostný souboj i Collateral a v tomto filmu se to objevuje také typické Mannovské obouruční držení pistole ( myslím že Tom Cruise má stejnou zbraň právě i v Collateralu ). (13.01.2005)

Je to dost kvalitní, ale celé to v širším kontextu prostě působí jako Mannova rozcvička pro mástrpísy Manhunter a Heat.. Na Manhuntera tady trénoval atmošku, práci s hudbou, artové hry s akcí... Na Heat zase trénoval vykreslování postavy profi lupiče.. jeho životní zásady, vztahy, přetlačovaní s policií .. udržení divákovy pozornosti i když se zrovna řeší technikálie.. atd... (23.10.2019)