Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Nuala
    ****

    Umělecká hodnota tohoto slavného českého filmu je jistě nedocenitelná, přesto pro mě bylo problémem se nechat příběhem unést a okouzlit, jelikož jsem nebyla schopná se vžít do žádné z postav a ani jim nějak hlouběji porozumět. Navíc jazyk, kterým postavy mluví, měl pro mě spíše rušivou funkci. V knize mi tento styl mluvy nevadí, naopak někdy je opravdu přínosem, ale k filmu se mi nehodí a nelíbí. Snad nejsympatičtější postavou pro mě byl kouzelník Arnoštek v podání Jiřího Menzela. Takže zhruba 3,5 * zaokrouhleno nahoru. :)(18.6.2008)

  • Adam Bernau
    *****

    Jako pohyblivá zvuková ilustrace Vančurovy knížky je to převelice krásné a vkusné, ale "Něco" mi tam chybí (což je obecně můj problém s Menzelovými adaptacemi Hrabala a Vančury). Závěrečná píseň při titulcích velmi kazí dojem. Nic proti Matuškovi, ale tohle byla pěst na oko. Naopak díky za Hrušínského, Brodského, Řeháka, Myslíkovou. Pět hvězdiček, ale víc ani ťuk.(31.5.2011)

  • B!shop
    ****

    Mno tak nevim, mam z tohohle filmu takovy rozporuplyny pocity. Hlavni problem je v tom basnickem jazyku, kterej mi prisel, ze se misty absolutne nehodi a postavy ho rikaj, protoze musi a navic sem misty ani nerozumel, co tim chteli rict. Ale jinak ma film takovou milou atmosferu, i kdyz se vlasne nic moc nedeje, navic je sem tam docela vtipnej a hlavni postavy nemaj chybu. Delka filmu je tak akorat a i tak mi tohle prislo jako maximalni delka. Mirne zklamani, ale presto docela fajn film.(31.5.2006)

  • Aky
    *****

    Skoro se nechce připojovat další oslavné věty k této genialitě. Převést Vančurův jazyk do filmu a film tím nezničit, ale povznést na naprostou, ojedinělou a neopakovatelnou originalitu, to dokáže jenom ďábel nebo Jiři Menzel. Přitom si musel uvědomovat, že vzhledem k nepřeložitelnosti, celé to úsilí investuje do území, z pohledu rozlehlosti filmového světa, jen o málo většímu, než je Důrova plovárna.(31.10.2005)

  • sportovec
    *****

    Když se kdysi diskutovalo o povaze a podstatě rozdílů mezi tzv. civilizovaným a divošským člověkem, případně barbarem, upozornil jeden nejmenovaný francouzský osvícenec, že jedním z nejprokazatelnějších rozdílů je skutečnost, že zatímco civilizovaný člověk pojídá svůj pokrm vidličkou a nožem, volí divoch ke stejné činnosti přímou pomoc svých horních končetin. Potřeba sytit se zůstává v obou případech stejně naléhavou. Zhruba tak lze popsat i rozdíl mezi básnickým jazykem Vančurovým, k němuž člověk musí naprosto "neklipově" dozrát, aby ho mohl nejen pochopit, ale i ocenit a náležitě vychutnat a následně pak domyslet a docítit neúprosnou laskavost nesmlouvavého Vančurova pohledu na banálnost maloměstské idyly. Idyly, která se právě snovou básnickostí své formy stává nadčasovou poetizací té jinak tolik všední skutečnosti. Příběh, jehož filmovou osnovou je luční řeka Lužnice, je nadán vynikajícím scénářem, který je minimálně adekvátním přetlumočením Vančurovy předlohy, skvostnými výkony Hrušínského i Brodského, ale rovněž nesporně sympatickými kreacemi Myslíkové, která vydrží bez svého manžela "neuvěřitelné" tři dny a nanejvýš křehkým dívčím projevem Jany Drchalové, jejímuž sladce mámivému kouzlu lidskému i hereckému v budoucnu podlehne jeden z gigantů soudobého českého i československého herectví Viktor Preiss. Stranou není možno ponechat ani nedoceňovaného Františka Řeháka a skvělý výstup Vančurova současníka Bohuše Záhorského. Pohled na tré mlsných kocourů i kritický odstup pragmaticky vstřícné kouzelníkovy schovanky víc než dokonale ilustrují dva následně citované výroky. Pragmatická Anička na Důrovy svody věcně odpovídá: "Arnoštek je kouzelník sice jen prostřední, ale je to dobrý pěstoun." Ke klerikálním spádům abbého podotýká plebejsky nesmlouvavý Důra: "Lékař by vás, abbé, roznesl po hospodách, protože jste neztratil svého ucha, háje církevní pravdy." Básnivá básnickost prvorepublikové nebo pozdně monarchické rakousko-uherské skutečnosti nikde nepopírá realitu, k níž se vztahuje. Dějovost podobně jako koncentrovanost vančurovského vyjadřování pro někoho banálních předmětů LÉTA je vlastně akční: příběh tří filmových povídek nezabere víc než hodinu času; nikde nenajdeme hluché místo, které by děj retardovalo nebo dokonce zcela ničilo. Film, jehož nechtěným neštěstím je nepřenositelnost vzácného vína specifické českosti do jinojazyčného prostředí, byl ve své době dalším potvrzením uměleckého génia mladého režiséra, nositele Oscara, který teprve krátce před premiérou dosáhl na své třicátiny. A známkou toho, že česká kinematografie je bohatší o další osobnost světového věhlasu. Pro ty, kteří se propracovali svou životní zkušeností k nesnadnému docenění těchto sladkých, zralých plodů, to je stejně nepochybné jako tehdy, před dlouhými čtyřiceti lety.(2.12.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace