Reklama

Reklama

"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..." V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Orše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí je nestálé, většinou poprchává a tak má pan Důra nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života však přinese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna. Ta totiž hned při prvním večerním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů. A ti se o ni začnou každý po svém ucházet... Vladislav Vančura za své nejlepší dílo považoval právě útlou knížku rozprav tří přátel, v nichž se zabývali smyslem existence, krásou a věrností žen a nepostižitelností rozmarů letního počasí. Ovšem hlubokomyslná věta jednoho z nich "Tento způsob léta..." se stala známou až díky filmu, který v roce 1967 natočil režisér Jiří Menzel. S naprostou jistotou a velkou uměleckou erudicí zvládl problém adaptace Vančurovy prózy do řeči filmových obrazů. Vytěžil z ní obrazy plné krásy, poezie a životní moudrosti. A přesně věděl, kdo se do postav, promlouvajících krásným, ale přece jen literárním jazykem, převtělí - Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a František Řehák. Půvabnou Annu ztvárnila Jana Preissová, tehdy ovšem pod svým dívčím jménem Drchalová. (Česká televize)

(více)

Zajímavosti (25)

Rudolf Hrušínský

  • Režisér Jiří Menzel, který jej obsadil hned do několika nezapomenutelných filmů, o počátcích jejich profesního i osobního přátelství později napsal: "Měl jsem ho rád od dětství. Hrál v českých filmech většinou floutky a záporné role buržoazních synků. Už tím mi byl sympatický. Rozmarné léto jsem si bez Rudolfa nedovedl představit a donesl jsem mu scénář do jeho vilky v Nuslích. Vzal ho mezi dveřmi do ruky a nic mi neřekl. Pak jsem se za ním rozjel na chatu do Plané nad Lužnicí. Byl tam sám, seděl nad splávkem, mlčel a koukal do vody. Sedl jsem si vedle něj, mlčel a koukal taky. Nechtěl jsem ho rušit. Za celé dopoledne jsme si řekli tak asi dvacet slov. Na otázku, jestli scénář četl, jen pokýval hlavou. Jestli se mu scénář líbí, jsem se už zeptat neodvážil. Vzal jsem sebou do Plané cívkový magnetofon a pouštěl mu Nata Kinga Colea. Coleův medový hlas se hodil do toho slunného odpolene, klidné hladiny řeky a palouku na protějším břehu. Když dozněl jeho Star Dust, Rudolf se nadechl a dlouhe a něžně vydechl: 'Ještě!' To bylo jedno z těch dvaceti slov." Toho dne pan Hrušínský neulovil nic, jen si užíval klidu, a pak "vstal, složil rybářské nádobíčko, svým suchým způsobem sdělil rybám, kterou část jeho těla můžou políbit, a se mnou se rozloučil. Pak mi řekli, že se Rudolf šel podívat do kina na Vlaky a vzkazuje mi, že se mnou bude rád točit." A k jejich vztahu o mnoho let později Menzel ještě dodal: "Nedá mi to, ale musím se pochlubit. V jednom časopise pro mládež se zeptali Rudolfa, co říká Chaplinovu výroku, že filmař by měl v očistci vidět všechny svoje filmy. Rudolfova odpověď je pro mne nad všechny medaile: 'Těším se na filmy Jirky Menzela.'" (NIRO)

Jaromír Šofr

  • Režisér Jiří Menzel, který s ním natočil většinu svých filmů, ve své autobiografii "Rozmarná léta" vzpomínal: "Během prvních týdnů na škole poslali posluchače filmové fakulty na bramborovou brigádu do nějakého státního statku. Podle míry odvahy se studenti jeden po druhém vytráceli a tajně se vraceli zpátky do Prahy. Po několika dnech jsem odtud utekl i já a ve vlaku jsem se potkal s dalším uprchlíkem, posluchačem druhého ročníku kamery Jaromírem Šofrem. (...) Začali jsme si povídat a náramně jsme si kápli do noty v tom, co chceme dělat, čím by pro nás mohl film být. (...) Pracujeme spolu a hádáme se už víc než půlku století. Celých těch padesát let si ho vážím a mám ho rád! S výjimkou týdnů, kdy spolu točíme. Je to tvrdohlavec, puntíčkář, soustředěný jen na svůj úkol. Co dělají ostatní profese, je mimo okruh jeho zájmu. Sebeslavnější herecká osobnost je pro něj jen 'objektem v zorném poli'. Svou pečlivostí uváděl někdy producenty i štáby k zuřivosti. Mě nejvíc! Stalo se dokonce, že když jsem chtěl použít záběr, se kterým jsem nebyl spokojen, neváhal, vloupal se do střižny a záběr mi ukradl. Nicméně jeho úsilí o dokonalý obraz v souladu s obsahem natáčeného filmu se mi vždy nakonec vyplatilo. Jaromír není jen technik za kamerou. Je navíc kultivovaný umělec, i když to slovo nerad používám. Obsah své duše projektuje do svých obrazů a do hudby. Koncertuje na saxofon - pouze klasiku. Jeho kultivovanost mu umožňuje najít tu nejlepší výtvarnou stránku pro každý film. Za atmosféru Postřižin, Rozmarného léta i ostatních filmů děkuju jeho promyšlenému způsobu svícení." (NIRO)

Hrozné děti (1969) (TV film)

  • Postava Josefa Laufera ve scéně u kolotočů sama s balanční tyčí úspěšně projde po provaze. Tuto scénu natočil sám Laufer. O 2 roky dříve totiž absolvoval několik hodin tréninku v artistickém učilišti, jelikož měl původně ztvárnit postavu provazochodce Arnoštka (Jiří Menzel) ve filmu Rozmarné léto (1967). (Ganglion)

Související novinky

Zemřel Jiří Menzel

Zemřel Jiří Menzel

07.09.2020

Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)

Reklama

Reklama