Světlonoc

Vcera som v predpremiere videl novy film Terezy Nvotovej, Svetlonoc. O tom, aky bol o film zaujem, svedci aj to, ze najvacsia Slovenska kinosala so svojimi 600 miestami nestacila. A to je dobre. Slovensky film tu stale je a nie, nie su to len tie priblble rom-com odohravajuce sa na dovolenke pocas Vianoc ci Silvestra. Dovolim si tvrdit, ze Svetlonoc je najlepsi film za poslednych 10 rokov. Zaujimava tema s este lepsim spracovanim. Samotna reziserka v diskusii po filme povedala, ze netocila film s jednym konkretnym zanrom a je to vidiet. Je to drama, je to mysteriozny film, je to horor (folk horor). Spracovanie Slovenskych tradicii v malej dedine niekde v lesoch v horach, vie tuzemskeho divaka zaujat, pretoze sa s tym vie stotoznit. Scena obycajnej velkonocnej “sibacky a oblievacky” ci svatojanske slavnosti ukazane tak ako tieto “tradicie” u nas (zial) funguju. Vsetko to doplna atmosfera, putovanie postav lesom a odkryvanie tajomna, miestami vyobrazene dost explicitne. Je to film o carodejniciach(?). Chodte do kina, uz 29.9. (15.09.2022)

Aneb žena má veľa podôb, muž  jen dvě, debil a alternativec.  Silně ženský, záměrně neříkám feministický, film, kde se Nvotová  snaží definovat zejména vlhký temný jin. , O jangu, viz výše, má  jasno. Nicméně svůj příběh rozhodně nevypráví jako cosi pohlavně konfrontačního, ale jako vcelku magickou skládanku o  síle lidských předsudků a omezenosti.  S poselstvím ,  mimochodem mnohokrát prostřednictvím filmového  umění již sdělovaného,  pochopitelně nelze než souhlasit. Vnímal jsem  těch veľa podôb, tedy plnokrevnou Germani, chudokrevnou Mores, lesbu Juliany Oľhové, tmářku  Jany Oľhové,  poslušnou ženušku Zuzany Konečné a pochopitelně i alternativní cikánku Bittové, ale ve své podstatě mi na delší dobu utkví v paměti jen formální jinakost vyprávění a kozy Natalie Germani. A i když to byly možná i čtyřky, tak za tři. (28.06.2023)

Přes všechny výtky k přepíčenosti a mnohdy zbytečné doslovnosti jednotlivých scén jde o celkově důležitou výpověď způsobu uvažování a počínání, které nejsou jen výplodem jednoho žánrově (bohužel) neusazeného filmu, ale skutečně přežívají v hlavách a životech mnoha lidí kolem nás. Nejen kdesi ve slovenských lesích, ale třeba i v postsudetských vsích, kde jsou otřesné tradice, buranství, násilí a strach z divů přírody a z neznámého důsledkem sevřených kleští bigotní katolické církve, a navíc pořád znepokojující realitou. (07.10.2022)

„Neviem, či budem dobrá mama. Vieš, moja mama, ona…no, to je jedno, prostě nechcem byť ako ona.“ Minulosti se však těžko uniká…Nvotová mě příjemně překvapila celovečerní prvotinou s názvem Špina. Jenže tam se opírala o autenticitu, uvěřitelnost. Svetlonoc se vydává úplně jinou cestou a Nvotová se tím pouští na tenký led. Ve chvílích, kdy vládne „atmoška“, mám spíš slova chvály. Vcelku hutná, temná, plná tajemna, to byl ostatně důvod, proč jsem film chtěl vidět, a v tomhle ohledu mě nezklamal. Ovšem slovy o přirozenosti bych naopak šetřil. „Nepojebkává“ totiž jen traumatizované Šarlotě, ale i všem okolo. S určitou mírou buranství bych problém neměl (to pomáhá navodit větší pocit sounáležitosti k „bosorkám“), avšak zde je to hnané ad absurdum, většina postav se chová strašně zmateně, motivace jejich chování jsem nepobíral (podobně jako některé detaily, částečně i díky halucinogenním, snovým výjevům). Úplný závěr (jakkoliv symbolický) zas nedává moc smysl vzhledem k předešlému dění. Škoda, nakonec to budou jen slabší 3*. (08.04.2023)

Slováci zase zkoušejí šťourat do šuplíků s horory a po tragické Trhlině tu máme další ambiciózní projekt, co se do nominací na České lvy dostal snad jen kvůli nahotě Natalie Germani. Ono mysteriózno tradice čarodějnictví by se v kulisách slovenských lesů dalo vyždímat na maximum, neměl jsem ale ani trochu dávat naději v to, že by snad za našimi hranicemi mohl vzniknout mix Blair Witch a Eggersovy Čarodějnice. [viděno na Netflixu 21.7.2023] (21.07.2023)