Americká krása

Pokaždé, když ten film vidím, připadá mi slabší... klouže po povrchu a hraje na efekt, ačkoliv se snaží vzbuzovat dojem, že vypráví o skutečných lidech, jsou jeho hrdinové spíš na jedno místo nahrnuté šablony (feťák, rebel, pozér, hysterická žena s krizí středního věku, chlap, co chytá druhou mízu) bez skutečných charakterů. (19.11.2004)

Nejspis nejlepsi debut vsech dob, jeden z nej filmu vsech dob a nejlepsi film Mendese. Filmu nemam co vytknout, i kdyz je vlastne jen o takove jedne rodince, tak ani na chvily nenudi, porad se neco deje a ja nemoh odtrhnout oci a bavil se od zacatku az do konce. Nejvetsi zasluhu na tom maj samozrejme herci. Mena Suvari i Thora Birch jsou super, Chris Cooper skvelej (i kdyz ma bohuzel malo prostoru), Anette Bening je vynikajici (mela taky dostat oscara). A pak je tu dokonaly Kevin Spacey, ktery nejspis predvadi zivotni vykon a po pravu dostal oscara. Na tak skvelem vysledku ma taky podil propracovany scenar, vynikajici kamera a skvela hudba. Tento film je ukazkou toho, ze drama muze bejt i komicke a zabavne. A i kdyz je to drama, tak jsem se hodnekrat zasmal. Prekvapilo me, ze ani s dabingem film nijak neztraci na sve pusobivosti, ale samozrejme original je original. Jeden z mych oblibenych filmu. (15.10.2005)

Film mého srdce. Negativa: žádná Pozitiva: úžasný scénář, přesná hudba i režie a samozřejmě výborní herci: hlavně Spacey můj oblíbenec, ale Beningová (měla dostat Oscara) a Birchová s Bentleyem. A mistrovský závěr - který kupodivu na mě díky komentáři působí spíše uklidňujícím dojmem než depresivním. I ten tančící pytlík mi opravdu přišel poetický. Jeden z nejzaslouženějších Oscarů za nejlepší film. (07.06.2003)

„You have no idea what I'm talking about, I'm sure. But don't worry... you will someday.“ Emoce vzbuzující hudba Newmana, voiceover mrtvého vypravěče, který si tak úspěšně převzaly Zoufalé manželky, precizní výkon sympatického losera Spaceyho a hlavně Chris Cooper, který v dalších letech jen dál potvrzuje, jaké herecké kvality se v něm skrývají. To vše v prvním režisérově pokusu o demýtizaci amerického snu schovaného za bílým plotem načančané zahrady, přes který nejsou vidět všechny ty ochladlé vztahy, vzájemná odcizení a kostlivci vedle nacistického nádobí ve skříních. Kdykoliv teď venku vidím poletovat sáček, nepřemýšlím o tom, za jak dlouho se ve volné přírodě rozloží, ale vzpomenu si na American Beauty a taky na to, že abyste poznali relativní krásu, musíte nejdříve zažít opravdový hnus. Citát z úvodu mého profilu tak sedí na Mendesův film jak prdel na hrnec. (01.09.2008)

Syntetická cesta do středu země jménem Předměstí. Nikdy jsem zcela nepochopila, proč na mě ten film působí tak mocně. Snad proto, že komediální i tragická strana mince se točí na té jediné správné hraně? Americká krása není zvrácená, jen má smutné kořeny, ze kterých roste rebelie s okvětními plátky růží rudých jako krev. Prosté vybočení z normálu a dálnice může na cestě ke svobodě spustit lavinu, která pohřbí vše neživé. Jak napsal Arthur Rimbaud: Já je někdo jiný...A Lester Burnham si to konečně připustil. (24.04.2007)