Gwen

Jakožto zdejší hororový expert mohu s potěšením konstatovat, že mnou adorovaný folk horror subžánr prochází v posledních letech nebývalou renesancí, k čemuž podstatnou měrou přispělo i několik úchvatných debutů: R. Eggers (The Witch), L. Feigelfeld (Hagazussa) či E. Tammi (The Wind). Bylo tak jen otázkou času, kdy se tato vybraná společnost rozroste o další jméno. Ve výše uvedených hororech tvoří přírodní krajina silný estetický vizuální prvek, avšak William McGregor ji ve své vydařené prvotině povýšil na hybatele veškerého dění. Stává se zde hlavním původcem bezútěšné atmosféry, za což vděčíme perfektnímu zvukovému designu a bezpočtu dlouhých širokoúhlých záběrů. A vystupuje tu rovněž v roli činitele, jenž zásadním způsobem determinuje psychiku dospívající Gwen, z jejíž perspektivy je celý příběh vyprávěn. Není divu, že se velmi rychle ocitáme ve stejném stavu akutního diskomfortu, v jakém se po četných ranách osudu nachází i sama hrdinka. Závěrem dodávám, že Gwen klade na diváka mnohonásobně větší požadavky než běžná mainstreamová produkce a jako takový tedy rozhodně není určen laickému publiku. Ode mě si tento nadmíru povedený hororový debut vysloužil čtyři silnější hvězdy. (07.08.2019)

Kurnik, to je teď nějaká epidemie filmů „věřící rodina na farmě čelí zlu a Bůh je nechá na holičkách“? Navíc tohle, na rozdíl od Čarodějnice, NENÍ horor, to je sociální depresivní drama jak od Dickense (i když ten i v nuzných podmínkách dokázal najít pro své postavy něco milého a příjemného) o tom, jak chce těžební společnost farmu, a ženská se dvěma dětmi ji nechce prodat. A vlastně ani nevím proč, když jediným důvodem bylo udržet ji pro manžela, až se vrátí z války na Krymu SPOILER, SPOILER, a pak zjistíme, že umřel hned na začátku války. Je tu zajímavá krajina, nejspíše Severní Irsko, to nikdy nezklame. Ale opět multikulti jen dva prstíčky strčíme - je zde černošský doktor! (v době, kdy černoši sloužili Britům jako podřadní sluhové), a aby se neřeklo, jeden člověk v kostele má zrzavé vlasy. Rodina strádá, ale obě dcery jsou vyžrané jak čuníci - to nenašli tvůrci nějaké mladé herečky hubené jak lunt, abych jim to věřil? A celkově jsou charaktery jen černé a bílé, nic mezitím, dokonce i ten syn nijak nereaguje na zvěrstva svého otce (to dcera na smrt koně reaguje zase přehnaně), i když v kostele po dceři pokukoval a málem si od ní koupil svazek mrkví na trhu. Tak má nějaké city, nebo ne? Tyhlety agitky proti věřícím, zabalené do mysteriózního hávu, už mi vážně lezou krkem. Celé je to tak odtažité, že je mi závěrečná scéna a osudy těch lidí šumák. Ale ještě, že to netočil Bela Tarr, to by to trvalo tři hodiny. (08.11.2019)

Gwen je mým posledním hodnoceným a okomentovaným filmem v roce 2021. Tady bych byl opět opatrnější ze zaškatulkováním tohohle filmu do žánru horor. Spíš jde o psychologický drama s atmosférou hustou tak, že by se dala krájet. Většinou nesouhlasím s hodnocením a komentáři zdejšího hororovýho experta (alespoň on si to o sobě myslí) Psychora ale musím říct, že tentokrát to celkem vystihl a výjimečně s ním souhlasím. (31.12.2021)

Tajemná chmurná předzvěst nadpřirozeného příběhu, ale žánrově je to spíš forma než obsah. Když už se McGregorovi nepodařilo udržet moji pozornost stále je to alespoň atmosférické. Náladu vytváří "něco je ve vzduchu". Film vypadá jako a zní jako elegantní strašidelný gotický horor, ale je více historický a reálný. Není to sociální realismus jak se může zdát, ale takové spíš pobouření nad dějem. V Snowdonia národním parku v severním Walesu jsem byl na kurzu letos týden v únoru. Celý týden až na půl dne nepřestalo pršet a foukat vítr. Místní vesničané zakazují před dětmi ukazovat láhev alkoholu v obavě , aby nepropukl všeobecný alkoholismus. Tento věčně zamlžený národní park je opravdu jak z hororu, protože už v minulých staletích zde byly vykáceny veškeré stromy , tak jako v celé Anglii. Ale nedám dopustit na místní výbornou kuchyni. (01.04.2020)

Spomedzi literárnych žánrov by tomuto dielu najlepšie zodpovedala balada. Pochmúrna sociálna balada, v ktorej chudobnému aj z hrnca vykypí. Smrť je priam hmatateľne prítomná a javí sa v krehkej existencii matky a dvoch dcér vlastne jedinou istotou. Chce to obrovskú silu, neprepadnúť zúfalstvu. Psychológia ako veda je ešte len v plienkach a v dobe všeobecnej pauperizácie spoločnosti by aj tak nebolo v jej silách všetkým pomôcť. Nízke hodnotenie je mi záhadou a ide zrejme na vrub toho, že ľudia od filmu očakávali horor. Horor to však nie je, jedine ak by sme za horor považovali celkovú ľudskú existenciu. (22.12.2019)