Smrtonosná past

Skutečnost, že americký filmový průmysl vedou židé, cenzuru katolíci a diváci jsou protestanti, ukazuje na tamní mimořádnou spolupráci: jedněm jdou do kapsy výdělky, druzí zajistí odstřiháním závadností návštěvnost a třetí se přijdou poveselit do kina. Nestojí právě na tomto velký trik Hollywoodu, o němž vypráví první Smrtonosná past? Na elementární úrovni ten film můžeme samozřejmě číst jako příběh o newyorském policajtovi, který vystřílí bandu teroristů, ale vedle toho tu máme i příběh o nacistovi Gruberovi, kterého přivábila do mrakodrapu chuť nastřádaných židovských peněz. Gruber se svými německými pohůnky představuje cosi jako relikt, který se nepodařilo chytit spojeneckým oddílům před Norimberskými procesy. Jestliže měl Goebbels za nacistického Německa na starost vnitřní Německo a Hitler válku, pak tady zajišťuje analogicky PR-ko dekadentní aristokrat s pokřiveným světonázorem Gruber a válku jeho pochopové určení na špinavou práci. Co je ovšem klíčové a co si uvědomil Marlon Brando, židé a představitelé mocné židovské lobby, kteří kontrolují a vládnou Hollywoodu, si dávají dobrý pozor, aby ve filmech nebyli nikdy zobrazováni negativně a už vůbec ne jako loutkáři hýbající světovou šachovnicí, a proto jsou v první Smrtonosné pasti filmu vydávány za Japonce, konkrétně za japonskou finanční společnost Nakatomi sídlící v moderním mrakodrapu v centru L.A. Podobná cenzura proběhla mimochodem v Německu, kde jména jako Karl a Hans, ale i Fritz, Kristoff nebo Heinrich nahradily jejich anglické ekvivalenty. Kdo je pak ale Willis, který nám v triádě teroristé-oběti-zachránce chybí? Willis je nejspíš novodobá kombinace Abraháma, Mojžíše a krále Davida v jednom. Prostě Superman, sám velký Jahve, který se zjevil, aby po Egyptu, Asýrii, Babylonu, Římu opět vysekal židy z problémů. Odsud chápeme i původ slavného výroku Johna McClanea o krůtě a obyčejným vánočním stromečku, kterým odkazuje k šábesu (židé Vánoce neslaví, to je další kamufláž pro západní křesťanské publikum), kdy by se mělo v klidu odpočívat, jenže on musí lízt v nějaký blbý rouře. Podobný výrok známe z Biga Lebowskiho, který rovněž o šábesu nekoulí. Jenže záchrana lidských životů je přece jen něco jiného než kuželky. (08.09.2011)

Ani po mnoha letech mě nepřestane udivovat sofistikovanost této nesmrtelné klasiky. Osmdesátkové akce s nadliskými hrdiny, přepálenými zápletkami a nereálnou akcí jsou daleko, daleko za skvostem jménem Die Hard. Divák jakoby očima hlavní postavy poznává složitost situace pěkně postupně, pevně drží krok s jeho uvažováním a logikou, dostává se mu pod kůži... Díky režisérskému smyslu pro detail, velice vhodnému hudebnímu doprovodu a samozřejmě charismatickému Willisovi se jakoby sami ocitáme přímo v akci. Film se nemusí hnát za hromadami mrtvých, plížení se v chodbách a postupné potahování teroristů za ocásek, byť jejich plán je také pekelně promyšlený, dokáže předčit napětí a intenzitu kdejaké přestřelky. 9/10 (09.07.2008)

Klasika akčního žánru. Ani v nejmenším geniální, nicméně fakt, že byla první se jí upřít v žádném případě nedá. I Willis jako hlavní hrdina byl v tu dobu něco nového a v podstatě definoval novou éru moderního akčního hrdiny. Od této chvíle už nebyla in sto tunová mašina s kulomety v obou rukou, která bez jediného škrábance likviduje tuny zloduchů. Začal být in hláškující sympaťák, jehož zbrklost ho nejednou stála nějakou tu kapku krve. Nelze nedodat, že v této době byl zřejmě režisér McTiernan pod vlivem nějakých omamných prostředků, protože později (specielně v současné době) točil už jen jednu sračku za druhou a ke kvalitě jeho prvních filmů se už pravděpodobně nikdy nedokáže vrátit ani po stránce formální, natožpak obsahové (žánrový průkopník). (20.04.2007)

"Na světě je 9 milionů teroristů a já zabiju zrovna toho, kterej má menší nohu než moje sestra." S pistolí v ruce, sarkasmem v ústech a dotěrností v genech se John McClane rozhodl překazit rafinovaný obchod poctivým teroristickým obchodníkům. Tak vítej, Johne, a veselé vánoce. Rád tě kdykoli znovu uvidím - třeba na letišti, v ulicích New Yorku, v kybernetickém neznámu nebo třeba v Černobylu. Všude nám bude fajn. (24.07.2011)

Klasika akčného žánru, kedy Hollywood ešte vedel točiť akčné filmy s nesmrteľným samurajom v hlavnej úlohe, ktorý je vždy v správny čas na správnom mieste, navyše sú preňho teroristi a iné podobné hrozby len čírymi hrozbami, na ktoré dokáže aj v okamihu potencionálnej smrti vychrliť príval humorných poznámok. John McClane je nezabudnuteľná postava, akčné kúsky sú vybrúsené, vianočná atmosféra to celé korunuje. Jednoducho klasika. (29.06.2010)