"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..." V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Orše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí je nestálé, většinou poprchává a tak má pan Důra nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života však přinese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna. Ta totiž hned při prvním večerním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů. A ti se o ni začnou každý po svém ucházet...
Vladislav Vančura za své nejlepší dílo považoval právě útlou knížku rozprav tří přátel, v nichž se zabývali smyslem existence, krásou a věrností žen a nepostižitelností rozmarů letního počasí. Ovšem hlubokomyslná věta jednoho z nich "Tento způsob léta..." se stala známou až díky filmu, který v roce 1967 natočil režisér
Jiří Menzel. S naprostou jistotou a velkou uměleckou erudicí zvládl problém adaptace Vančurovy prózy do řeči filmových obrazů. Vytěžil z ní obrazy plné krásy, poezie a životní moudrosti. A přesně věděl, kdo se do postav, promlouvajících krásným, ale přece jen literárním jazykem, převtělí -
Rudolf Hrušínský,
Vlastimil Brodský a
František Řehák. Půvabnou Annu ztvárnila
Jana Preissová, tehdy ovšem pod svým dívčím jménem Drchalová.
(oficiální text distributora)
sud
Slunce pálí, komáři štípou, voda má ideální teplotu ke koupání a tři pánové středního věku si užívají života a sladkého nicnedělání. Ovšem tuto idylku nezčeří jen náhlý déšť, ale i příjezd komedianta a především jeho krásné asistentky. A těmto třem chlapíkům se začnou zapalovat lýtka a probouzet obyčejný lidský chtíč. Jenomže věk a čas nezastavíš! Je až neuvěřitelné, s jakou lehkostí a bravurou se povedlo Jiřímu Menzelovi převést Vančurovu předlohu na plátno. Postavy mluví archaickým básnickým jazykem, přičemž to působí naprosto normálně a přirozeně. Hvězdné herecké obsazení je pak už jen třešinkou na dortu. 95%.(25.5.2011)
nithiel
Rozhodně překousnutelnější než předloha, u té jsem si musel po každých deset stránek dát pauzu, abych byl schopen přežít další zíplavu archaismů. Mě se ten jazyk líbí, ale jen v malých snesitelných dávkách - a přesně toho se mi dostává v Menzelově filmu, jenž je navíc dotvořen skvělými hereckými výkony (aby také ne, vždyť se tu potkávají asi dvě největší legendy českého filmu). Děj, jakkoli nanicovatý, na krátkou stopáž naprosto stačí a nikde se nezadýchává ani nezrychluje, takže na diváka čeká opravdu skvostný zážitek.(12.11.2009)
swamp
Jiří Menzel, režisér, jemuž se dokonale podařilo zachytit atmosféru knihy Vladislava Vančury. Jiří Menzel, herec, jemuž se úchvatně podařilo ztvárnit postavu kouzelníka Arnoštka, řekl bych až svým typickým allenovským projevem. Největší předností je však dozajista trio Hrušínský-Brodský-Řehák, které jakoby vypadlo z knihy. "Hezkých holek je málo..avšak jsou." :)(7.5.2007)
meave
Je to ako sedieť na brehu rieky, počúvať kvitnúce dialógy, popíjať vínko a zajedať ho utopencami, zamilovane hľadieť do diaľav, cítiť vôňu slnka aj prichádzajúceho dažďa, v vnímať jeho kvapky na pleciach, vdychovať vôňu cigary a keď je toho dosť, tak je ešte vždy možnosť ponoriť sa pod vodu. Aj keď náhodu znovu prší a "tenhle spusob léta zdá se mi ponekud nešťastným"... je treba myslieť na zdravie.(15.12.2008)
Aky
Skoro se nechce připojovat další oslavné věty k této genialitě. Převést Vančurův jazyk do filmu a film tím nezničit, ale povznést na naprostou, ojedinělou a neopakovatelnou originalitu, to dokáže jenom ďábel nebo Jiři Menzel. Přitom si musel uvědomovat, že vzhledem k nepřeložitelnosti, celé to úsilí investuje do území, z pohledu rozlehlosti filmového světa, jen o málo většímu, než je Důrova plovárna.(31.10.2005)