Reklama

Reklama

Lyrická komedie, natočená režisérem Jiřím Menzelem v roce 1980 podle proslulé stejnojmenné novely Bohumila Hrabala těží především ze spisovatelovy bohaté poetické obrazotvornosti, která v tomto případě vyvěrá ze vzpomínek na poklidný život v městečku, kde byl jeho otec správcem pivovaru. Sled humorně laděných epizod spojených hlavními protagonisty – půvabnou paní správcovou (M. Vášáryová), jejím milujícím manželem Francinem (J. Schmitzer) a jeho bratrem Pepinem (J. Hanzlík), je protkán stále probíhajícím konfliktem snaživého Francina se správní radou, tvořenou představiteli města. Francinovu kariéru ohrožují především ztřeštěné kousky hlučného Pepina, ale též neodolatelné fluidum paní správcové, kterému podléhají všichni pánové… Snímek byl do kin uveden počátkem roku 1981 a vyvolal tehdy skutečně mimořádný zájem. Přestože námět filmu byl považován za typicky národní, měly Postřižiny nečekaně dobrý ohlas i v zahraničí – jako jeden z mála českých titulů z počátku osmdesátých let byl snímek zakoupen do řady evropských i zámořských distribučních sítí. Uplynulá léta přidala tomuto nestárnoucímu filmu navíc další, nostalgický půvab příjemné vzpomínky na časy a věci, které jsou nenávratně pryč. (Česká televize)

(více)

Zajímavosti (40)

  • Prase, které se chystají porazit, oslovují Ludvíčku. Je to Menzelova poťouchlost na tehdejšího ředitele Barrandova Ludvíka Tomana, kterému až do své smrti nemohl přijít na jméno. (sator)
  • Jiří Menzel měl v plánu natočit film ihned po vydání Hrabalovy knihy, která byla publikována v roce 1974, nicméně dlouhé roky nedostal možnost, neb jména Jiří Menzel a Bohumil Hrabal byla v té době na Barrandově tabu. K realizaci se režisér dostal až poté, co odevzdal ke schválení scénář k filmu Slavnosti sněženek (1983), na což mu bylo sděleno: „Tak to raději ty Postřižiny.“ (mchnk)
  • Magda Vášáryová (Maryška) se natolik bála krve, že se scéna s mácháním krve, aby se nesrazila, povedla až na čtvrté zabité prase. (Reyak)
  • Byt „pana sládka" je autentický byt původního sládka v Dalešicích, pana Františka Nikodéma, narozeného okolo roku 1908, který zde působil před 2. světovou válkou. Pak se přestěhoval do Trhové Brtnice u Jihlavy, kde pracoval v knížecím pivovaru. Bydleli v pivovarském domku, který zdaleka nebyl tak representativní jako dalešický byt, což jeho choť, paní Karla, těžce nesla. Jiří Menzel pana Nikodéma angažoval coby odborného poradce stran autenticity a fungování pivovaru. Když „personálu pivovaru" předváděl manipulaci se sudy, pana režiséra zaujal natolik, že ho požádal, aby si ve filmu zahrál. Možno ho vidět ve scénách, kde se objevují bednáři. Je to ten drobnější pán s kníry – ne ten kulaťoučký pán, který pije ze džbánu. Premiéry filmu se účastnila celá Brtnice. Jednak kvůli nahé Magdě Vášáryové (Maryška), a také popatřit na občana Nikodéma, který již nežije. V Brtnici pracoval herec Otmar Brancuzský, který byl jedním ze zakladatelů místního ochotnického divadelního souboru Bezchibi - spolek divadelní Brtnice. (Brtniik)
  • Maryška (Magda Vášáryová) uspokojuje svoji žízeň před hotelem U Modré hvězdy na Palackého náměstí v Počátkách na Pelhřimovsku. Krásně orosená sklenička s pivem měla naštěstí dvojité dno a obsah asi 2 dcl, takže se hlava zamotala jen pánům ze správní rady. (SvaPepina)
  • Poslední věta filmu – „Nosím tam pro tebe, Francine, spisovatele“ –, kterou pronesla Maryška (Magda Vášáryová), je narážkou na Bohumila Hrabala. Postava sládka představuje jeho otčíma, manželka pak Hrabalovu matku. (Reyak)
  • Postava strýčka Pepina (Jaromír Hanzlík) je skutečná postava ze života Bohumila Hrabala – autora literární předlohy. Strýček Josef byl otcův bratr, který za nimi původně přijel jen na 14 dní, ovšem pobyt se prodloužil na celý zbytek života. (Attta)
  • Ve scéně, kdy mistr kominický de Giorgi (Petr Čepek) prolézá po záchranářské akci vnitřkem komína dolů, je možné poté, co se špičky komína pustí, zaznamenat, že se komín hýbe. Důvodem je skutečnost, že se jednalo o dvoumetrový falešný komín, postavený na střeše. Jeho původ dokládají i odlišné cihly v detailních záběrech na Maryšku (Magda Vášáryová) lezoucí po skutečném komínu. Záběry na skutečném komíně z větší vzdálenosti pak obstarali kaskadéři. (Reyak)
  • Exteriéry pivovaru nevznikaly v Nymburce, kam Bohumil Hrabal svůj příběh situoval, ale v pivovaru Dalešice na Třebíčsku, kde se natáčelo v květnu roku 1980. V době natáčení se ovšem v dalešickém pivovaře pivo nevařilo. Znovu otevřen byl až po rekonstrukci, která začala v roce 1999 a skončila o tři roky později. (Stocki)
  • Interiéry pivovaru pořídil štáb v pivovaru Studená nedaleko Telče. (Stocki)
  • Architekt Zbyněk Hloch musel projet celé Česko a částečně i Slovensko, než se mu podařilo najít ten pravý pivovar pro natáčení. Dohromady objel přes sto objektů. (Stocki)
  • Jiří Schmitzer (Francin) nakonec scénu, kde s motocyklem jezdí dokola, netočil. Majitel motocyklu scénu raději natočil sám, protože mu Jiří Schmitzer v jiných scénách postupně ohnul obě šlapky. (Stocki)
  • Rozpočet snímku byl kolem 4 milionů korun československých. Do rozpočtu se ovšem dostala i velká zabijačka, jež film zahajuje. (Specs)
  • Pružiny, na kterých Jiří Schmitzer (Francin) často ve filmu posiluje, byly vyrobeny z obyčejného drátu, takže se nevracely. (Specs)

Reklama

Reklama