Rozmarné léto

Tři samozvaní aristokraté na malém a možná ještě menším městečku rozjímají o světě, popichují jeden druhého a nechávají se slastně okouzlit kouzelnickou asistentkou. Každý si poté nese už jen svůj šrám. Ta nejbohatší čeština, jakou lze slyšet, neopakovatelná atmosféra i herectví a celkově snímek, hladící po duši každého československého diváka. (11.09.2011)

Skoro se nechce připojovat další oslavné věty k této genialitě. Převést Vančurův jazyk do filmu a film tím nezničit, ale povznést na naprostou, ojedinělou a neopakovatelnou originalitu, to dokáže jenom ďábel nebo Jiři Menzel. Přitom si musel uvědomovat, že vzhledem k nepřeložitelnosti, celé to úsilí investuje do území, z pohledu rozlehlosti filmového světa, jen o málo většímu, než je Důrova plovárna. (31.10.2005)

Oproti jiným Menzelovým nádherám tak trochu opomíjený skvost, který je pro mne jeho asi vůbec nejpoetičtějším filmem. Trojka pánů na plovárně nemůže skorem padesátníka Jahola nenadchnout a když jim navíc vizuální feromony krásné cirkusačky Jany Preissové začnou bouřit hormony a dělat ze srdce Old Feithful, je to film, ve kterém je o životě mnohé. A kdyby snad ještě byly pochybnosti, zda opravdu za pět, stačí si vzpomenout na jemně satirické a smutně melancholické odstíny bokovky Míly Myslíkové s Arnoštkem a pro mne až krutou, nicméně opět opravdovou roličku Bohuše Záhorského (zde bych řekl, v rozporu s jinými hodnoceními, že se skrz laskavý nadhled na chvilku propálí krutost omezenosti, Menzel to tak ale jistě chtěl). (27.04.2008)

A potom, že " Vančurův jazyk " je nezfilmovatelný. Ještěže kameraman Jaromír Šofr musel v té době živit rodinu, protože řečeno slovy samotného režiséra Jiřího Menzela, ( tomu se ) po úspěchu v podobě oscarového snímku ostře sledované vlaky nechtělo hned točit a hlavně né tuto NÁDHERNOU Vančurovu humoresku. Dvakrát vrátil scénář a až na samotný popud Jaromíra Šofra se pustili do této překrásné látky. Postavu hlavního hrdiny, lázeňského mistra Důry, měl původně hrát František Řehák, ale troufám si tvrdit, že prohozením rolí s Rudolfem Hrušínským udělal Jiří Menzel TERNO! Opravdu mistrně zachycená atmosféra maloměsta, kde si hlavní hrdinové žijí poklidným životem a jednotlivé dny si zpříjemňují " hlubokomyslnými debatami o životě " až do chvíle příjezdu kouzelníka Arnoštka a hlavně jeho krásné asistentky Anny v podání NÁDHERNÉ Jany Preissové. Herecký koncert Rudolfa Hrušínského, Vlastimila Brodského a zdatně jim sekundujícího Františka Řeháka, to vše v citlivé režii ( tak jak to umí pouze on) Jiřího Menzela, který si zde i " vystřihl " roli kouzelníka Arnoštka. NEZAPOMENUTELNÝ zážitek! p.s. přestože nemám nijak v oblibě utopence, tak tady jsem na ně dostal hroznou chuť, stejně jako na jedno " orosené " ......... (07.09.2009)

Jako převedené je to parádně a je to kus skvělé filmařiny, o to nic. Herecký koncert, skutečně. A dokonce i ty šroubované věty znějí díky hercům a dovedné kameře v podstatě přirozeně. I ona letní pohoda a atmosféra ospalého maloměsta je ve snímku dokonale podaná. Jen dějově mne to nějak nebere. Tři kamarádi se zamilují do jedné holky, div se nepozabíjejí, aby pak k sobě opět našli cestu a zjistili, že přátelství je důležitější. U postavy Anny vlastně nevím, zda je skutečně poetická bytůstka, nebo prostě kurvička (Ovidiovo Umění milovat ji přinutí hned odhodit šaty a nalévat alkohol), což mi onu poetiku tak nějak kazí. Možná je to účel, onen paradox krásné řeči a povrchnosti nízkých tužeb, ale prostě mne to v tomto ohledu nebavilo. (22.10.2017)