Slavnosti sněženek

"Jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyl já." Předlohu od Hrabala jsem nečetl, takže jsem k filmu přistupoval s čistým štítem, a i když znám pasivně nejednu hlášku, celkem mě Slavnosti sněženek překvapily. Rozhodně to není komedie, jež by byla založená na přímočarém humoru - spíš jde o jakýsi sled absurdních situací odehrávajících se na vesničce, kterou obývají rozličné charaktery. Jedno prase vs. dva nepřátelské myslivecké spolky - jedna hostina vs. dva podávané pokrmy - šípková omáčka vs. zelí. Dějová linie s pseudohoumlesáckým chovatelem koz šla poněkud mimo mě a dokázal bych si představit příběh i bez ní. I přes množství humorných a absurdních situací, jimž kralovali líný dědek Franc a žrout Karel - měl závěr hořkou pachuť. O to víc mě ale film zaujal! (11.01.2021)

Neuvěřitelně laskavě podaná všední realita jednoho spokojeného, klidného místa naší země, kde lidé řeší své problémy a zabývají se svými záležitostmi, a proto nejsou o nic nevýznamější nebo nezajímavější než kdokoliv jiný. Vpravdě lidská historie, nepřekonatelně a přitom neprvoplánově humorná a rozkošná. Ve filmu se spojily plody geniálního spisovatele obyčejnosti Bohumila Hrabala s prací názorově tolik podobného Jiřího Menzla, které nechaly vzniknout jednomu z nejpoetičtějších, nejlidštějších a nejsrozumitelnějších děl. Hlavního účinku dosahuje originální seskupení svérázných figurek, které obývají tuto, přímou, stále trochu zamlženou silnicí, tak dobře charakterizovanou, oblast. Ať jsou to "veliké" postavy jako všemi ženami ve své domácnosti pronásledovaný, ale přitom tak životachtivý Rudolf Hrušínský či nenapravitelný idealista Jaromír Hanzlík, anebo pouze epizodní figurky, jako rozklepaný a poněkud senilní jedlík František Vláčil. Co říci na takové kontrasty, kdy se při štvanici ubohého kaňoura dusíme smíchy, a posléze nám zakončení jeho pobytu ve třídě (S mimochodem tak líbezně nevinnou Libuší Šafránkou.) málem vžene slzy do očí? (22.12.2004)

Nedokážu si představit u adaptace Bohumila Hrabala nikoho jiného v režisérském křesle než Jiřího Menzela. Opět dokázal zachytit podstatu knihy, drobnokresbu postav a línou atmosféru venkova. Líbila se mi postava Jaromíra Hanzlíka s jeho" No nekupte to, když je to tak levný". S filmem souvisí řada dnes již legendárních hlášek a postav, už jen díky tomu si zaslouží být řazen ke klenotům české kinematografie. (11.01.2012)

Jeden z mých nejmilovanějších Menzelových filmů. Je skutečně obdivuhodný, s jakou pečlivostí dokázal Jiří Menzel zadaptovat tuhle humornou drobnokresbu o sporu mezi dvěma mysliveckými spolky nad zastřeleným pašíkem, jak umně dokázal vykreslit malebnost oné vesničky v níž se příběh odehrává a také jejich obyvatel, kteří jsou v podstatě karikaturními postavičkami – no a v neposlední řadě jak mistrovsky oživil tak neobyčejně půvabnou Hrabalovskou poetiku. Dnes jsou Slavnosti sněženek zcela zaslouženě kultovní klasikou, jejíž hlášky naprosto zlidověly ["To bude zas v álejích nablito" anebo "V zájmu české myslivosti si vypůjčuji vaše kolo"]. Sledovat Menzelovy filmy je prostě čirá radost..... [VERDIKT: 10 šípkových omáček z 10] 🐗 (01.01.2017)

Filmová klasika, s níž jsem během sledování dlouho bojoval. Herecké výkony dle očekávání byly brilantní, ale námět mi nic neříkal a humor také ne. Ke konci jsem si patrně již přivykl a bavil jsem se o něco víc. Samozřejmě legendární hlášky patří do klenotnice české kinematografie (šípková nebo se zelím? Nablito v alejích,..). (24.03.2019)