Harry Haft: Boxer z Osvětimi

Strašně špatně zpracovaný námět. V podstatě dva příběhy jeden černobílý z koncentráku v menšině a druhý barevný z doby po válce, tomu je věnován větší prostor, ale i tam se časově přeskakuje. Je to na hovno takhle vyprávět mimořádně silný příběh, kdyby se zaměřil na koncetrák byl by tu neskutečně silný a emotivný příběh, takhle je to rozpzlý až to není hezký. O to větší škoda, že to vypadá že Ben měl hereckou formu, ale svou postavu vůbec díky způsobu vyprávění nemůže rozvinout. (12.02.2023)

Levinson je dost zkušený režisér na to aby podobně silné téma zvládnul zpracovat bez větší trablů. Jenže ono se mu to nepovedlo a výsledkem jsou sterilní a nezáživné dvě hodiny, které s Haftovým příběhem nedokáží pracovat tak aby z nic měl divák dojem že sleduje něco velkého. Chápu že to není jednoduché už jen proto, že silných příběhů z druhé světové války jsou stovky, ne-li tisíce, ale tady to prostě nefunguje ani v jedné ze svých části (koncentrační tábor, sport, Haftovo trauma). Ben Foster přitom má celkem formu a je docela škoda, že mu scénář nedal víc než jen celkem plochou postavu, která diváka - bohužel - nijak neosloví...40% (13.02.2023)

,,Najít Boha v synagoze je snadné, ale kde byl když 2 hodiny staré dítě mé sestry hodili vojáci an korbu náklaďáku?! '' --- The Survivor je velmi smutným filmem o válkou zpřetrhaných životech, o holocaustu a traumatech těch, kteří přežili nacistické vyhlazovací tábory. Jelikož jsem se jeden čas touto látkou zabýval a lecos přečetl z autobiografií přeživších, dobře vím jak někteří těžce nesli to že přežili. Leckdy to bylo díky krádeži kousku chleba někomu jinému, ukradené polévce nemocnému, záměna čísel díky známosti, takže do plynu při obměně vězňů šel někdo jiný, někdy ukradený kabát či zmíněná čepice... Přežití v koncentráku záviselo na neskutečném štěstí, souhře drobných náhod a okamžitých rozhodnutích, která v pekle jaké tam panovalo znamenalo hlavně myslet jen na sebe. Přežít. Jak asi musel trpět Harry Haft, který si nesl břímě všech svých zabitých, nebo zmrzačených sebou do poválečného světa? S vědomím, že lidé kolem vědí, že zažil koncentrák, ale že je on ta Bestie z Osvětimi? Musela to být hrůza a jeho děsivým snům se nedivím. Jakou volbu bychom volili my na jeho místě? Bojím se hádat a odmítám soudit právě proto! Film se odehrává v poválečné Americe, která mnohým Židům dala nový domov. Retrospektivně včak zabíhá do válečných let, zejména do těch v Osvětimi. Bál jsem se aby koncentrák nebyl zpracován někým, kdo nemá šajn jak to tam mohlo vypadat, ale ač se to točilo v areálu nějakého dolu, těch pár záběrů bylo velmi působivých. Ono je zde vždy třeba zvážit, zda se do tohoto pouštět aby tak vážné téma nebylo nakonec díky pitomému ztvárnění reálií nechtěně směšné. V jednom rozhovoru jsem slyšel Marka Vašuta vyprávět, že po revoluci hrál v nějakém západním snímku (jako jeden z mála našich herců tehdy uměl anglicky) díky Pěstem ve tmě také boxera. A mělo se to odehrávat v koncentráku. Zvrhlost Němců byla bezbřehá, takže je klidně možné, že boxem smrti se podobně se bavili i na více místech, ale je také možné že film pojednával o té samé postavě. Musím se po něm důkladněji podívat. Tohle je spíše než sportovní nebo dokonce válečný film psychologické drama. Poválečná Amerika byla zpracována pěkně, hezký byl i soundtrack a sedli mi i herecké výkony. Fosterovi Harry sedl mnohem lépe než hraní válečníky Jíšky. Dávám za 4 údery pravačkou. * * * * (18.03.2023)

Vcelku nezáživná, rozplizlá a po sté vyluhovaná patetická slátanina o pšonkovském židáši s PéTéeSkem z tábornického rohování, která místy moc chtěla být Šindlerovým hlístem, ovšem neměla k tomu ani pořádný podklad, ani soudného dramaturga. Výsledkem je takový nudně vleklý nedomrd k žehlení, jenž není ani pořádně boxerský ani patřičně koncentrační, a soustředí se vesměs na odborně vskutku podivná a poměrně otravná postkoitální psychická traumata blahoslavené vybouchané palice. A tak jediným markantním pozitivem tu je obvyklá parádní kreace Benjamína Hýčkala, který se pro necelou třetinu role neváhal po stanistlawsku brutálně vykostřit až o 30 kilo (vzhledem k okamžité „úspěšné“ cestě snímku na Video Of Dements asi zbytečně) a v převažující poválečné většině filmu pak dokonale paroduje podivného mentála s obskurním varšavsko – novojorským akcentem, co vypadá naprosto přesně, jako by si DeNiro zašukal s Caanem. (19.10.2022)

V tom koncentráku to bolo ešte dobré. Následne je to len o traume a nevysporiadaní sa so svojou minulosťou. Z videných situácií, ktoré mali niečo do seba, a je ich tu pomerne málo, sa dá predpokladať, že tento biografický film je aj dosť nebiografický a mnohé je natočené len podľa zbožného priania majiteľa názoru, podľa ktorého sa film tvoril, teda podľa spomienok samotného Hafta. Kto vie, či si zaspomínal na všetko celkom presne. Fosterovi treba uznať hereckú kvalitu, že dokázal veľa schudnúť a následne veľa pribrať. Ja sa orientujem skôr na to druhé. (12.02.2023)