William Friedkin - bez cenzury

Velice poutavá dokumentární procházka tvorbou a tak trochu i životem osobitého nekonvenčního režiséra, s náhledem do často fascinujícího zákulisí nejzásadnějších filmů Williama Friedkina. Bylo radostí poslouchat úpřimnou zpověď režisérského mistra, který oplývá rovněž velmi osobitými názory i nebývalým smyslem pro humor a vtip. Snad jen to zvláštní skákání od jednoho tématu k druhému (a po čase ještě s opětovným návratům k tomu původnímu) narušovalo chronologii. *** Friedkin i tvůrce dokumentů se zde ale (záměrně?) vyhýbají i těch nejmenších zmínek o méně povedených a zapadlých režisérových filmech (včetně raných Friedkinových filmů z konce 60. let, které předcházely slavné Francouzské spojce). Stejně tak se mimo notoricky známý příběh propadáku Mzda strachu vyhýbá dokument i dalším režisérovým prohrám, mj. kauzy ohledně neslavného znovuuvedení Exorcisty a vzniku nového „režisérského“ sestřihu vzniklého proti vůli samotného Friedkina. Což mi přijde trochu škoda vzhledem k tomu, že dokument nese podtitul bez cenzury a člověk by očekával, že člověk uslyší něco víc v tomto směru i od samotného režiséra... Určitě jde za mě i tak o velice povedený dokument, přibližně toho typu, jaký bych si přál vidět o každém filmovém režisérovi, jenž mě svou tvorbou nějakým způsobem zaujal. (10.04.2021)

Friedkin patří k nejzajímavějším žijícím americkým filmařům, má na kontě několik velmi výrazných snímků (zvláště pak dvojici skvostných realistckých portrétů amerických velkoměst: The French Connection a To Live and Die in L. A.), ale samozřejmě i mnoho slabších, které se do dějin kinematografie nijak výrazně nezapsaly. To však nic nemění na tom, že Friedkin je skvělý vypravěč, je radost poslouchat jeho historky, názory na film, jeho uměleckost, filmové soutěže – a to vše pěkně bez servítků. A ten jeho dům! Přesně takový, jak si představuji, že by měl dům hollywoodského režiséra vypadat, plný rozličných artefaktů, starožitností, knih, uměleckých děl... jen škoda, že neukázal toho Corota... (02.09.2020)

Italským režisérem Francescem Zippelem ocenění velkého režiséra 70. let neuměleckým způsobem formou jeho lehce ironické výpovědi. Připomíná to dokument s Davidem Lynchem, tak ale mluví poutavě i o svém mládí a soukromém životě. Riedkin hovoří jen o svých filmech a jen jednou větou se zmíní o své,  jak jinak, bezvadné manželce. Friedkin jako Hollywoodský mistr s jeho filmy více uspěl než neuspěl. Jeho zpětný pohled působí trochu sebeoslavně. Ploše, uměle a bez života.  Ale jeho filmy jsou důležitou součástí filmové historie. Z Friedkinových postřehů se mi líbilo "etika se dá naučit jen přes náboženství", "všichni mají tajemství", "víte že když se některé věci řeknou nahlas, to kouzlo zmizí". Jsou režiséři, kteří točí až sto záběrů, aby mohli vybrat ten nejlepší. Friedkin kladl důraz na spontánnost a dělal jen jeden záběr. "Osmdesát procent filmu je casting" říká. (21.07.2022)

Velice oceňuji, že se dokument nesnaží jen o jakési brouzdání filmy pana režiséra. Nebojí se ukázat jeho názory, což je samozřejmě dáno především tím, že se je Friedkin nebojí nahlas říkat. Nepřekvapilo mě, že režisér neotřelých akčních filmů považuje za nejlepšího současného režiséra tu nejlepší režisérku akčních scén Katrhyn Bigelowovou. Damien Chazelle je však ve svých snímcích mnohem poetičtější, ale s Friedkinem ho vlastně spojuje touha po hledání nových způsobů vyjádření a to, že oba značně předběhli svoji dobu. Leč zpět k Friedkinovi. Vím, proč ho mám ráda jako režiséra, jeho perfekcionismus mě velice baví. Jeho humor a nadhled mě však baví neméně. (12.04.2021)

Když o nějakém režisérovi říkají F. F. Coppola, Quentin Tarantino nebo Wes Anderson, jak je výjimečný, něco na tom jistě bude, a William Friedkin takový určitě je. Tvůrce nejepšího hororu všech dob a jedné z nejlepších kriminálek se tu, rád věřím, ukazuje doopravdy takový, jaký je - jako sympaticky paličatý, zanícený tvůrce, kterému jde o autentičnost a který rád překvapuje až šokuje svými postupy nebo názory. "Úspěch má mnoho otců, ale neúspěch je sirotek." (09.09.2020)