Rodokmen krve

Španieli točia parádne psychologické drámy, ktoré svojim námetom a zápletkou dokážu zakaždým zaujať (teda väčšina). Čo sa týka El árbol de la sangre, tak musím uznať, že sa mi v tom trochu obtiažne orientovalo a miestami som sa v tom akosi strácal, vďaka čomu mi isto unikli aj určité súvislosti. Neviem či to bolo len mojim nedostatočným sústredením, alebo to skutočne bolo tak ťažko čitateľne, ale niekedy by predsa len neuškodila trochu väčšia priamočiarosť. Konceptovo bol však film kvalitný, herecké obsadenie príjemné a vizuál pôsobivý. Len škoda, že tej prekombinovanosti deju, ktorý to moc veru neuľahčil. 3* (31.03.2020)

Nemůžu si pomoct, ale Rodokmen krve na mě působí jako vzorová moderní červená knihovna. Tématicky to působí po přečtení popisku zajímavě, ale realita je někde úplně jinde. Ty příběhové výkruty šly totálně mimo mě, zbytečně moc sexu, zbytečně moc hádek, nějak jsem měl co dělat, abych to vůbec chtěl dokoukat. Technicky ale ok, i když sem tam přemýšlíte, co tou rádoby znějící epickou scénou bylo zamýšleno. Tak to ale asi ve Španělsku mají rádi. (10.06.2020)

Různé charaktery, různé milostné příběhy, které se navzájem doplňují.Ale stojí to dost duševní energie si dát příběhy dohromady. Příběh tří generací má sex, vraždu a užívání drog. Vhodné pro fanoušky Medema. Měl jsem občas pocit jako bych byl na nějakém příbuzenském setkání , kde se cizí lidé hádají o někom, koho neznám. (13.02.2020)

Marc a Rebecca přijíždějí na starou farmu, kde chtějí sepsat příběh jejich kontroverzních rodin. Chtějí napsat pravdu a ta bývá někdy velmi, velmi bolestná. Silný příběh, osudová setkání, spletité vztahy, náhody a v neposlední řadě láska, to je Medem jakého mám rád. Někdo může namítat, že je to překombinované a rozvleklé a lehce to zavání "PilcheroLindströmismem". Může být, ale mě to nevadí a za skvělý zážitek dávám plný počet hvězd. (11.12.2020)

Magický realismus v jeho nejúžasnější, nejpřístupnější a nejčistší podobě. Julio Medem je velký epický vyprávěč, geniální baskický režisér ze San Sebastianu, jenž mě uchvátil podobně jako před dvaceti lety se svým možná nejslavnějším filmem Sex a Lucía. Vyžaduje však divákovu naprostou soustředěnost, není možné polevit ani na pár vteřin, prolíná se tolik časových rovin, složitých vztahů mezi postavami, že nelze myslet na cokoli jiného. Střih se povedl na jedničku s hvězdičkou. Obecně mám pocit, že ve španělských filmech nemohou hrát herci a herečky, kteří nesplňují kritéria fyzické atraktivity, u Julia Medema je to vyhnáno možná až do extrému. Téměř jako by šlo o odkaz na Borise Viana a Zabte ošklivé! :-) (26.02.2024)